Sběratel s motorovým srdcem u generála: Turek vyleštil formuli a míří na Hrad

Pavel pozval Turka na kobereček, aby probrali evropské hodnoty a možná i to, kolik spalovacích motorů se vejde do hradního příkopu.

Zpravodajský server České televize ČT24, opírající se o své neprůstřelné interní zdroje, které mají pravděpodobně uši i v hradních závěsech, jako první vybubnoval do světa zprávu dne. Podle těchto informací se schyluje k setkání, které by v rámci diplomatického protokolu mohl vymyslet snad jen milovník absurdního divadla. Prezident Petr Pavel se totiž rozhodl, že si do svých historických komnat pozve europoslance Filipa Turka, čímž potvrdil, že na Hradě je skutečně dveře otevřené pro každého, kdo dokáže nasbírat dostatek preferenčních hlasů a u toho vypadat, že právě vystoupil z kokpitu formule.

Tento politický dýchánek, který Hrad oficiálně potvrdil, není jen tak nějakým zdvořilostním pitím kávy. Podle veřejnoprávního zdroje se prezident v rámci svého kolečka s nově zvolenými europoslanci rozhodl nenechat stranou ani tuto kontroverzní postavu. Zatímco ostatní politici si balí kufry do Bruselu s vizemi o záchraně klimatu, Turek si pravděpodobně jen přeměřoval, zda se mu jeho naleštěný veterán vejde na nádvoří, aniž by mu hradní stráž poškrábala lak.

Od klávesnice k audienci aneb Jak vytočit otáčky politické kariéry

Prezidentská kancelář, která jindy váží každé slovo jako lékárník, tentokrát musela s pravdou ven. Schůzka je prostě fakt. Petr Pavel se tak postaví tváří v tvář muži, který svou kariéru vybudoval na lásce k benzínu a odporu ke všemu, co jen vzdáleně připomíná bruselskou regulaci vysavačů.

Je to fascinující podívaná: na jedné straně bývalý generál s disciplínou v krvi, na straně druhé milovník luxusu a rychlých kol, který do politiky vletěl smykem a s takovou intenzitou, že i hradní zdi z toho dostaly mírný otřes.

ČT24 dále s odkazem na své zdroje spekuluje, že hlavním tématem nebudou jen evropské směrnice, ale možná i snaha pochopit, co vlastně tato „nová krev“ v Bruselu hodlá páchal. Turek, jenž se v kampani neštítil ničeho a jehož minulost byla propírána víc než prádlo v pětihvězdičkovém hotelu, nyní dostává štempl legitimity přímo od hlavy státu. Je to taková milá česká tradice – nejdřív se nad někým pohoršujeme, a pak ho pozveme na čaj, aby nám vysvětlil, jak se to s tím „hajlováním“ a sbírkou pochybných artefaktů vlastně mělo.

Když se potká maskáč s vůní benzínu v historických kulisách

Zajímavé bude sledovat, zda se při schůzce otevře i téma Turkových politických spojenců. Připomeňme, že Turek se do Bruselu probojoval na zádech koalice Přísahy a Motoristů, což je samo o sobě spojení, které zní jako název akčního filmu z devadesátek. Hradní mluvčí se sice snaží situaci uklidnit tím, že jde o standardní konzultace, ale všem je jasné, že tady o standardu nemůže být řeč. Tady se píše historie novodobého českého bizáru, kde se z okraje politického spektra dostanete až k prezidentskému krbu během jednoho volebního víkendu. Ačkoliv se v kuloárech šeptá, že prezident zrovna nejásá nad tím, koho všeho mu voliči do Bruselu vyexpedovali, jako demokrat tělem i duší musí zachovat dekorum. Turek tak bude mít jedinečnou příležitost vysvětlit Pavlovi, že jeho odpor ke Green Dealu není jen póza pro instagramové fanoušky, ale životní styl, který hodlá v Evropském parlamentu prosazovat s vervou buldozeru. Bude to střet dvou světů – jednoho, který věří v instituce a řád, a druhého, který věří v to, že nejlepší odpovědí na všechno je pořádně sešlápnout plyn.

Budoucnost Evropy v rukou milovníků koní pod kapotou

Závěrem nelze opomenout, že tato audience je jasným signálem pro všechny budoucí politické aspiranty: stačí mít dostatečně hlučný motor a ostré lokty na sociálních sítích, a brána k nejvyššímu ústavnímu činiteli se vám otevře dřív, než stačíte vyměnit olej. Hrad potvrzením této schůzky sice plní svou roli nestranného moderátora, ale zároveň tím dává najevo, že v současné politické realitě už neplatí žádná stará pravidla o tom, co je a co není „vhodné“.

A tak, zatímco ČT24 bude dál bedlivě sledovat každý pohyb kliky u dveří prezidentské pracovny, my se můžeme jen dohadovat, zda si Filip Turek odnese z Hradu podepsanou fotku, nebo jen doporučení, aby v Bruselu nedělal větší ostudu, než je nezbytně nutné. Jedno je ale jisté – tahle schůzka bude mít větší sledovanost než finále ligy mistrů, protože v hlavní roli je ego, benzín a jedna velká otázka: Co na to všechno řekne ten nešťastný Brusel?

Kdo si kraje nezlobí

Je to vlastně fascinující sociologický experiment: co uděláte, když už máte v garáži všechna auta, po kterých jste toužili, a na bankovním účtu tolik nul, že vás začínají nudit? Jednoduché. Koupíte si vstupenku do politiky. Protože když už nevíte, co by, usmyslíte si, že budete řídit stát nebo rovnou celou Evropu. Že o legislativním procesu víte asi tolik jako průměrný šroubovák o jaderné fyzice? To nevadí! Hlavní je, že se o vás mluví, že svítí červená kontrolka na kameře a že se vaše jméno skloňuje v každé hospodě od Aše až po Jablunkov.

V tomto novém světě jsou lidé a jejich skutečné problémy jen nepodstatným komparsem v reality show jednoho muže.

Důležité je zviditelnit se, i kdyby to mělo být na vlně té nejbizarnější sebeprezentace. Čert vem, co se šustne v minulosti, jaké fotky leží v zaprášených albech nebo co dotyčný dělal, než objevil kouzlo politického marketingu. Jakmile se rozhodnete, že „chcete být politikem“, všechny hříchy mládí se promění v pouhé „sběratelské vášně“ a nedostatek odbornosti v „neotřelý pohled zvenčí“. Je to ta nejčistší forma ironie: čím méně tomu rozumíte, tím víc vás lidé chtějí slyšet, protože v zemi, kde si „kraje nezlobí“, stačí jen pořádně dupnout na plyn a tvářit se, že víte, kam jedete – i když ve skutečnosti jen hledáte nejbližší zrcadlo.