Škoda předběhla Teslu o dekády. Pak přišla doba, která chtěla raději benzin

Československo vyrábělo elektromobily už počátkem devadesátých let. Pak nastala éra, kdy byl výfuk považován za pokrok!

Když dnes někdo pronese slovo elektromobil, mnozí si představí americké miliardáře, futuristické prezentace a auta plná displejů. Jenže jak připomněl bloger NPC v článku na portálu Medium.cz, Československo experimentovalo s elektrickým pohonem už na začátku devadesátých let. A zatímco se dnes o elektromobilitě vedou téměř ideologické bitvy, tehdy vznikaly vozy, které se bez velkého rozruchu pokoušely ukázat, že budoucnost nemusí nutně vonět po benzinu.

Na parkovišti ve švýcarském Emmenu tehdy stála řada nejrůznějších experimentálních vozidel. Některá působila jako technické pokusy, jiná jako projekty vzniklé mezi ponkem a vrtačkou. Mezi nimi však stál i známý Favorit. Auto, které lidé znali z československých ulic, sídlišť i nekonečných pořadníků. Jenže tentokrát se po otočení klíčku neozval motor. Nastalo ticho. A právě to bylo na celé věci nejhlasitější.

Favorit, který odmítl kouřit z výfuku

Konec osmdesátých let znamenal pro automobilku Škoda zásadní změnu. Model Favorit představený v roce 1987 byl moderním vozem s předním pohonem a designem od slavného italského studia Bertone. Ve srovnání se staršími modely působil téměř západně, což bylo v tehdejší realitě něco jako technologická revoluce bez ohňostroje.

Právě tehdy vznikla odvážná myšlenka přeměnit Favorit na elektromobil. Impuls přitom nepřišel přímo z Mladé Boleslavi. Český konstruktér Jaromír Vegr zaujal ve Švýcarsku podnikatele Bruna Frideze, který v moderním a cenově dostupném Favoritu viděl vhodný základ pro elektrický vůz určený západním trhům.

V době, kdy většina automobilek elektromobily přehlížela nebo je považovala za slepou vývojovou uličku, vznikal projekt zahrnující osobní i užitkové elektrické vozy. Dnes se podobné strategie prezentují na konferencích za miliony korun. Tehdy se prostě pracovalo.

Výroba se nakonec přesunula do podniku Škoda Elcar v Ejpovicích u Plzně. Přibližně mezi lety 1991 až 1994 vzniklo okolo stovky až sto padesáti vozidel různých verzí. Na tehdejší poměry šlo o mimořádně ambiciózní projekt, který ukazoval, že technická odvaha nebyla československému průmyslu cizí.

Elektromobily poháněl motor o výkonu přibližně 15,5 kW. Maximální rychlost dosahovala kolem osmdesáti kilometrů za hodinu a dojezd se pohyboval rovněž okolo osmdesáti kilometrů. Dnes by se na sociálních sítích okamžitě rozjela soutěž o nejvtipnější poznámku. Jenže na počátku devadesátých let šlo o zcela použitelný parametr pro městský provoz.

Kuriozitou byla také klasická manuální převodovka. Řidič tak mohl zažít vzácný okamžik, kdy řadil rychlosti v elektromobilu. Současní výrobci by na podobnou zkušenost pravděpodobně uspořádali několik marketingových seminářů.

Elektrický Pick-up pochopil budoucnost dřív než trh

Vedle osobní verze Eltra 151 L vznikala také užitková varianta Eltra 151 Pick-up. A právě ta se zpětně jeví jako možná nejzajímavější část celého projektu.

Osobní elektromobily tehdy narážely na omezený dojezd a vysokou cenu. Užitkový Pick-up však měl jasné poslání. Rozvážet zásilky, obsluhovat městské služby a jezdit po krátkých trasách, kde elektrický pohon dával největší smysl. Jinými slovy přesně to, co dnes dělají elektrické dodávky ve velkých městech po celé Evropě.

Právě proto se o tyto vozy zajímala také Česká pošta. Vozidla nabízela potřebnou praktičnost a zachovávala většinu užitných vlastností původního modelu. Elektrický pohon zde nebyl módním doplňkem ani demonstrací technologické nadřazenosti. Byl nástrojem pro konkrétní práci.

Paradox celé historie spočívá v tom, že právě tato nenápadná pracovní verze nejlépe ukázala směr, kterým se elektromobilita skutečně vydala o desítky let později. Ne luxusní supersedany, ale městská logistika a pravidelné krátké trasy.

Jenže projekt vstoupil do období dramatických změn. Po roce 1989 procházelo Československo ekonomickou transformací. Lidé obdivovali západní auta a silné benzínové motory. Elektromobily tehdy zkrátka nepůsobily jako splněný sen, ale spíše jako technická zvláštnost.

Další změna přišla se vstupem Volkswagenu do automobilky Škoda v roce 1991. Nové vedení se logicky soustředilo na klasické vozy se spalovacími motory, které nabízely výrazně jistější obchodní budoucnost. Elektromobily byly drahé, baterie těžké a infrastruktura prakticky neexistovala.

Projekt Eltra tak postupně ztratil podporu a nakonec skončil. Nevznikly tisíce vozů ani další generace elektrických modelů. Československo se nestalo evropským centrem elektromobility a většina těchto aut zmizela z běžného provozu.

Dnes se dochované exempláře objevují v muzeích a na srazech veteránů. Na první pohled vypadají jako obyčejné škodovky z devadesátých let. Pod jejich karoserií se ale skrývá připomínka doby, kdy se v Ejpovicích zkoušelo něco, co se mělo stát běžnou součástí dopravy až o mnoho let později.

A možná právě v tom spočívá největší ironie celého příběhu. Zatímco dnešní svět vede nekonečné debaty o tom, zda elektromobily představují budoucnost, minulost už si tuto zkoušku dávno odbyla. Jen stála v rohu dílny, nesla znak Škody a většina lidí si jí tehdy příliš nevšímala.

Použité zdroje: Medium.cz