Ukrajinci si dovolili zaútočit hluboko do Ruska. Rafinérie hoří, Kreml mlčí. A svět? Ten zatím jen tiše tankuje popcorn.
Ukrajinská armáda se opět dopustila neodpustitelného činu: bránila se. A to ne jen tak ledabyle – ale drony! A ještě k tomu úspěšně! Tentokrát si dovolila zasáhnout jednu z největších ruských rafinérií v obci Kiriši, Leningradská oblast. Tedy ne někde u plotu, kde by se to dalo ještě zamluvit jako „omylem při sekání trávy“, ale pěkně hluboko – přes 800 kilometrů od hranic. To už není obrana. To je geopolitická drzost s navigací. A protože se jedná o událost, která se vymyká běžnému chápání ruské logiky, věnuje se jí – jako každému výbuchu, požáru, výstřelu i špatně zaparkovanému traktoru – náš nejdůvěryhodnější zpravodajský portál Novinky.cz. Denně. Bez přestávky. Dokonce i o víkendech, kdy ostatní média odpočívají, Novinky.cz bdí nad každým dronem.
A magazín FaktHusty.cz? Ten samozřejmě nemohl zůstat pozadu. Reaguje – jak jinak – po svém: satirou, ironií a decentní dávkou výsměchu, protože když se obrana začne podobat výletu do rafinérie, je naší povinností přidat komentář. A ten, jak známo, nehoří. Ale pálí.
Drony, které se nezeptaly
Sedm dronů se podle ruské protivzdušné obrany rozhodlo, že si udělají výlet do průmyslové zóny. Místo selfie si ale pořídily požár. Rafinérie Kirišněfťeorgsintěz, která ročně zpracuje přes deset milionů tun ropy, se proměnila v improvizovaný ohňostroj. Hasiči zahájili hašení, gubernátor zahájil Telegram, a ruská propaganda zahájila hysterii.
Ukrajinská pravda informovala, že cílem byl právě tento ropný kolos. Očití svědci potvrdili, že hoří. Což je v Rusku vždycky podezřelé – buď hoří, nebo se to jen tak říká, aby se neřeklo, že nehoří.svět
Rafinérie jako oběť geopolitiky
Rafinérie v Kiriši není jen tak nějaká pumpa u dálnice. Vyrábí motorovou naftu, benzin, letecké palivo – zkrátka vše, co Rusko potřebuje k tomu, aby mohlo jezdit, létat a válčit. A teď? Teď bude muset tankovat lihobenzin. Což je sice ekologické, ale ne zrovna efektivní, když chcete dobýt svět.
Jen den předtím Ukrajinci zasáhli rafinérii v Orenburské oblasti – 1400 kilometrů od hranic. To už není obrana. To je dálkový kurz z frustrace. A Rusko? To se tváří překvapeně. Jako by nečekalo, že když někoho mlátíte dva roky, může vám jednou vrátit facku. Rusové mají problém. Ne s morálkou, ale s benzinem. Čerpací stanice se zavírají, fronty se prodlužují, a místo benzinu se nabízí lihobenzin. Což je ideální, pokud chcete tankovat i pít zároveň. Jenže to má vedlejší účinky – například výbuchy, ztrátu výkonu a nečekané výlety do příkopu.
Kreml zatím mlčí. Možná proto, že hledá viníka. Možná proto, že hledá benzin. A možná proto, že se snaží pochopit, jak je možné, že Ukrajinci trefují cíle, zatímco ruské drony trefují vlastní garáže.
Mezinárodní reakce: ticho, šum, a jeden tweet
Západní svět zatím reaguje opatrně.
Nikdo nechce říct nahlas, že Ukrajinci udělali to, co by udělal každý, kdo má doma mapu a dron. Místo toho se mluví o „eskalaci“, „komplexní situaci“ a „nutnosti diplomatického řešení“. Což je diplomatický způsob, jak říct: „Hezky jste jim to tam zapálili, ale my to nemůžeme veřejně pochválit.“
Průůůser na obzoru
A teď to hlavní: Ukrajinci si dovolili. Dovolili si zaútočit. Dovolili si trefit. Dovolili si narušit ruský monopol na destrukci. A to se neodpouští. Průůůser visí ve vzduchu. Ne kvůli požáru, ale kvůli precedentu. Co když si dovolí znovu? Co když si dovolí častěji? Co když si dovolí vyhrát?
To už nebude jen průůůser. To bude geopolitická kocovina. A Rusko? To bude muset začít tankovat realitu. A ta, jak známo, nehoří. Ale pálí.