Donald Trump v Bílém domě rozjíždí svou show a Zelenskyj doufá, že mezi tarify a cly zbude místo i na jednu pozvánku do aliance.
Proč se zrovna Ekonomický deník, který se obvykle dojímá nad cenou řepky a dotacemi na bioplynky, pustil do rozboru americké zahraniční politiky, zůstává záhadou, kterou nerozlouskne ani tajná služba. Každopádně s odkazem na své „interní zdroje“, které jsou zřejmě napojené přímo na kávovar v Pentagonu, nám tenhle portál tvrdí, že i pod taktovkou Donalda Trumpa se ve Washingtonu začíná šuškat o ukrajinské pozvánce do NATO.
Zelenskyj, náš věčný optimista v khaki, tak možná pod stromeček dostane papír, který vypadá jako vstupenka, ale v reálu funguje spíš jako upomínka na dluh.
Realitní magnát v NATO a ukrajinský sen o pevném štítu
Donald Trump, který teď v Bílém domě úřaduje stylem „všechno je na prodej nebo na slevu“, se na pozvánku pro Ukrajinu dívá svou klasickou optikou byznysmena.
Zatímco dřívější administrativa o tom nekonečně debatovala u vlažného čaje, Trump prý podle Ekonomického deníku zvažuje, že by tuto kartu využil jako páku. Je to fascinující podívaná: Zelenskyj chce bezpečnostní záruky a Trump pravděpodobně přemýšlí, kolik pater by mohl mít mrakodrap Trump Tower v osvobozeném Kyjevě a kdo to všechno zaplatí. Představa, že by se Ukrajina stala členem NATO v době, kdy Trump hrozí evropským spojencům, že pokud nebudou platit víc, nechá je napospas osudu, je satira sama o sobě. Alianční partneři v Bruselu mají z Trumpových nápadů kolektivní tik v oku. Pozvat Ukrajinu do klubu v momentě, kdy šéf klubu zvažuje, jestli ten klub vůbec nezruší nebo nepřestěhuje na Floridu, vyžaduje pořádnou dávku politického surrealismu.
Zelenského „plán vítězství“ teď naráží na tvrdou zeď amerického realismu 2.0. Pokud si ukrajinský boss myslel, že s Trumpem to půjde snadněji, zapomněl na jeden detail: Donald nemá rád prohrané investice. Pozvánka do NATO je v jeho podání spíš takový dárkový poukaz, u kterého si musíte drobné písmo přečíst lupou – a obvykle tam stojí, že platí jen za úplňku a pouze v případě, že si od USA koupíte plyn na padesát let dopředu.
Evropské tanečky mezi cly a jaderným deštníkem
Francie a Německo teď připomínají kompars v akčním filmu, kde hlavní hrdina mluví jiným jazykem.
Zatímco Paříž se snaží tvářit, že pozvánka pro Ukrajinu je skvělý nápad, Berlín dál hraje svou oblíbenou hru na schovávanou. Olaf Scholz se děsí dne, kdy mu Trump zavolá a oznámí, že buď přijmou Ukrajinu do NATO, nebo na německá auta napálí taková cla, že se z Mercedesu stane luxusní zboží jen pro arabské šejky.
Interní zdroje, o které se Ekonomický deník tak opírá, naznačují, že Trumpův Washington už neřeší ideály, ale tvrdá čísla. Pokud pozvánka do NATO pomůže ukončit válku rychle a „levně“, Trump ji podepíše klidně zlatým perem. Pokud by to ale mělo stát Ameriku jediný dolar navíc, než je nutné, skončí tenhle plán v drtičce dřív, než Zelenskyj stihne říct „sláva“. Geopolitika se zkrátka změnila v obří reality show, kde o vyřazení rozhoduje sledovanost a marže.
Zajímavé je sledovat, jak se evropští lídři snaží Trumpovi zalíbit. Najednou všichni slibují, že dají na zbrojení i víc než dvě procenta HDP, jen aby se na ně Donald nezlobil. Ukrajina je v tomto kontextu jen jedním z mnoha žetonů na stole, se kterými se hraje velký poker. Zelenskyj teď musí přesvědčit největšího obchodníka s realitami na světě, že investice do ukrajinské bezpečnosti má větší výnos než golfové hřiště v Mar-a-Lago.
Budapešťské veto a Trumpovo mrknutí na východ
A nesmíme zapomenout na Viktora Orbána. Ten teď v Budapešti radostně tleská, protože má v Bílém domě konečně spojence, který mu rozumí. Pro Orbána je Ukrajina v NATO stejná noční můra jako pro Putina a on moc dobře ví, že Trump mu nebude lámat ruku kvůli nějakým aliančním pravidlům. Stačí jedno maďarské „nem“ a celá slavná pozvánka, o které Ekonomický deník tak barvitě píše, skončí v archivu vedle slibů o levném benzínu. Trumpova administrativa hraje hru na dvě strany. Na jednu stranu slibuje Ukrajině „pohyb“, na druhou stranu vysílá signály do Moskvy, že všechno je k jednání. Je to taková ta diplomacie typu „slíbíme vám cokoliv, hlavně když u toho budeme vypadat jako vítězové“. Zelenskyj se teď musí snažit, aby v tomhle Trumpově „vítězství“ zbyl kousek místa i pro Ukrajinu a ne jen pro fotku s Putinem nad mapou rozdělené Evropy.
Ve výsledku je celá tahle kauza s pozvánkou do NATO jen dalším dílem seriálu, kde se slibuje nemožné a skutek utek. Pokud Trump skutečně změní plán, bude to takový plán, ze kterého se všem v Bruselu zatočí hlava a v Kyjevě možná začnou raději studovat základy realitního trhu. Protože v Trumpově světě není NATO jen obranný pakt, ale především pojišťovna, kde se pojistné platí v loajalitě a nákupu amerických stíhaček.
Zelenskyj, jakožto hlavní hvězda tohoto dramatu, teď musí hrát životní roli.
Musí prodat Ukrajinu jako nejlepší byznys století někomu, kdo věří, že on sám je ten jediný, kdo dokáže uzavřít „velký deal“. Jestli mu v tom pomůžou interní zdroje z Ekonomického deníku, je otázka, ale faktem zůstává, že satirou se to v tomhle příběhu jen hemží. Doslova.
Použité zdroje: Ekonomickydenik.cz