Prezident Petr Pavel chce na summit NATO v Ankaře. Spor o cestu přerostl v ústavní bitvu o to, kdo smí rozhodovat.

Podle informací zveřejněných serverem Novinky.cz požádal dnes prezident republiky Petr Pavel o předběžné opatření v rámci kompetenční žaloby podané proti vládě. Chce dosáhnout toho, aby byl součástí oficiální delegace České republiky na summitu NATO v Ankaře.

Česká politika tak opět ukazuje svůj mimořádný talent proměnit i zahraniční cestu v domácí disciplínu plnou sporů, právních výkladů a vzájemného přetahování o kompetence.

Psali jsme: NATO čeká na lídry. Česko zatím předvádí frašku pro pobavení Evropy

Ústavní soud již zveřejnil text podání a soudcem zpravodajem byl určen Pavel Šámal. Zatímco členské státy NATO řeší bezpečnostní otázky, obrannou spolupráci a mezinárodní strategii, česká politická scéna předvádí veřejnosti souboj o to, kdo bude uveden na seznamu cestujících. Aliance může řešit geopolitiku, Praha mezitím zkoumá geometrii delegace.

Prezident navrhuje, aby soud vládě a ministrovi zahraničí uložil oznámit, že je součástí oficiální delegace České republiky. Současně chce, aby mu vláda ani ministerstvo zahraničí nijak nebránily v účasti. Pro běžného občana může být překvapivé, že hlava státu musí žádat soud o to, aby mohla vykonávat něco, co podle svého názoru vykonávala česká prezidentská funkce dlouhé roky bez větších dramat.

Vláda premiéra Andreje Babiše s účastí prezidenta na summitu nepočítá. Do Ankary mají podle rozhodnutí kabinetu zamířit premiér Andrej Babiš, ministr obrany Jaromír Zůna a ministr zahraničí Petr Macinka. Česká republika tak nabízí vzácný pohled na situaci, kdy se největší otázkou před summitem nestává obsah jednání, ale seznam hostů.

Když kalendář získá ústavní význam

Petr Pavel ve svém návrhu tvrdí, že vláda záměrně oddalovala rozhodnutí o složení delegace. Podle prezidenta bylo projednání přesunuto z původně avizovaného 8. června na 22. června právě ve chvíli, kdy projevil zájem využít své ústavní oprávnění a účastnit se jednání vlády. Kalendář se tak v české politice proměnil z obyčejného plánovacího nástroje na předmět ústavního sporu.

Prezident označil postup vlády za jednání ve zlé víře. Pro veřejnost je to další připomínka, že česká politika dokáže povýšit termín schůzky na strategickou zbraň. Někde se bojuje argumenty, někde čísly, u nás občas postačí vhodně přesunuté datum. Pavel ve svém podání zdůrazňuje, že pokud by se summitu zúčastnil na základě předběžného opatření, nešlo by podle něj o soudní aktivismus, ale o pokračování dosavadní ústavní praxe. Prezident tím v podstatě říká, že nechce otevírat nové dveře. Pouze se snaží zabránit tomu, aby mu někdo zamkl ty staré. Podle návrhu se prezidenti České republiky účastnili summitů NATO od roku 1997 pravidelně. Výjimkou byl pouze rok 2022, kdy tehdejší prezident Miloš Zeman neodcestoval ze zdravotních důvodů. Tradice tedy existuje téměř tři desetiletí. O to hlasitěji nyní zní otázka, proč se z něčeho běžného stala náhle věc hodná zásahu Ústavního soudu.

Summit NATO jako soutěž o jedno místo navíc

Prezident tvrdí, že byl premiérem Andrejem Babišem opakovaně ujišťován, že vláda nechce omezovat prezidentské pravomoci. Současně však podle něj kabinet postupuje způsobem, který jeho účast na summitu fakticky znemožňuje. Česká politika tak opět dokazuje, že mezi slovy a výsledkem může být prostor dostatečně velký na uspořádání několika tiskových konferencí.

Klíčovým bodem sporu je otázka, kdo vlastně rozhoduje o účasti prezidenta na summitu. Pavel tvrdí, že vláda ani ministerstvo zahraničí k tomu žádnou kompetenci nemají. Vláda naopak jedná tak, jako by složení delegace bylo v její pravomoci. Výsledkem je situace, kdy se všichni shodují na významu summitu, ale nikoli na tom, kdo smí sedět u české vlaječky.

Návrh prezidenta zdůrazňuje, že odepření účasti na summitu by představovalo zásah do kompetenčního jádra zastupování státu navenek. Jinými slovy, podle Pavla nejde o organizační detail ani spor o cestovní plán. Jde o otázku, kdo zastupuje Českou republiku v okamžiku, kdy se scházejí nejvyšší představitelé členských zemí NATO. Celá kauza přitom získává téměř groteskní rozměr. Spojenci připravují jednání o bezpečnostních otázkách, obranných závazcích a mezinárodní spolupráci. Česká republika mezitím vede právní bitvu o to, kdo projde dveřmi delegace jako první. Zahraniční politika se tak mění v domácí reality show, kde hlavní cenou není vítězství v debatě, ale místo v seznamu účastníků.

Psali jsme: Kvůli summitu NATO hrozí žaloba. Politici rozjeli komediální bitvu o jedno místo

Ústavní soud nyní rozhodne, zda prezidentova argumentace obstojí. Ať už verdikt dopadne jakkoli, summit NATO v Ankaře už stihl dosáhnout něčeho mimořádného. Dříve se podobné akce propagovaly významem přijatých rozhodnutí. České vydání si získalo pozornost tím, že ještě před začátkem řeší, kdo se k nim vůbec dostane.

Jestli má být NATO symbolem koordinace spojenců, pak česká politická scéna předvádí vlastní disciplínu. Tou není obranná strategie ani diplomacie. Tou je schopnost proměnit cestu na summit v několikatýdenní souboj o kompetence, termíny, delegace a právní výklady. A právě proto se dnes více než o programu summitu mluví o tom, kdo bude sedět v letadle.

Použité zdroje: Je toho plný internet / FaktHusty.cz, Novinky.cz