V bruselské aréně se opět handlovalo o miliardy pro Kyjev, zatímco polský premiér připomněl kolegům, že svoboda není zadarmo a Viktor se zase jednou zasekl.
Zpravodajský server Novinky.cz, který se tématu věnoval s vervou sobě vlastní, neopomněl s odkazem na své další interní zdroje zdůraznit, že v Bruselu bylo tentokrát dusněji než v přetopené sauně. Zatímco diplomaté obvykle pilují slovíčka o „hlubokém znepokojení“, polský premiér Donald Tusk do toho šlápl po svém. Podle ověřených informací se s tím nepáral a postavil evropské lídry před volbu, která zní spíše jako z akčního filmu než z nudného summitu: buď vytáhnete eura teď, nebo se připravte na mnohem krvavější účet v budoucnu.
Je to taková ta klasická unijní idylka. Sejdou se špičky kontinentu, aby vyřešily, jak nenechat souseda ve štychu, a do toho jim do rytmu bubnuje realita ruské agrese. Tusk, který se v evropských kuloárech pohybuje jako štika v rybníce, moc dobře ví, že na některé kolegy platí jen pořádně ostrý jazyk. Jeho rétorika o „krvi“, která může přijít zítra, nebyla jen metaforou pro básníky, ale tvrdým varováním pro ty, co si myslí, že se konflikt dá vysedět u kávy a croissantů.
Maďarské veto jako nekonečný příběh o jednom muži
Samozřejmě nemohl chybět hlavní protagonista všech evropských zápletek, Viktor Orbán. Ten se opět ujal své oblíbené role „brzdaře kontinentu“ a s úsměvem, který naznačuje, že má v kapse klíče od všech důležitých dveří, blokoval, co se dalo. Orbánova strategie je průhledná jako sklo v prázdné láhvi od tokajského – držet pomoc Ukrajině jako rukojmí, dokud Brusel nepustí chlup a nerozmrazí miliardy pro Maďarsko. Je to takový politický obchodní model, kde se morálka mění za hotovost v kurzu, který určuje Budapešť. Tato situace v sále vytvářela napětí, které by se dalo krájet i tupým příborem z kantýny Evropské komise. Ostatní lídři už začínají ztrácet trpělivost s tímto nekonečným divadlem, kdy se jeden stát snaží diktovat podmínky celému bloku. Tuskův výrok o krvi byl mířen právě tímto směrem – jako připomínka, že zatímco se v Bruselu handluje o procedurální kličky a národní ego, na frontě se bojuje o holou existenci. Orbánova hra na „mírotvůrce“, který nechce financovat zbraně, tak dostala v přímém přenosu pořádný zásah realitou.
Peníze na dřevo a konec diplomatických tanečků v rukavičkách
Jednání se točilo kolem padesáti miliard eur, což je částka, nad kterou by běžný smrtelník zaplakal, ale pro EU je to cena za to, aby se východní křídlo nezhroutilo jako domeček z karet.
Tusk jasně formuloval, že každé váhání dnes znamená násobně vyšší náklady v budoucnu. A nejde jen o peníze. Jde o to, zda je Evropa schopna jednat jako jednotný celek, nebo zda se nechá rozklížit vnitřními rozbroji a vydíráním ze strany jednotlivých členů, kteří si pletou solidaritu s bankomatem.
Zajímavé je sledovat, jak se mění dynamika moci. Polsko pod Tuskem opět přebírá otěže a ukazuje, že se nebojí říkat věci nahlas a bez obalu. Už to nejsou jen opatrné tanečky kolem horké kaše, ale tvrdý tlak na výsledek. Lídři si uvědomují, že pokud padne Ukrajina, účet za bezpečnost bude vystaven v úplně jiných jednotkách než v eurech. Tuskova přímočarost tak funguje jako budíček pro ty, kteří mají tendenci u jednacího stolu klimbat nebo se utápět v nekonečných analýzách.
Celý summit připomínal pokerový turnaj s vysokými sázkami, kde se nehraje o žetony, ale o stabilitu celého regionu. Každý pohyb, každé prohlášení mělo svůj váhu.
Tuskův apel na to, že se musíme rozhodnout mezi penězi dnes a krví zítra, zůstane v análech evropské diplomacie jako jeden z těch momentů, kdy šla politická korektnost stranou. Bylo to surové, bylo to upřímné a bylo to sakra potřeba, aby se ledy konečně pohnuly.
Nakonec se ukazuje, že ani to nejzarputilejší veto není neprůstřelné, když se na něj zatlačí tou správnou kombinací argumentů a politické síly. Brusel sice mele pomalu, ale pod tlakem hrozeb, které Tusk tak barvitě popsal, se nakonec i ti největší kverulanti musí podívat do zrcadla. Otázkou zůstává, jak dlouho tato jednota vydrží, než si někdo v Budapešti nebo jinde zase vzpomene, že by se na krizi dalo něco vytěžit pro vlastní domácí publikum.
Použité zdroje: Novinky.cz