Vítězství je prý na dosah, stačí k němu jen oprášit francouzské prototypy z minulé dekády. V Rusku se recyklace starého šrotu stala novou vojenskou strategií.
Jako první si na tomto technickém bizáru smlsnul server Aktuálně.cz, který s gustem poukázal na to, že ruská vojenská mašinérie už zřejmě dočista vykradla i vlastní technické muzeum. Tentokrát se ale nejedná o sovětskou klasiku, nýbrž o francouzské dědictví, které u Kamazu zůstalo v kopřivách jako připomínka dob, kdy se ruský medvěd ještě kamarádil s evropským průmyslem.
Předání „unikátního“ vozu na frontu provázela velkohubá prohlášení o nezlomnosti a síle, ale každý, kdo pozná kapotu od kufru, musel dostat záchvat smíchu.
Kamaz totiž vojenským jednotkám slavnostně věnoval stroj, který je v podstatě jen přelakovaný prototyp Renault Sherpa. Ano, čtete správně – ruské vítězství mají vybojovat francouzské nápady, které už i v Paříži považují za retro.
Francouzský šarm v barvě khaki
Tento automobilový mutant vznikl v dobách, kdy se Kamaz snažil vypadat světově a uzavřel partnerství s Renault Trucks. Výsledkem byl stroj, který měl být drsný, ale nakonec zůstal jen u jediného kusu, na který se léta prášilo někde v koutě tovární haly. Teď, když jde do tuhého a moderní technika jaksi dochází, se někdo v Tatarstánu rozhodl, že tenhle zapomenutý Francouz je přesně to, co fronta potřebuje.
Je to vskutku fascinující pohled na ruskou „soběstačnost“.
Zatímco propaganda hřímá o nahrazování importu, v reálu se do bojů posílá technika, jejíž součástky mají rodné listy v zemi galského kohouta. Pokud se tomuto unikátu v terénu vysype převodovka, budou ruští mechanici pravděpodobně muset volat do Lyonu o radu, nebo začít rozebírat nejbližší civilní dodávku, aby tenhle symbol „vlastenectví“ vůbec udrželi v chodu.
Celý vůz vypadá jako výsledek noci, kdy se ruský náklaďák až příliš sblížil s evropským SUV.
Má to sice pancéřování a tváří se to jako postrach cest, ale v jádru je to jen osamocený prototyp, ke kterému neexistuje žádná dokumentace pro řadové vojáky, natož náhradní díly v polních skladech. Je to zkrátka takový drahý dárek, který vám po vybalení udělá radost jen do té doby, než zjistíte, že k němu nejsou baterky.
Strategická recyklace zbytků
Kamaz se touto donací zapsal do dějin logistiky jako první firma, která dokázala udělat ze skladových přebytků „strategickou výhodu“. Poslat do války jeden jediný kus techniky, který je naprostým unikátem, je totiž geniální tah – nepřítel bude tak zmaten tím, co je to za podivnost, že možná zapomene střílet. Nebo se spíše začne smát, což je v moderní válce také způsob, jak protivníka zneškodnit. Vůz nese hrdé nápisy, ale pod nimi tluče srdce motoru, který byl navržen pro úplně jiné účely a jiné podnebí. Je to vrcholný bizar, když si uvědomíte, že země, která se neustále chlubí tisíci tanky a neporazitelnými vozidly, musí sahat po starém prototypu zkrachovalého partnerství s „prohnilým Západem“. Je to v podstatě přiznání, že i ten nejstarší francouzský nápad je pořád lepší než to, co zrovna sjíždí z ruských pásů.
Vojáci, kteří tento dar vyfasovali, se k němu musí chovat jako k nejvzácnějšímu porcelánu. Představa, že s tímto osamoceným kusem vjedou do ostrého střetu, je sice hrdinská, ale technicky vzato jde o rozsudek smrti pro ten stroj. Jakmile se na něm cokoli pokazí, stane se z něj velmi těžký a velmi zelený pomník, který bude u cesty připomínat, že ruská armáda je v podstatě největším pojízdným vrakovištěm světa.
Kabina plná evropských vzpomínek
Když si řidič sedne za volant, dýchne na něj atmosféra evropských dálnic a francouzské ergonomie. Je to paradoxní situace – bojujete proti Západu v autě, které vám ten samý Západ před lety pomohl postavit. Je to jako jít do bitvy s nepřítelem a mít přitom na sobě jeho staré oblečení, které jste našli v kontejneru. Ale v ruských reáliích se na takové detaily nehraje, tam se počítá jen to, že se kola točí a televize má co natáčet. Odborníci na techniku jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak se mohl tenhle zapomenutý projekt Kamaz-4310 alias „ruský Sherpa“ vůbec objevit na denním světle. Je to důkaz naprostého zoufalství, nebo neuvěřitelného smyslu pro černý humor vedení továrny. Pravděpodobně obojí. V Rusku se prostě nic nevyhodí, všechno se jednou může hodit – i kdyby to mělo být jen jako terč pro ukrajinské drony.
Zatímco ostatní armády světa řeší integraci umělé inteligence a dronových systémů, Rusko sází na archeologii.
Nález tohoto prototypu v hlubinách skladů Kamazu dává naději, že příště možná vojáci dostanou i koňské povozy, pokud se ukáže, že mají nízkou tepelnou stopu. Vždyť vítězství vyžaduje oběti a v tomto případě padl za oběť zdravý rozum a technologická soudnost.
Epický závěr jedné spolupráce
Tento dar od Kamazu je takovou hořkosladkou tečkou za érou, kdy Rusko chtělo patřit do civilizovaného světa a učit se od nejlepších. Dnes z té spolupráce zbyl jen jeden opuštěný prototyp, který byl poslán do mlýnku na maso, aby si někdo v kanceláři mohl odškrtnout splněný úkol. Je to tragikomický obraz úpadku, kde se i starý Renault stává symbolem naděje pro armádu, která si o sobě myslí, že je druhá nejsilnější na světě.
Každý kilometr, který tento stroj na frontě ujede, bude malým zázrakem a velkým políčkem pro ruské konstruktéry, kteří za posledních deset let nedokázali vymyslet nic lepšího, než co jim kdysi nakreslili Francouzi. Je to zkrátka bizarní jízda do historie, která pravděpodobně skončí v nejbližším příkopu, ale s patřičným vlasteneckým nátěrem.
A tak zatímco svět sleduje moderní technologie v akci, ruská strana sází na nostalgii.
Možná doufají, že francouzský motor bude mít pro nepřítele takové charisma, že se raději vzdá, než aby zničil takovou raritu. Pokud ne, bude to jen další položka na seznamu zničené techniky, která měla raději zůstat v muzeu nebo v těch kopřivách za fabrikou.
Použité zdroje: Aktualne.cz