Video Nejšílenější případy z Ano, šéfe dělá z Pohlreicha hvězdu YouTube. A zrcadlo, v němž se televizní bizár vidí bez filtru teď.
Kanál Bige na YouTube.com si v jednom ze svých videí bere na paškál legendární pořad Ano, šéfe a s ním i šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha. A protože Pohlreich je chodící satira s hvězdičkou Michelin už sám o sobě, náš magazín FaktHusty.cz prostě musel celý tenhle výběr „nejšílenějších případů“ okomentovat po svém – s lehce připečenou ironií a dochucenou glazurou novinářské satiry.
Bige ve svém videu skládá mozaiku scén, které by v normální restauraci znamenaly okamžité zavření podniku, ale v televizi se z nich stává prudce sledovaná zábava. V kuchyni se kouří od hrnců i od nervů, majitelé vysvětlují nevysvětlitelné a Pohlreich chodí po place jako inspektor, který kříží učitele vaření, hygienika a rodinného terapeuta v jedné osobě. Bige k tomu přidává svůj komentář a rázem z toho není jen kulinární pořad, ale kronika toho, kam až jsme ochotni v českém televizním bizáru dojít.
Divák u obrazovky mezitím zažívá zvláštní druh úlevy. Když se na displeji hroutí cizí sen o dokonalé restauraci, má člověk pocit, že jeho vlastní připečené nedělní kuře je vlastně michelinské menu. A když Pohlreich u prostírání pronese další svůj suchý verdikt, v obýváku se ozve smích, který zní trochu jako „zaplaťpánbůh, že sedím doma a ne v téhle hospodě“. Bige jen přidává návod k použití: tady se smějte, tady se raději zamyslete.
Když kuchař mluví, národ soudí
Pohlreichovy hlášky byly vždy kořením pořadu, ale až ve videu Bigeho vynikne, jak moc zlidověly. Každé „tohle snad nemyslíte vážně“ nebo „tady se někdo zbláznil“ funguje jako titulky k tomu, co si národ už dávno myslí o části české gastronomie. Bige tyto momenty vyzobává, zpomaluje, rámuje a servíruje jako degustační menu největších televizních trapasů s hlasem rozvážného průvodce, který jen občas přiloží pod kotel. Najednou už nejde jen o jídlo na talíři, ale o to, jak lidé reagují na kritiku, kameru a vlastní ego. Šéfkuchař tu není jen kuchař, ale katalyzátor všech stresů, které se v hospodě hromadily měsíce. A když se to celé vejde do pár minut sestřihu, vypadá to, že život podnikatele se dá vyřešit jednou pořádnou hádkou a zátěžovým testem. Zbytek už zařídí dramatická hudba a komentář. Bige tak supluje roli televizního ombudsmana i archiváře: sbírá největší výbuchy emocí, nejabsurdnější výmluvy a nejodvážnější kuchařské experimenty, které by v reálném provozu nedostaly druhou šanci. Divák má jedinečnou možnost vidět všechno hezky pohromadě – jako když vám někdo přinese místo jídelního lístku seznam všech největších průšvihů, které kdy kdo v kuchyni spáchal.
Ano, šéfe internetu
Klasická televize v tomhle působí skoro staromódně. Jeden díl týdně, pevný čas, reklamy. YouTube verze v podání Bigeho funguje jinak: kliknete, dostanete čistý koncentrát všeho, kvůli čemu se kdysi Ano, šéfe stalo legendou. Žádné natahování, jen rychlé střihy, největší pády a nejúpřímnější výrazy tváří, když Pohlreich řekne, že takhle se prostě vařit nedá. Internetový algoritmus se postará o zbytek – další díl, další sestřih, další bizár. Za každou scénou je ale pořád skutečná hospoda, skuteční lidé a někde vzadu i upřímná snaha něco dělat „po svém“. Právě to dává videu zvláštní pachuť: smějeme se, ale zároveň tak trochu víme, že podobná scéna by klidně mohla vzniknout i v podniku za rohem. Rozdíl je jen v tom, jestli zrovna okolo běhá štáb s kamerou, nebo jen otrávený číšník s účtem.
Magazín FaktHusty.cz se tak při sledování Bigeho videa neubrání dojmu, že se dívá na studijní materiál pro celou jednu generaci podnikatelů. Tady je přesně vidět, jak dopadne kombinace velkého snu, malého rozpočtu a nulové sebereflexe, když se k tomu přidá tvrdý komentář šéfkuchaře a ještě tvrdší komentář internetu.
Už to není jen „Ano, šéfe“, ale spíš „Ano, všichni jsme u toho a máme názor“.
A kam až tenhle český televizní bizár může zajít? Stačí se podívat na záběry kuchyní, kde se čas zastavil někde mezi devadesátkami a rychlým občerstvením, a je jasné, že materiálu bude ještě dlouho dost. Dokud bude někdo ochotný otevřít podnik bez plánu, bez personálu a s jídelníčkem tlustším než účetní uzávěrka, budou mít Pohlreich i Bige o čem mluvit.
Nakonec zůstává jedna jednoduchá pointa: Ano, šéfe začalo jako pořad o vaření, ale díky sestřihu Nejšílenější případy z Ano, šéfe a komentáři Bigeho se proměnilo v satirické zrcadlo naší televize, podnikání i sebevědomí.
A jestli je Pohlreich satira sám o sobě, pak YouTube jen přidal další chod – dezert z ironie, který si národ vychutnává z gauče. Bez rezervace, ale zato s jasným verdiktem: tohle je bizár, který nám chutná víc, než bychom si chtěli přiznat.