Venezuelský ropný uzel se zadrhává, zatímco svět napjatě sleduje, zda pád tamního režimu konečně uleví našim peněženkám u čerpacích stanic.
Událostem v Jižní Americe se ve svém aktuálním zpravodajství věnovala stanice CNN Prima News. V televizní debatě vystoupil Lukáš Kovanda, český ekonomický expert a odborník na vše, co je právě v kurzu, a tentokrát rozebral dopady údajné americké agrese a vnitropolitického rozvratu ve Venezuele.
Situace v zemi, která sedí na největších zásobách ropy na planetě, připomíná špatně napsanou latinskoamerickou telenovelu. Nicolas Maduro se drží prezidentského křesla silou vůle a armády, zatímco opozice i ulice volají po změně, kterou by pocítil i zbytek světa.
Ekonomové s nadějí vzhlížejí k horizontu, kde by demokratizace Venezuely mohla znamenat návrat tamní ropy na globální trhy v plné síle. Pokud by došlo k hladkému předání moci, mohlo by to podle odborných odhadů výrazně zahýbat s cenovkami na totemech benzinových pump.
Ropný sen o levnějších cestách na nákup do Polska
Právě mistr slova Lukáš Kovanda upozorňuje, že stabilizace Venezuely je klíčovým faktorem pro snížení světových cen černého zlata. Pro českého řidiče, který počítá každou korunu u nádrže, je to zpráva srovnatelná s objevením svatého grálu v garáži pod panelákem.
Aktuální americké sankce a izolace Venezuely totiž drží tamní těžbu v klinické smrti. Infrastruktura chátrá, zatímco miliony barelů zůstávají uvězněny pod zemí jen proto, že se politické špičky v Caracasu nedokážou dohodnout na odchodu do politického důchodu.
Pokud by se k moci dostala opozice podporovaná Západem, americké těžařské giganty by do země natekly rychleji než voda do prasklého potrubí. Modernizace vrtů by pak zaplavila trh levnou surovinou, což je scénář, ze kterého mají v Kremlu těžké spaní.
Pro Rusko by totiž venezuelský comeback znamenal katastrofu biblických rozměrů. Moskva těží z vysokých cen ropy, které jí pomáhají financovat její vlastní geopolitické ambice, a náhlý přebytek nabídky by mohl srazit ceny tak nízko, že by se rubl stal jen zajímavým tapetovacím materiálem. Venezuelu tak v nadsázce můžeme vnímat jako obří kohoutek, ke kterému má klíče nespokojený dav na náměstích. Otázkou zůstává, zda se podaří tímto kohoutkem otočit, aniž by došlo k totálnímu výbuchu celého regionu. Zahraniční investoři už přešlapují na hranicích a v rukou drží šekové knížky připravené na „den poté“. Očekává se, že případná nová vláda by musela okamžitě privatizovat státní ropný moloch PDVSA, který je momentálně v troskách.
Geopolitický šach s příchutí benzinu a nafty
Zatímco se v Praze diskutuje o tom, zda je Kovanda větší expert na máslo, nebo na jihoamerické diktátory, realita trhu je neúprosná. Venezuela potřebuje svět a svět potřebuje její ropu, aby zkrotil inflační bestii, která nás všechny straší. Americká administrativa, často označovaná za agresora v tomto sporu, hraje vysokou hru. Jejím cílem není nic menšího než energetická bezpečnost, která by nebyla závislá na náladách autoritářských režimů v jiných částech světa.
Český spotřebitel se tak stává nezáměrným fanouškem venezuelské demokracie. Každý krok směrem k dohodě v Caracasu nás totiž teoreticky přibližuje k levnější dovolené autem, i když cesta k tomuto cíli vede přes politické minové pole.
Diktátor Maduro se však své role nevzdává snadno a satiricky řečeno, raději uvidí svou zemi v temnotě, než aby se vzdal světel ramp. Mezinárodní tlak se sice stupňuje, ale loajalita armády zůstává prozatím pevnou zdí mezi současným stavem a ropným rájem. Je fascinující sledovat, jak se osud jedné vzdálené země přímo promítá do diskusí v českých televizních studiích. Expert Kovanda nám připomíná, že svět je propojená nádoba – když se zatřese prezidentský palác v Jižní Americe, zacinkají mince v našich peněženkách.
Moskva v koutě a naděje na globální slevy
Pokud by se venezuelská ropa skutečně vyvalila do světa, kartel OPEC by ztratil svou neotřesitelnou pozici. To by mohlo vyvolat cenovou válku, na které vydělá především koncový zákazník, tedy my všichni, kdo netěžíme, ale pouze platíme.
Rusko se proto snaží Madura všemi prostředky udržet u moci. Každý barel venezuelské ropy navíc na trhu je totiž pomyslným hřebíčkem do rakve ruského státního rozpočtu, který je na exportu energií vitálně závislý. Celý spor se tak mění v globální souboj o to, kdo bude diktovat tempo světové ekonomiky v příštích letech. Satira reality spočívá v tom, že o budoucnosti globálního oteplování i našich peněženek rozhodují vousatí muži v maskáčích tisíce kilometrů od nás.
Zbývá jen doufat, že předání moci proběhne skutečně hladce, jak předpovídají optimističtější scénáře ekonomických analytiků. Chaos by totiž mohl vést k opačnému efektu a dočasnému výstřelu cen do stratosféry.
Venezuelská karta je zkrátka vyložena na stole a všichni hráči napjatě čekají, kdo ji vynese jako první. Pro nás zůstává jediné – sledovat zprávy a doufat, že se proroctví o levnější ropě naplní dříve, než nám dojde v nádrži trpělivost. Ať už je role USA v regionu interpretována jakkoliv, ekonomický dopad je neoddiskutovatelný. Svět bez venezuelské izolace by byl světem s jinou dynamikou, kde by benzin nebyl luxusním zbožím, ale dostupnou komoditou pro každého.
Cesta k této utopii je však dlážděna nejistotou a politickými intrikami, které by nevymyslel ani ten nejkreativnější scénárista z Hollywoodu.
Držíme si klobouky, venezuelská jízda totiž teprve začíná a její výsledek pocítíme všichni přímo u stojanu.
Použité zdroje: CNN Prima News