Metnar věští z křišťálové koule a chystá se na ukrajinské stěhování národů

Zatímco válka stále zuří, naši politici už v duchu balí kufry milionům Ukrajinců a staví jim v Česku neviditelné dálnice.

Jako první tuhle věšteckou seanci, kde se budoucnost míchá s obavami o naše hranice, odpálil server Novinky.cz, který se do tématu zakousl s vervou hladového vlka v ohradě s ovcemi. Naše vlastní interní zdroje, které mají uši i tam, kde Metnar teprve zamýšlí promluvit, potvrzují, že v kuloárech sněmovního výboru pro obranu je atmosféra hustší než mlha nad ukrajinskými stepmi. Politici se zkrátka rozhodli, že je potřeba začít řešit problémy, které nastanou, až utichnou zbraně, a dělají to s grácií slona v porcelánu.

Lubomír Metnar, muž, který se v bezpečnostních složkách orientuje s jistotou radarového systému, přišel s vizí, ze které by i vědma z pouti měla osypky. Podle něj nás totiž po skončení konfliktu nečeká odliv uprchlíků domů, jak by si naivní optimista mohl myslet, ale přesně naopak.

Chystá se prý „druhá migrační vlna“, která by mohla být pro český státní aparát něco jako finální úroveň v počítačové hře, na kterou zapomněli koupit vylepšení.

Když se z dočasného azylu stane trvalá adresa v paneláku

Metnarova logika je přitom prostá jako facka: Ukrajina bude po válce vypadat jako staveniště po nájezdu demoliční čety. Chybět bude infrastruktura, elektřina, topení a hlavně jistota, že vám na hlavu nespadne zbytek střechy. Proto pan poslanec předpokládá, že rodinní příslušníci, kteří doposud statečně bránili vlast, sbalí poslední zbytky věcí a vyrazí za svými ženami a dětmi, které už si v Česku stihly zvyknout na chuť piva a slevové akce v supermarketech. Tento scénář počítá s tím, že se u nás usadí stovky tisíc lidí, kteří v podstatě nemají kam jinam jít. Metnar varuje, že stát na tohle není připraven ani psychicky, ani logisticky. Zatímco se vláda plácá po zádech, jak skvěle zvládla první nápor, opozice už brousí nože a upozorňuje, že „dočasná ochrana“ je termín, který se v českém právním řádu brzy změní na „už se jich nezbavíme“.

Bezpečnostní rizika jsou podle Metnara dalším bonusem, který k nám s touto vlnou přiteče. Nejde jen o to, kde ti lidé budou bydlet, ale o to, kdo všechno se v tom davu schová.

Sněmovní výbor pro obranu se tak pod jeho taktovkou mění v diskusní kroužek o tom, jak postavit hráz proti něčemu, co se ještě ani nezačalo hýbat, ale v jejich představách už to klepe na dveře.

Integrace jako disciplína v hodu hrachem na zeď

Bývalý ministr vnitra a obrany se přitom opírá o fakta, která jsou neúprosná. Pokud se na Ukrajině nezlepší situace tak zázračně, že tam přes noc vyrostou nová města, je tlak na západní Evropu nevyhnutelný. Metnar kritizuje současný přístup, který mu připadá jako hašení požáru pomocí kapátka. Chce jasné plány, chce analýzy a chce slyšet, co budeme dělat, až se u hranic objeví další tisíce lidí s nárokem na sloučení rodiny.

Celá tato debata se nese v duchu typicky českého „co kdyby“. Zatímco Ukrajina bojuje o holé přežití, v pražských kancelářích se už kreslí mapy migračních tras. Metnarova iniciativa je takovým varovným prstem, který sice míří správným směrem, ale zároveň působí, jako by se snažil zastavit rozjetý vlak pouhým pohledem. Státní správa se tak musí připravit na to, že papírování kolem uprchlíků jen tak neskončí.

Je fascinující sledovat, jak se z humanitární pomoci pomalu stává politické strašidlo. Metnar připomíná, že bezpečnost státu není jen o tancích, ale i o tom, kolik lidí dokáže náš sociální a bezpečnostní systém vstřebat, než se definitivně zhroutí do sebe jako černá díra. To vše za situace, kdy rozpočet připomíná cedník a nikdo neví, kde vzít na další provozní náklady. V textu z Novinek se jasně odráží strach z neznáma, který Metnar dovedně transformuje do politických bodů. Argumentuje tím, že musíme mít „scénáře pro všechny varianty“, což je diplomatický výraz pro to, že se bojíme nejhoršího. Ať už se tato migrační apokalypsa konat bude, nebo ne, opozice má jasno: vláda zase zaspala a oni jsou ti jediní, kdo vidí za roh.

Lubomír Metnar: Policajt v politice, co vidí hrozbu i na prázdné silnici

Lubomír Metnar, bývalý vyšetřovatel hospodářské kriminálky, přenesl do politiky strohý „policejní“ styl a pohled, ze kterého by se člověk nejradši rovnou přiznal. Jako ministr vnitra působil tak nenápadně, že se občas zdálo, že na úřadě je spíš jeho oblek než on sám. Na obraně pak hlavně vysvětloval, proč armáda potřebuje miliardy, a rozjel nákupy tak usilovně, že by mu klidně mohli posílat PF i prodejci vojenských bazarů.

Dnes vede sněmovní výbor pro obranu a varuje před vším, co by se mohlo pohnout — nejnověji před „migrační vlnou po válce“. Jeho kamenná tvář umí hlavně dvě polohy: znepokojení a ještě větší znepokojení; úsměv je údajně přísně střežená rarita. Výsledek? Jistota české politiky: když mluví, národ spí — protože jeho projevy jsou tak suché, že uspí i neklidnou mysl.

Závěrem lze jen konstatovat, že pokud se Metnarovy předpovědi vyplní, bude mít ministerstvo vnitra víc práce než Ježíšek o Vánocích. Pokud ne, zůstane nám v archivech jen další zajímavá teorie o tom, jak se dá strašit budoucností v přímém přenosu. Satira stranou, realita je taková, že Metnar rozvířil vody, které budou v české politice bublat ještě velmi dlouho.

Celý tento kolotoč dohadů jen ukazuje, že v Česku se na krizi připravujeme tak důkladně, až nás nakonec stejně překvapí jako první sníh silničáře. Metnarův „migrační tlak“ je tak spíše tlakem na nervy občanů, kteří už teď mají pocit, že se svět zbláznil. A my na FaktHusty.cz to budeme sledovat dál, protože takovéto politické věštění je materiál, který se píše sám.