Stravenky nejsou jen lístek na oběd – v Česku jsou to status, měna i náboženství. Papírek, který krmí víc než výplata.
V zemi, kde se platí papírkem na guláš, se benefit stal náboženstvím. Tématu se dnes věnuje redakce našeho satirického magazínu s tím, že samotná stravenka je víc než mzda – je to identita, status a občas i poslední záchrana před hladem.
Když se z benefitu stane měna
Stravenka není jen lístek na oběd. Je to kulturní fenomén, který přežil všechny vlády, krize i pokusy o digitalizaci. V Česku se za ni dá koupit jídlo, respekt, a někdy i ticho od kolegy, co si jinak stěžuje na inflaci. Když se zeptáte „Berete stravenky?“, neptáte se na platbu – ptáte se na hodnoty.
Papírová nebo elektronická, stravenka je víc než benefit. Je to symbol přežití. V době, kdy si za výplatu koupíte dvě másla a lístek na MHD, je stravenka jako zlatý dukát. A když ji ztratíte? To je jako přijít o občanku. Nebo duši.
Stravenka jako nástroj moci
Zaměstnavatelé milují stravenky. Ne proto, že by chtěli krmit své zaměstnance, ale protože jim dávají iluzi péče bez nutnosti zvyšovat mzdu. „Dáme ti stravenku, ale o přidání si neříkej.“ A zaměstnanec? Ten se raduje, že si může dát polévku bez výčitek.
Stravenka je také skvělý nástroj HR oddělení. Místo motivačních workshopů stačí přihodit pár benefitních bodů a hned je v kanceláři klid. Lidé se nehádají, protože počítají, kolik jim zbývá na salát. A to je přece zdravé prostředí.
Když se jídlo stane politikou
Od 1. 1. 2025 platí nová legislativa, která zvyšuje daňovou výhodnost stravenek. Zaměstnanci ušetří 26,6 % oproti hrubé mzdě. To je krásné číslo, které vypadá jako výsledek voleb. Jenže místo hlasu dostanete guláš. A místo slibu – příspěvek na bagetu.
Stát si od toho slibuje nižší nemocnost, vyšší produktivitu a méně výdajů na zdravotnictví. Realita? Lidé si za stravenky koupí smažený sýr, zapijí to kolou a jdou zpět do open space. Ale papírově jsou zdravější. A to se počítá. V Česku se lidé dělí na ty, co berou stravenky, a ty, co je odmítají. První skupina má jistotu oběda, druhá má pocit svobody. Ale když přijde hlad, svoboda jde stranou. A najednou i ten největší rebel hledá, kde by mohl uplatnit ten kouzelný papírek. Stravenka je také skvělý způsob, jak poznat charakter. Kdo ji utratí za salát, je zodpovědný. Kdo za pivo, je kreativní. A kdo ji prodá kolegovi za hotovost, je podnikatel. Všichni ale mají jedno společné – ví, že bez stravenky by byl oběd jen sen.
Když se benefit stane náboženstvím
Stravenky mají své rituály. Každý měsíc přijdou na účet, každý den se řeší, kde je přijímají. Lidé si je chrání, schovávají, a když je někdo ztratí, je to jako smrt v rodině. A když restaurace řekne „nebereme“, je to jako exkomunikace.
Firmy se předhánějí v tom, kdo nabídne víc. Edenred, Sodexo, Benefit Plus – to nejsou jen značky, to jsou bohové. A zaměstnanci jsou jejich věřící. Každý má svou kartu, svou aplikaci, svůj chrám. A v něm – svatý oběd.
Restaurace milují stravenky. Ne proto, že by chtěly krmit národ, ale protože jim zajišťují stabilní příliv zákazníků. A když přijde krize? Stravenka je jistota. Lidé možná nebudou mít na nájem, ale na oběd ano. A to je základ ekonomiky.
Zaměstnavatelé zase milují daňové výhody. Místo zvýšení platu dají stravenku a tváří se jako spasitelé.
A stát? Ten se raduje, že lidé jedí. I když ne vždy zdravě. Ale hlavně, že jedí. A že to jde přes benefitní systém.
Když se z práce stane bufet
Moderní kanceláře už nejsou o práci. Jsou o benefitech. Káva zdarma, ovoce na stole, stravenky v kapse. Lidé chodí do práce, aby jedli. A když se zeptáte, co je největší motivací? „Oběd zdarma.“ Produktivita je vedlejší. Hlavní je, že to bylo na Edenred.
A když někdo odejde z firmy, první otázka není „Jaký byl kolektiv?“, ale „Měli tam stravenky?“ Pokud ano, je to dobrá firma. Pokud ne, je to startup. A tam se jí jen ideály.
Česko je unikátní. Má jeden z nejpropracovanějších systémů benefitů. A stravenka je jeho královna. V zahraničí ji mají taky, ale ne s takovou vášní. Francie, Belgie, Itálie – tam je to standard. U nás je to emoce. Stravenka ukazuje, jak moc si vážíme jídla. A jak málo si vážíme mzdy. Když se benefit stane důležitější než plat, je něco špatně. Ale zároveň krásně. Protože to je Česko. Země, kde se za papírek najíte. A to je víc než důstojnost.
Když se z HR stane gastro agentura
Personalisté dnes nejsou odborníci na lidi. Jsou odborníci na stravování. Vybírají restaurace, testují aplikace, porovnávají nabídky. A když se někdo ptá na pracovní podmínky, odpověď zní: „Máme Edenred.“ To stačí. A když se někdo ptá na kariérní růst? „Za každých pět let dostanete navýšení stravenek.“ To je motivace. A když se někdo ptá na flexibilitu? „Můžete si vybrat, jestli si dáte polévku nebo hlavní chod.“ Svoboda jako benefit.
Možná jednou nebudeme mít peníze. Budeme mít jen stravenky. Budeme platit za nájem, za MHD, za školu – všechno přes Edenred.
A když někdo bude chtít půjčku? „Kolik máte stravenek?“ To bude nový kreditní skóre.
A možná jednou vznikne politická strana, která bude slibovat „víc stravenek pro všechny“. A lidé ji zvolí. Protože jídlo je základ. A papírek s logem je víc než slib. Je to realita. A ta chutná jako svíčková.