Trik s dýmovnicí se povedl dokonale. Motoristé mistrně odvedli pozornost národa od skutečných problémů. Všichni padli do pasti!
Že žijeme ve věku politického kouzelnictví, kde se největší problémy řeší mávnutím ruky a mediální clona je účinnější než armádní maskování, nám dnes s brilantní ironií připomněl publicista Tomáš František Přibyl na serveru Medium.cz s odkazem na další své zdroje. Zatímco my jsme u televize hystericky řešili, co se smí a nesmí říkat na Twitteru nebo jak se oblékat na dálniční sjezd, Motoristé sobě, toto hnutí s benzínem v krvi, podle všeho tahali za nitky a triumfálně zvítězili na poli, které nikdo nesledoval. Využili kauzu, která na první pohled vypadala jako politická nehoda, k velkolepému parkovacímu manévru, který všechny nechal s otevřenou pusou na krajnici.
Motoristická klika si musela mnout ruce. Ve chvíli, kdy by se normálně řešila palčivá otázka budoucnosti spalovacích motorů nebo cena dálničních známek na příští století, se celá politická scéna i média sesypala na jedno jediné jméno. To je, vážení, umění odklonit pozornost ve stylu, jaký by záviděl i sám David Copperfield.
Celý trik spočíval v tom, že skandál byl tak dokonalý, až byl podezřelý.
Obsahoval vše, co moderní žurnalistika vyžaduje: emoce, symboliku a možnost moralizování. Zatímco etické komise psaly manifesty a komentátoři si trhali vlasy, klidně mohlo v tichosti dojít k převratným politickým dohodám.
Kauza jako povinná zimní výbava
Média, zvyklá na pravidelné dávky skandálů, se vrhla na téma Turek s takovou vervou, že si ani nevšimla, že na politickém palubním počítači bliká varování o docházejícím palivu. Stali se z nich nechtění PR specialisté, kteří zajistili, že dotyčný politik získal takovou mediální expozici, jakou by za normálních okolností musel platit ze státního rozpočtu po zbytek volebního období.
Pravděpodobně se jednalo o mistrovský tah, o strategii, která je tak jednoduchá, že je nepostřehnutelná. Stačilo vypustit do éteru dostatečně kontroverzní téma a pak jen sledovat, jak se mediální aréna sama promění v bahnitý závod Formule 1. Všichni se tam brodili a Motoristé v klidu čekali v boxech s čistými kombinézami. A v tom je ta satira! Místo aby se opozice soustředila na slabiny programů nebo skutečné politické hrozby, spotřebovala veškerou energii na kritiku. A každý ví, že kritika sice generuje titulky, ale politické body se sbírají někde jinde. Třeba u těch, kteří konečně pochopili, že ve válce o pozornost nevyhrává ten nejčistší, ale ten nejhlučnější.
Triumf zmatku a mlhy
Jedním z největších vítězství tohoto manévru je fakt, že si nikdo nevšiml, co se dělo na periferii. Co se mezitím dohodlo za zavřenými dveřmi? Jaké tiché ústupky byly učiněny ve stínu mediálního cirkusu? To jsou ty detaily, které by v normální politické sezoně zaplnily první stránky. Ale teď? Nula, ticho. Všichni řešili jen design helmy a historické paralely. Motoristé se ukázali jako nejlepší hráči politického pokroku. Vsadili na jednu kartu (která vypadala jako jasný prohra) a donutili všechny ostatní, aby zahodili své silné kombinace. Je to jako trik s trojitým podvodem: nejdřív se na něj všichni naštvou, pak ho zkritizují, a nakonec se o něm mluví víc než o čemkoliv jiném. A v politice je mluvení často důležitější než dělání.
Motoristická strana tak v podstatě přetvořila politickou morálku na formu extrémního sportu.
Není důležité, co jíte, ale kolik sledujících Vám to přinese. Nejsou podstatné názory, ale jak moc se o nich mluví. A to je strategie, která bohužel v dnešním digitálním věku zaručuje úspěch.
Jaký bude příští velký manévr?
Skutečná genialita této taktiky spočívá v její zjevné hlouposti. Kdo by čekal, že se ze zjevné chyby stane katapult na popularitu? Opakuji, toto není politika, to je profesionální rozptylování pozornosti. Jde o hnutí, které dokonale pochopilo mechanismus moderní společnosti, kde je skandál důležitější než rozpočet.
Teď jen můžeme spekulovat, jaký bude jejich další krok.
Nechají někoho z hnutí obvinit z neoprávněného parkování na místě pro invalidy? Nebo třeba z nelegálního mytí auta před panelákem? Cokoliv, co vyvolá vlnu rozhořčení u všech, kteří nemají co říct k ekonomice nebo zahraniční politice.
Až se příště budete rozčilovat nad nějakou zdánlivou prkotinou, kterou vám média naservírovala jako hlavní chod, vzpomeňte si na to.
Možná, že za rohem, ve stínu, se právě schvaluje něco, co vám natrvalo změní život. A zatímco vy zuříte, ti, kteří vás „převezli“, se usmívají.
Protože vědí, že v politice vítězí ten, kdo má v rukávu nejen esa, ale i dostatek laciných bengálských ohňů k odvedení pozornosti.