Místo slávy jen strach z partyzánů a nejistota, zda se dožijí příštího rána.
O tragikomické situaci v řadách okupačních sil, konkrétně v okolí strategicky významného Pokrovsku, přinesl podrobné informace zpravodajsko-politický portál Forum24.cz, který se tématu věnoval s odkazem na své prověřené interní zdroje a svědectví z první linie. Situace ruského důstojnického sboru v této oblasti připomíná spíše špatně napsaný thriller než vítězné tažení, které jim slibovala kremelská propaganda před odjezdem na frontu.
Zatímco moskevské televize malují mapy plné šipek směřujících k vítězství, realita v zákopech a provizorních štábech má příchuť paranoie a neustálého ohlížení přes rameno.
Když se i vlastní stín stává podezřelým
Největší vrásky na čelech velitelů nedělá jen ukrajinské dělostřelectvo, ale především neviditelná ruka odboje, která operuje přímo v týlu a narušuje jejich klidný spánek.
Partyzánské hnutí Atěš se stalo pro ruské důstojníky synonymem pro noční můru, která nemá jasnou tvář, ale o to efektivněji dokáže zasáhnout tam, kde to nejvíce bolí. Důstojníci u Pokrovsku se nyní nacházejí v nezáviděníhodné pozici, kdy musí neustále měnit místa svého pobytu, aby se nestali dalším snadným terčem na seznamu odboje. Strach z odhalení pozice vedl k tomu, že se tito muži, kteří měli velet tisícům, raději schovávají v maskovaných úkrytech a omezují jakýkoliv pohyb na minimum. Pocit bezpečí je v jejich případě naprosto neznámým pojmem, neboť vědí, že každá chyba v rutině může být jejich poslední, což morálce rozhodně nepřidává.
Ironií osudu je, že ti, kteří přišli „osvobozovat“, se nyní cítí jako vězni ve vlastních operačních zónách, neschopni důvěřovat ani civilnímu obyvatelstvu, ani vlastní technice.
Gastronomická ruleta a logistický chaos
Dalším fascinujícím aspektem jejich každodenního života je strach z jídla a pití, který dosahuje rozměrů středověkých panovníků obávajících se travičů na každém kroku. Informace z terénu naznačují, že důstojníci raději konzumují pouze prověřené konzervy, než aby riskovali jakoukoliv interakci s místními zdroji, které by mohly být „vylepšeny“.
Tento stav totální nedůvěry vytváří bizarní situace, kdy se vysocí šarže raději dělí o suchary, než aby si dopřáli teplé jídlo, které by jim mohl někdo podstrčit. Logistika, která už tak v ruské armádě pokulhává na obě nohy, se pod tlakem partyzánských aktivit mění v naprostý chaos, kde nikdo neví, co dorazí zítra.
Pokrovský směr, ačkoliv je pro Rusko prioritní, se tak stává spíše pohřebištěm ambicí než odrazovým můstkem k jakémukoliv smysluplnému strategickému úspěchu.
Důstojníci si velmi dobře uvědomují, že jejich nahraditelnost je pro moskevské vedení absolutní, což pocitu vnitřního klidu v rozstřílených budovách rozhodně nenapomáhá.
Strategie přežití v režimu neustálého útěku
Pravidelné střídání stanovišť a neustálá kamufláž dopravních prostředků se staly jedinou náplní práce mnoha velitelů, kteří už dávno rezignovali na skutečné vedení operací. Místo mapování nepřátelských pozic se tak většina jejich energie vyčerpává na vymýšlení způsobů, jak nebýt identifikován jako cíl pro drony nebo diverzní skupiny. Tento psychologický tlak je podle expertů dlouhodobě neudržitelný, neboť vede k rychlému vyhoření a k chybám v rozhodování, které mají pro mužstvo fatální následky. Velení z Moskvy sice požaduje výsledky a rychlý postup, ale z bezpečí svých kanceláří jen těžko chápou, že jejich lidé v terénu hrají každou hodinu vabank.
Investigativní zjištění ukazují, že ochota riskovat život pro ideály, které se v blátě u Pokrovsku rozplývají jako pára nad hrncem, je u důstojníků na bodu mrazu. Zatímco se propaganda snaží udržet zdání kontroly, realita pod pokličkou vře a ukazuje, že ani sebevětší počet hvězdiček na náramenících neochrání před neviditelným nepřítelem.
Celý tento smutný příběh ruského velení u Pokrovsku je jen dalším důkazem toho, že síla armády nestojí na papírových předpokladech, ale na schopnosti ovládnout prostor.
A právě prostor kolem Pokrovsku se pro ruské důstojníky stal nepřátelským územím, kde jedinou jistotou zůstává fakt, že zítřek rozhodně nebude klidnější než dnešek.
Použité zdroje: Forum24.cz