Zatímco vy po dvou hodinách s rodinou u salátu kolabujete, Ray Hames už přes šedesát let bez přestávky nasazuje čepici a buduje vánoční kult.
Vánoce jsou svátky klidu, míru a komerčního šílenství, kterému letos opět nasadil korunu zpravodajský server Novinky.cz. Ten světu s vážnou tváří připomněl, že zatímco běžní smrtelníci odcházejí do důchodu, aby mohli v klidu nadávat na ceny másla, jistý Ray Hames z britského Norfolku se rozhodl, že bude strašit děti v obchodních domech tak dlouho, dokud mu to hygiena nebo zákony o ochraně mládeže nezakážou.
Tento pán je totiž podle všeho služebně nejstarším profesionálním Santou na planetě, což je diagnóza, kterou by mu mohl závidět snad jen málokdo.
Šest dekád v červeném mundúru bez nároku na soudnost
Představte si, že nastoupíte do práce v roce 1960. Beatles ještě ani pořádně nebrnkli do strun, v televizi běžel jen zrnitý obraz a Ray Hames už tehdy navlékal červené kalhoty, aby dělal radost dětem, které jsou dnes pravděpodobně v pokročilém starobním důchodu. Je to fascinující ukázka stability v našem nestabilním světě. Za šedesát čtyři let své kariéry zažil Ray pád berlínské zdi, přistání na Měsíci i vynález internetu, ale jeho pracovní náplň zůstala tragicky stejná: nechat si tahat za (doufejme vlastní) vousy a slibovat hračky, které rodiče následně v potu tváře shánějí po všech čertech.
Když se z koníčku stane celoživotní posedlost vlnou
Ray začínal jako mladík, kterému pravděpodobně v místním obchodním domě řekli, že má ten správný „vánoční kukuč“. Od té doby se z něj stala instituce. Satira stranou, tento muž je chodící historickou památkou na to, jak se měnily dětské sny. Zatímco v šedesátých letech mu děti šeptaly do ucha prosby o dřevěné koníky a autodráhy, dnes mu pravděpodobně generace Alfa vysvětluje, že pod stromečkem nutně potřebuje nejnovější iPhone nebo předplacené kredity do online her. Ray to všechno přežil se stoickým klidem anglického gentlemana, který ví, že červená barva ze módy prostě nevyjde.
Ray Hames se stal symbolem vytrvalosti, která hraničí s nadlidským úsilím. V osmdesáti sedmi letech se stále dokáže nasoukat do kostýmu a tvářit se, že ho sezení na vratké židli uprostřed nákupního centra nesmírně naplňuje. Je to ten typ člověka, který by pravděpodobně roznášel dárky i v případě zombie apokalypsy, jen aby dodržel termín. Interní zdroje blízké jeho okolí naznačují, že Rayova výdrž je poháněna kombinací britského čaje, smyslu pro povinnost a faktu, že v kostýmu Santy ho pravděpodobně nikdo nepozná, když si chce v pracovní době zdřímnout.
Jeho působení v obchodním domě v Great Yarmouthu je již legendární. Pro místní obyvatele je Ray stejně nepostradatelný jako vánoční pudink, který se nedá jíst.
Lidé k němu vodí své děti, které tam vodili jejich rodiče, a kruh se uzavírá v děsivě nostalgické smyčce. Je to vlastně takový nekonečný vánoční příběh, kde hlavní hrdina nestárne – on se prostě jen stává čím dál víc autentickým. V dnešní době, kdy se všechno mění rychlostí světla, je Ray Hames jistotou, na kterou se můžete spolehnout stejně jako na to, že o Vánocích bude v televizi Sám doma.
Důchod je pro slabochy a falešné soby
Většina lidí v jeho věku bojuje s ovladačem od televize, ale Ray bojuje s logistikou vánočních přání. Jeho nasazení je fackou do tváře všem influencerům, kteří si stěžují na vyhoření po dvou natočených videích o líčení. Ray vyhoření nezná, on má v sobě vnitřní motor na sobí pohon. Jeho kariéra, která trvá neuvěřitelných 64 let, je důkazem, že když vás něco baví (nebo když prostě jen neumíte říct ne), můžete to dotáhnout až do Guinnessovy knihy rekordů, nebo aspoň do hlavních zpráv na Seznamu.
Zatímco Novinky.cz informují o jeho neuvěřitelném jubileu, my se musíme ptát, kde se v tom člověku bere ta síla. Možná je to tou magií, možná je to jen kvalitním vlněným materiálem jeho kostýmu. Každopádně Ray Hames zůstává pevným bodem v moři vánočního chaosu. I když už mu nohy neslouží jako dřív a děti jsou rok od roku drzejší, on tam sedí. S úsměvem, který přežil deset britských premiérů a několik měnových reforem. Rayova manželka, která ho v jeho snažení pravděpodobně celá desetiletí podporovala, musí být světice, nebo má prostě ráda klid v domě, když je Ray „v úřadě“. Představa, že máte doma Santu 365 dní v roce, je sice romantická v pohádkách, ale v reálném životě to musí být solidní zkouška nervů. Ray ale doma Santu nehraje, on jím prostě je. Je to jeho identita, jeho osud, jeho kříž, který nese s lehkostí vánoční ozdoby z foukaného skla.
A tak, zatímco vy budete o letošních Vánocích řešit, jestli je kapr dostatečně mrtvý a salát dostatečně uleželý, vzpomeňte si na Raye. Ten tam bude sedět, ve svém červeném úboru, obklopen plastovými stromky a vůní levných parfémů z drogerie, a bude se usmívat na další generaci uřvanců. Ray Hames je totiž živoucím důkazem, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom, jak dlouho dokážete vydržet v jednom kuse dělat radost ostatním, aniž by vám z toho přeskočilo.
Tato vánoční satira je sice krutá v popisu reality, ale v jádru hluboce smeká před mužem, který svůj život zasvětil iluzi. Iluzi, kterou my všichni potřebujeme, abychom přežili šedivou realitu všedních dnů. Ray Hames je hrdina, kterého si nezasloužíme, ale kterého nutně potřebujeme. Až jednou (doufejme, že za hodně dlouho) pověsí čepici na hřebík, bude to konec jedné velké epochy, kdy Santa nebyl jen CGI efekt ve filmu, ale pán z masa a kostí, co to táhl neuvěřitelných 64 let.
Zdroje potvrzují, že Ray neplánuje skončit…. Proč by taky končil? Vždyť Vánoce jsou tu jen jednou za rok, a pro něj je to vlastně jen taková delší směna v kanclu, kde jsou sice divně oblečení kolegové (elfové), ale kafe tam mají nejspíš pořád stejně hrozné jako v roce 1960. Takže klobouk dolů, pane Hamesi, a snad vás ten červený kabát ještě pár let neunese do Santovského nebe.
Použité zdroje: Novinky.cz