Zatímco se Kreml vyčerpává v nekonečných „operacích“, Peking už si brousí příbory na východní Sibiř, kterou považuje za svůj budoucí bufet.
Jako první si tohoto geopolitického tance „u tyče“ všiml server Forum24.cz, jehož redaktoři mají na čínské rozpínavost nos citlivější než ohař na lanýže. Podle jejich zjištění, která potvrzují i další naše interní zdroje z hlubin diplomatických kuloárů, se v Pekingu už dávno neřeší, „jestli“ Rusko klekne, ale spíše to, jakým písmem se budou psát nové jízdní řády v Irkutsku. Je to fascinující podívaná – sledovat, jak se „nerozborné přátelství“ mění v tichou přípravu na exekuci majetku. Čína se na rozdíl od hlučného Západu nikam nežene. Je jako trpělivý věřitel, který vám s úsměvem půjčuje na další lahev vodky, zatímco už má v kapse klíče od vaší garáže i s traktorem. Celá východní Sibiř je pro říši středu v podstatě jen dočasně spravované území, které se dříve či později vrátí do „správných“ rukou, až v Moskvě dojdou peníze i poslední zbytky imperiální soudnosti.
Strategie je to geniálně prostá: nechat Rusko, aby se samo zlikvidovalo ekonomicky i demograficky, a pak se prostě jen dostavit k dědickému řízení. Čínští kartografové už ostatně začali na mapách oprašovat historické názvy měst, které ruským uším zní asi tak příjemně jako skřípání nehtů po tabuli.
Vladivostok? Ale kdeže, pro Peking je to Haishenwai a zvykejte si, dokud je čas.
Historické křivdy jako nejlepší recept na územní hlad
Peking má totiž paměť jako slon a nezapomíná na žádnou „nerovnou smlouvu“ z devatenáctého století. Zatímco Putin sní o obnově Sovětského svazu, Si Ťin-pching se dívá ještě o pár století dál do minulosti, kdy čínský vliv sahal až k zamrzlým břehům Amuru. Pro Čínu není historie jen učebnice, ale v podstatě katastrální úřad s velmi dlouhou lhůtou na vyřízení reklamace.
Demografická situace na ruském Dálném východě hraje Pekingu do karet víc než cinknuté karty v kasinu. Zatímco Rusové z oblasti prchají směrem na západ za vidinou splachovacího záchodu, čínští investoři, zemědělci a dělníci se tam usazují s tichou vytrvalostí termitů. Je to v podstatě kolonizace v přímém přenosu, jen bez fanfár a s mnohem lepším jídlem v kantýnách. Ruská propaganda sice stále básní o strategickém partnerství, ale realita připomíná spíše vztah mezi poraženým gladiátorem a lvem, který právě dojedl předkrm. Čína odebírá ruské suroviny za ceny, které by se daly označit za charitu – ovšem pro Peking, nikoliv pro Moskvu. Je to mistrovský kurz v tom, jak někoho ovládnout, aniž byste museli vystřelit jediný náboj.
V Kremlu si možná myslí, že jsou pro Čínu rovnocenným partnerem, ale pro Peking je Rusko spíše obrovskou benzinovou pumpou s jaderným arzenálem, která má tu smůlu, že její obsluha neumí počítat. Jakmile se tahle pumpa zadře, Čína ji prostě převezme v rámci insolvenčního řízení, o kterém se v Moskvě nikomu ani nezdálo.
Sibiřská tundra v barvách rudé hvězdy a rýžových polí
Ostatně, čínská armáda už dávno necvičí jen na přehlídky v Pekingu. Jejich logistické schopnosti a zaměření na severní oblasti naznačují, že „příprava na pomoc sousedovi v nouzi“ je brána velmi vážně. Až se ruská státnost začne drolit pod vahou vlastních chyb, čínské mírové sbory budou na hranicích dřív, než stihne mluvčí Zacharovová dopsat svůj ranní status na Telegram.
Ekonomická závislost Ruska na Číně dosáhla bodu, odkud není návratu. Juan se stal v Rusku populárnějším než rubl, který má dnes hodnotu zhruba stejnou jako použitý papírový kapesník.
Čína si tak v klidu kupuje celá odvětví, lesy i naleziště, a fakticky tak posouvá své hranice, aniž by musela měnit hraniční kameny – zatím.
Ono „až Rusko padne“, o kterém se mluví, není pro čínské plánovače katastrofický scénář, ale provozní harmonogram. Sibiřské nerostné bohatství je pro čínský průmysl příliš lákavé na to, aby ho nechali ležet ladem v rukou neschopného managementu z Moskvy. Je to jen otázka času, kdy se z „dalekého východu“ stane „blízký sever“. Zatímco se svět upřeně dívá na Ukrajinu, na východě se potichu přepisují dějiny příštích padesáti let. Rusko se ve své snaze o velikost stalo vazalem země, která se na něj dívá s přezíravostí staršího a mnohem bohatšího sourozence. Je to ironie, kterou by nevymyslel ani největší cynik – Rusko se tak moc bálo vlivu Západu, až se dobrovolně odevzdalo do náruče draka, který ho teď pomalu tráví.
Ve finále tak možná budeme svědky největšího realitního obchodu v dějinách lidstva, kde se nebude platit penězi, ale prostým přežitím. Čína je připravena, její zdroje jsou nekonečné a její trpělivost ocelová. Rusko naopak působí jako hráč, který vabank vsadil všechno na jednu kartu, a právě zjistil, že kasino už dávno patří někomu jinému.
Použité zdroje: Forum24.cz