Slovenský parlament schválil ústavní novelu o „tradičních hodnotách“. EU se ptá, zda to ještě je partner, nebo už ex-manžel v papučích.
Tématu se dnes věnoval portál ceska-justice.cz s tím, že Slovensko se rozhodlo zapsat do ústavy definici, že pohlaví je jen biologické a manželství je nedotknutelná pevnost. Poslanci hlasovali s takovým nadšením, jako by rozdávali domácí klíče k věčnému řádu. Všichni přítomní věděli, že to není jen paragraf, ale manifest. Národní identita dostala na papíře svaly a na bruselském parketu to zaskřípalo.
Kritici zvoní na poplach
Právníci, aktivisté a část opozice tvrdí, že novela je politický výkřik do tmy.
Podle nich to ohrožuje vztahy s EU, lidská práva a možná i zdravý rozum, protože neurčitý text nechává víc prostoru soudcům než zákonodárcům.
Evropa už prý přemýšlí, jestli Slovensko zůstane u rodinného stolu, nebo si vezme talíř a přesune se do kouta k Maďarsku a Polsku.
Fico jako dirigent
Robert Fico se tváří jako muž, který drží taktovku konzervativní symfonie.
Tvrdí, že Slovensko chrání hodnoty, zatímco EU prý hledí jen na tabulky a pravidla. Podle něj jde o morální obranu, ne o útok na demokracii. Jeho odpůrci však tvrdí, že spíš než symfonii slyší bubnování populismu. A že orchestr tradičních hodnot může zahrát i skladbu, kterou si nikdo neobjednal.
Brusel klepe na dveře
Z Bruselu zatím přichází diplomatická gesta. Výbory, komise a právníci mluví o riziku, že ústavní změny umožní obcházet evropské závazky. A když se v EU mluví o závazcích, většinou z toho kouká buď hrozba sankcí, nebo minimálně ostrý dopis plný frází o zklamání.
Slovensko si zatím užívá pocit suverénní pevnosti. Jenže když vám sousedé začnou posílat právníky místo gratulací, není to úplně signál dobrého sousedství.
Opozice varuje před „exit efektem“
Část opozice přirovnává novelu k ústavnímu švýcarskému noži: lze s ním řezat kdeco, a když ho vezme do ruky špatný kuchař, může skončit i u vlastních prstů. Obavy z možného „exit efektu“ nejsou přehnané. Historie zná příklady, kdy se podobné změny staly první kapkou v sudu plném evropských pravidel.
Obyčejní Slováci mezitím řeší víc ceny energií než paragrafy o pohlaví.
Pro ně je Brusel stejně vzdálený jako ideologické bitvy politiků. Ale vědí, že když se politici hádají, účet nakonec přistane na stole voličů.
A tak se slovenská veřejnost dívá na dění s ironií: politici bojují za tradiční hodnoty, zatímco obyčejný člověk bojuje za tradiční výplatu.
Závěrečný tanec s ironií
Novela vstoupí v platnost, pokud ji nezastaví soudy nebo EU. Slovensko tak může mít ústavu plnou tradic, ale zároveň vztahy plné trhlin.
Evropská unie má své právníky, Slovensko má své poslance a mezi nimi stojí občan, který jen čeká, kdo mu pošle účet za tuto právní svatbu bez lásky. Až dějiny sepíšou tuto kapitolu, možná se budou smát: stát, který se chtěl chránit před Bruselem, skončil u toho, že se před Bruselem musel obhajovat víc než kdy předtím.