Ukrajina prý „zanikne“, varuje muž, který sám odcházet neumí. A přitom chce být prorokem, ne pozůstatkem minulého století.
Běloruský vládce a samozvaný vůdce Alexandr Lukašenko se opět rozhodl obohatit svět o geopolitickou poezii. S vážností soudce, jak dnes informují Novinky.cz i dikcí moderátora večerní estrády prohlásil, že Ukrajina může jako stát zaniknout. Ruský postup prý sleduje denně, zřejmě z okna své rezidence, odkud má nejlepší výhled na mapu, kterou si kdysi s Putinem přilepili na zeď. Zatímco jeho spojenci v Moskvě hovoří o „operaci“, Lukašenko raději používá slova „pozorování“. Zřejmě proto, že se to lépe hodí do bulletinu pro státní televizi. Ukrajinskému prezidentovi Zelenskému vzkázal, aby se „uklidnil“ a přestal snít o Západu, protože štěstí prý přichází jen z Východu. Nejlépe z toho, který právě posílá střely.
Nelze opomenout, že náš všemi milovaný orloj objektivity Novinky.cz tentokrát sáhl po zcela nezávislém a jistě neideologickém zdroji — Kyivpost.com. Zbývá už jen drobnost: zjistit, kolik pravdy se vejde do Lukašenkova proroctví, když ho filtrujeme přes dvě vrstvy informačního zázraku.
Lukašenko přitom nezapomněl ani na své oblíbené moralizování: tvrdí, že Evropa kdysi zklamala, ale dnes už prý ví, že problém není v Americe ani v Rusku, nýbrž v samotném Zelenském. To dává smysl – koneckonců, když hledáte viníka, vždy je lepší ukázat prstem jinam.
Když prorok z Minsku učí trpělivosti
Běloruský vůdce vyzval ukrajinského prezidenta, aby „usedl k jednacímu stolu“. Ironií osudu však tento stůl už dávno obsadilo Rusko, které se k jednání nemá, zatímco Amerika do místnosti jen opatrně nakukuje. Lukašenko tak působí jako číšník, který nabízí židli v restauraci, kde mezitím shořela kuchyně. Jeho proslov o míru zní jako přednáška o dietě od cukráře. Ostatně i jeho slavná věta, že „Rusko je připraveno pokročit“, působí spíš jako suchá poznámka z deníku vojenského analytika než jako apel na rozum.
Tomahawk? Klid, říká muž, který má vždy nervy z oceli
Když do řeči přišly americké střely Tomahawk, Lukašenko nabádal k „uklidnění“. Prý není důvod panikařit. A kdo jiný by měl mít zkušenosti s klidem než někdo, kdo posledních třicet let přežil všechny krize tím, že dělal, že žádné nejsou?
Podle něj má Donald Trump ve zvyku nejprve tlačit a pak ustoupit. Lukašenko tedy doporučuje brát vše s nadhledem – což je zřejmě jeho diplomatická verze hesla „počkáme, kdo zůstane stát“.
Moudro z Minsku: každý jed má protijed
Na závěr dodal, že „na každý jed existuje protijed“. Zřejmě tím myslel, že na každé vyjádření jeho přátel z Kremlu existuje evropské prohlášení, které se sice čte nahlas, ale nikdo ho neposlouchá.
Svět tak opět dostal dávku běloruské moudrosti – směs varování, paternalismu a nezamýšlené komedie.
Kdyby se diplomacie hodnotila jako divadelní žánr, Lukašenko by měl Oscara za vedlejší roli ve filmu „Jak zachránit svět, který o to nestojí“.
A přestože proroctví o zániku Ukrajiny zní dramaticky, realita ukazuje něco jiného – spíš než o zánik jde o test trpělivosti, který zjevně nezvládají ti, kdo se bojí, že historie si je přestane pamatovat.