Tajemná zpráva dánské tajné služby DDIS označila Spojené státy za potenciální bezpečnostní hrozbu. Důvodem je nestabilita a nové americké priority.
Že se Dánsko – věčný severský vzor klidu, demokracie a hygge – rozhodlo vystoupit z řady, to nemohlo ujít pozornosti zpravodajského portálu Echo24.cz. Ten přinesl zprávu o tom, jak dánská tajná služba DDIS ve své výroční zprávě elegantně označila Spojené státy za potenciální bezpečnostní hrozbu. A tak se magazín Fakthusty.cz s radostí vrhá do této ledové sprchy. Vždyť jsme si tak zvykli na to, že Amerika je náš spojenec, záruka a maják svobody, že zjištění, že je najednou potenciální hrozbou, je jako zjištění, že Mikuláš jezdí na ruském tanku. Dánové, jakožto pragmatici, si zjevně všimli jedné nepříjemné věci: politika ve Washingtonu je momentálně stejně spolehlivá jako předpověď počasí na příští zimu. Nestabilita, chaos a neustálé obraty ve strategii prý způsobují, že nelze brát Spojené státy jako stabilního partnera. To je vážná věc, zvláště když je USA pilířem obranné aliance, která má fungovat na základě absolutní důvěry.
Podle Dánů už se USA nezajímají tolik o své aliance, jako spíše o své vlastní, vnitřní problémy. A to je pro malou zemi s velkými sousedy hrozivý signál. Kdyby se Dánové snažili být diplomatičtější, řekli by, že Amerika trpí „geopolitickou únavou“. Ale nazývat věci pravými jmény je zjevně dánskou doménou. DDIS tak fakticky potvrdila to, co se Evropou šušká už roky: s Amerikou se už nedá počítat na sto procent.
Zpráva DDIS tak v podstatě říká, že je načase, aby se Dánsko, a potažmo celá Evropa, přestalo spoléhat na kouzelné pero, kterým se podepisují mezinárodní smlouvy, a začalo se spoléhat na vlastní sílu. Jak jinak se totiž bránit proti rostoucímu vlivu Ruska a Číny, když váš „Velký bratr“ sedí doma a hádá se s rodinou?
Zejména hrozba politického extremismu a rostoucí polarizace ve Spojených státech děsí Dány víc než Eskymáka tropická noc. Dánové se bojí, že pokud se na jedné z mnoha politických houpaček ve Washingtonu dostane k moci nepředvídatelný lídr, který by se mohl rozhodnout opustit NATO, Dánsko a zbytek Evropy budou čelit osudu, který si raději nechtějí ani představit.
Tento dánský pragmatický obrat je proto vlastně cynickým, ale zcela realistickým hodnocením situace. Nejde o to, že by USA chtěly Dánsko napadnout, ale o to, že jejich nepředvídatelnost vytváří takové bezpečnostní vakuum, které rádi zaplní jiní, méně přátelští, hráči.
Je to, jako by se dánská tajná služba rozhodla, že je lepší mít nepřítele, kterého znáte, než spojence, kterému už nemůžete věřit. Dánsko tak s chladnou severskou hlavou posílá Evropě vzkaz: Přestaňme žít v iluzi, že nás někdo zadarmo zachrání.
Zpráva DDIS tak slouží jako nečekaný budíček pro celou Alianci. Buď se Evropa konečně semkne a stane se skutečnou obrannou silou, nebo se bude muset smířit s tím, že její budoucnost bude záviset na tom, jakou má právě Amerika náladu. A to je pro země s tak bohatou historií, jako má Dánsko, zjevně nepřijatelné riziko.
Můžeme se tomu smát, můžeme to ignorovat, ale Dánové prostě prohlásili, že mít USA na seznamu potenciálních hrozeb je pro národní bezpečnost zdravější než jen na seznamu nejlepších přátel. Bravo, Dánsko, za odvahu nazývat věci pravými jmény, i když se jedná o nejtrapnější pravdu pro celou Západní alianci.
Tato zpráva je tak tvrdým úderem pro celou alianční politiku a ideály, že to Dánové asi ani nemohli myslet vážně, že? Nebo ano? Doba, kdy byly transatlantické vztahy považovány za neotřesitelné, je zjevně pryč. Vítejte v nové realitě, kde hrozbou může být i nejlepší kamarád.