Česká politika v uplynulém roce připomínala tragikomické divadlo, kde o bizarní výroky a ostré slovní přestřelky nebyla nouze.
Tématu se s odkazem na své interní zdroje a nashromážděná fakta podrobně věnoval portál seznamzpravy.cz, který ve své „satiře“ upozornil na největší perly našich zákonodárců.
Vládní koalice i opoziční lavice se postaraly o to, aby se veřejnost nenudila, i když mnohdy šlo spíše o smích skrze slzy. Nejvýraznější momenty se točily kolem vnitrostranických krizí, ale i neohrabaných pokusů o dvoření se potenciálním koaličním partnerům. Právě tam vzniklo přirovnání, které v politických kuloárech rezonovalo několik měsíců a definovalo postavení hnutí SPD na trhu moci.
Slova o „méně hezké dívce“, která marně čeká na pozvání k tanci, odhalila syrovou realitu politické izolace Tomia Okamury.
Když se z politiky stává rande naslepo
Podobné metafory nejsou v českém prostředí ničím novým, ale letos získaly na nebývalé intenzitě a přímočarosti.
Politici se přestali skrývat za odborné termíny a začali používat jazyk, kterému rozumí každý u piva, což ovšem často degraduje úroveň debaty. V případě SPD šlo o trefné pojmenování situace, kdy hnutí sice disponuje hlasy, ale pro většinu stran zůstává toxickým partnerem.
Tento status vyvrhele vede k frustraci, která se následně přelévá do agresivní rétoriky v Poslanecké sněmovně i na sociálních sítích. Zatímco se jedna strana snažila zaujmout, jiná se potýkala s vnitřním rozkladem, který připomínal konec jedné éry.
Pirátská strana si prošla obdobím, které sami někteří aktéři neváhali označit za politický funus v přímém přenosu.
Velkolepý pohřeb digitálních vizionářů
Odchod z vlády a vnitřní rozbroje po neúspěšných volbách zasadily Pirátům ránu, ze které se budou vzpamatovávat jen velmi těžko.
Komentáře o „velkém funusu“ nebyly jen nadsázkou, ale odrazem atmosféry na jejich pověstném diskusním fóru, kde se pralo špinavé prádlo. Ukázalo se, že ani digitální vyspělost a transparentnost nezachrání stranu před klasickými mocenskými intrikami a ztrátou voličské přízně. Mnozí analytici se shodují, že styl, jakým Piráti opouštěli vládní pozice, byl více než rozpačitý a postrádal eleganci zkušených matadorů. Tento pád byl provázen celou řadou výroků, které usvědčovaly aktéry z naivity i nečekané zatrpklosti vůči dřívějším spojencům. Ironií osudu zůstává, že ti, kteří chtěli politiku měnit a modernizovat, nakonec skončili u klasického obviňování z „podrazů“ a „kmotrovství“.
Boj o voliče v kulisách absurdního divadla
Zatímco se vládní loď otřásala v základech, opozice nezahálela a dál zásobovala mediální prostor výroky na hraně srozumitelnosti. Slovní ekvilibristika se stala hlavní zbraní v boji o pozornost, kde pravda často ustupovala do pozadí před úderným sloganem.
Každý týden přinesl novou „hlášku“, která měla potenciál stát se virální, ale málokdy nesla skutečný obsah nebo řešení problémů.
Veřejnost si tak z politického dění odnáší spíše pachuť z nekonečných hádek než pocit, že se země ubírá správným směrem. Důvěra v instituce i samotné představitele státu klesá úměrně s tím, jak moc se politická debata vzdaluje realitě běžného života.
Zůstává otázkou, zda nás příští rok čeká kultivovanější diskuse, nebo se dočkáme ještě absurdnějších přirovnání a dalších politických pohřbů.
Použité zdroje: seznamzpravy.cz