Koaliční tanec pokračuje: po Okamurovi ve Sněmovně se chystá Turek na Černín. Babiš diriguje, Pavel zvažuje.
Blogger Petr Míca na serveru Medium.cz dnes rozebral politický kabaret, který si česká scéna právě předvádí. Téma bylo natolik šťavnaté, že redakce FaktHusty.cz nemohla odolat a musela ho okomentovat po svém – tedy tak, jak se na pořádnou satiru s ironickým podtónem sluší. Protože když se politika mění v stand-up comedy, my jsme v první řadě s poznámkovým blokem.
Volba Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny měla příchuť divadelního představení, kde všichni znají scénář, ale tváří se překvapeně.
Byl to kandidát tak kontroverzní, že proti němu protestoval dokonce vlastní bratr. Opoziční poslanci ze SPOLU, STAN a Pirátů připomínali skandály a varovali před reputačním rizikem. Ale Babišovu koalici to nezajímalo – prioritou bylo nedat Babiše k trestnímu stíhání. A tak Okamura dostal 107 hlasů. Jeden poslanec z budoucí vládní koalice mu hlas odepřel. Kdoví, třeba to byl sám Babiš – slib splnil, ale vnitřně si odplivl.
Okamura za pultíkem: první trapas nepřišel dlouho
Okamura se ujal vedení schůze jako kapitán Titaniku – s nadšením a hned na úvod zavelel k prvnímu fiasku.
Zapomněl se odhlásit ze svého původního místa, taktakže hlasování skončilo zmatečně. Po čtyřech letech ve funkci místopředsedy by člověk čekal, že ovládá základy. Ale evidentně ne. Experiment jménem „Okamura v čele Sněmovny“ tak začal přesně tak, jak mnozí čekali – katastrofálně.
Turek na Černíně? Rusko už si mnulo ruce
Pokud si někdo myslel, že Okamura je tou nejhorší zprávou týdne, má smůlu.
Na obzoru se rýsuje ještě větší pecka: Filip Turek jako ministr zahraničí. Motoristé mají dostat diplomacii, což zní jako vtip, ale bohužel není. Babiš svůj díl obchodu splnil, SPD dostalo svého předsedu Sněmovny, a teď se odměny dočkají i ostatní. Hlasovací poslušnost funguje obousměrně – dnes Okamura, zítra Turek.
Andrej Babiš a Alena Schillerová šli příkladem. Dříve Okamuru odmítali, teď ho zařídili do čela Sněmovny. Jak humorné?!
Když tohle dokázali oni, pro zbytek koalice není problém schválit cokoliv. Jediná brzda, která Turka může zastavit, sedí na Hradě. Petr Pavel má pravomoc odmítnout nominaci ministra, ale zaplatil by za to vysokou cenu. Vztek voličů Babišovy vlády, možná i msta v podobě krácení rozpočtu prezidentské kanceláře. Macinka, Okamura a Babiš by si určitě něco vymysleli.
Pavel jako poslední bašta? Nebo obětní beránek?
Turek už teď dělá radost v Rusku, což by mělo znervózňovat i Babiše. Proto prý deklaroval, že zahraniční politiku bude řídit osobně, ne ministr. Počítá zřejmě s tím, že Turkovu nominaci odnese na Hrad a celý problém přehodí na prezidenta. Chytrý tah – ať se Pavel pere s následky.
Kdyby prezident Turek odmítl, zachránil by mezinárodní reputaci země, ale stal by se terčem politické msty. Otázka zní: má Pavel dost odvahy na takový krok? Nebo nechá Turka projít a bude doufat, že Babiš zahraniční politiku skutečně bude řídit sám?
Po pohromě jménem Okamura nás čeká pohroma jménem Turek.
Jenže politika není o tom zabránit katastrofám – je o tom, kdo za ně nakonec ponese zodpovědnost. A v téhle hře se zodpovědnost hází jako horký brambor.