Od politických projevů k filmovým scénářům. Rajchl měl ambice měnit svět, teď mění žánr – z politika na tragikomika.
Když se dnes tématu chopil bulvární plátek Extra.cz, bylo jasné, že se blíží satirické žně. Když už se i bulvár červená, znamená to, že česká politika opět překročila hranici žánru – tentokrát směrem k „rodinnému“ obsahu pro dospělé. A protože když se to dostane až tam, pak si to zaslouží satiru jak hrom.
Když se politická kampaň zvrtne v casting
Příběh začíná jako politický thriller, ale končí jako německý art film z devadesátých let. Hlavní role: Jindřich Rajchl. Vedlejší: jeho manželka. Děj? Spíš improvizace než scénář. Zatímco se politik hájí, že „i kdyby to byl on“, jde přece o zásah do soukromí, veřejnost řeší něco jiného – proč měl na natáčení víc kamer než nápadů ve svém programu. Někteří kolegové mu zpočátku vyjadřovali podporu, ale jakmile se ukázalo, že nejde o soukromé video, nýbrž o produkci z kategorie „Made in Germany“, podpora se vypařila rychleji než rozpočet na kampaň.
Z lásky k pravdě, z nutnosti k trapasu
Senátor Václav Láska připomněl, že Rajchl léta moralizoval, útočil na oponenty a oháněl se rodinnými hodnotami. A teď se sám stal hlavní postavou příběhu, který by církevní kalendář raději vynechal. Politická karma se zkrátka umí trefit přesně.
Mladý politik Matěj Hlavatý ze STAN lakonicky shrnul: „Neměl to točit.“ To je rada, která by se měla povinně číst při nástupu do Poslanecké sněmovny – hned po přísaze a bezpečnostním školení o sociálních sítích.
Rajchl mezitím tvrdí, že za vším stojí spiknutí influencerů, kteří údajně obtěžovali jeho rodinu.
Jenže když se ukázalo, že video má kvalitu profesionální produkce a víc střihů než parlamentní rozprava, začaly se i zbytky solidarity ztrácet v překladu.
Zůstává otázka, co bude dál. Založí Rajchl vlastní filmovou akademii? Přihlásí se na festival do Cannes? Nebo začne pořádat workshopy s názvem „Jak nezůstat na síti“? Jedno je jisté: česká politika opět ukázala, že největším rizikem není propaganda, ale paměť internetu. A že když se politik rozhodne něco natočit „na památku“, měla by to být tisková konference – ne film s hvězdičkou.
Rajchl chtěl být hlasem lidu, ale nakonec se stal jeho videem. A zatímco ostatní řeší zákony, on teď řeší, kdo má autorská práva.
Pokud se letos bude udělovat cena za největší politický trapas, favorit je jasný – a tentokrát si pro ni může dojít osobně, bez dublera.