Svět sportu zachvátila válka miliardářů, v níž létají částky, které by zahanbily i fantazii účetních z ministerstva financí.
Ladislav Vízek nad tím kroutí hlavou, těší se na nové tváře a my se ptáme: kdy dojde na tanky z bankovek a generály z účtenek? Tématu se dnes věnoval web sportwin.cz. Náš satira magazín #fakthusty.cz musel zareagovat — fraška týdne v přímém přenosu. Lidé se chytají za hlavu a nechápou kam se ten úžasný sport posouvá. Dimenze, jenž nezná hranic.
Když bankovky přestávají být papírem, ale stávají se municí
Když se v zákulisí sportovního byznysu začnou točit sumy, nad kterými by i Rockefeller při pokeru zrudl, člověk si říká, jestli někdo omylem neotevřel portál do jiné dimenze, kde peníze rostou na stromech a místo deště prší zlaťáky. Všichni ti investoři, manažeři a samozvaní vizionáři se s tvářemi plnými rozhodnosti chovají, jako by zítra mělo dojít k ekonomickému Armageddonu, a tak nakupují hráče, stadiony a možná i vlastní svědomí, jen aby stihli poslední vlak, který míří k nekonečným ziskům. Ladislav Vízek, který pamatuje časy, kdy i dresy byly spíš z bavlny než z marketingových smluv, to pozoruje s úsměvem člověka, který viděl dost, aby ho už málo co překvapilo, ale přesto v koutku duše doufá, že se někdo konečně zeptá, jestli tyhle přestupní šílenosti vůbec mají hlavu a patu.
Mezitím média, hladová po senzaci jako kachny po rohlících, šíří zprávy o miliardových injekcích s takovou rychlostí, že i Usain Bolt by měl co dělat, aby jim stačil. Banky si mnou ruce, fanoušci kroutí hlavou, a kdesi v rohu sedí účetní, který se snaží vysvětlit, že ta nula navíc na smlouvě nebyla překlep, ale prostě realita dnešní doby, kde se peníze už dávno nesčítají, ale násobí, dokud z čísel nezačne téct horký asfalt. A mezi tím vším se rodí noví hrdinové této války, připraveni vlétnout na scénu s tvářemi pokerových hráčů, kteří věří, že právě oni roztočí ruletu štěstí správným směrem.
A jak peníze létají vzduchem, jako by je rozhazoval rozmazlený princ z pohádky, který objevil kouzlo bezedného měšce, ozývají se i hlasy skeptiků, kteří připomínají, že sport býval kdysi o emocích, vášni a radosti z vítězství, a ne o tom, kdo vlastní víc nul na účtu než sousedův pes blech. Ale kdo by dnes poslouchal romantiky, když svět patří těm, kteří si mohou dovolit koupit nejen hráče, ale možná i výsledky samotné.
Noví generálové na bojišti zlatých cihel
Do tohoto chaosu vstupuje Strnad, muž, o němž se šeptá, že má kapsy tak hluboké, že by se v nich ztratil i ponorný důl. Fanoušci ho vítají jako mesiáše, který přinese vítězství, novináři se těší na titulky a konkurence se tváří, že je vlastně všechno v pořádku, i když jim uvnitř hoří střecha nad hlavou. Válka miliardářů totiž není o férovém soupeření, ale o tom, kdo přinese na stůl víc šeků a kdo si troufne zbankrotovat s grácií šlechtice na útěku před věřiteli.
Strnad přichází s úsměvem člověka, který ví, že peníze jsou nejlepší argument v debatě, kde jinak vládnou jen emoce a fotbalové chorály.
Jeho nástup připomíná příjezd generála na bílém koni, jen místo koně má flotilu právníků, účetních a poradců, kteří se postarají, aby ani jedna koruna nezůstala bez dozoru a aby se každá investice proměnila v příběh o odvaze, vizích a, samozřejmě, daňových optimalizacích.
A tak zatímco Vízek s jemu vlastní ironií glosuje dění, jako by šlo o špatně napsaný sitcom, investoři plánují další útoky, fanoušci spekulují o budoucnosti a hráči podepisují smlouvy, u kterých by i spisovatelé fantasy uznale kývli hlavou. Válka miliardářů pokračuje, kulky z bankovek sviští vzduchem a nikdo neví, kdy přijde příměří, protože v sázce je víc než jen trofeje – jde o to, kdo si koupí kus sportovní nesmrtelnosti a kdo zůstane stát na kraji hřiště s prázdnou peněženkou a hořkou vzpomínkou na časy, kdy i milion byl ještě peníze.
Když fanoušci tleskají šekům místo gólům
Mezi fanoušky se mezitím vede zvláštní debata, jestli je lepší vyhrát díky miliardám, nebo prohrát s hlavou vztyčenou a čistým svědomím.
Většina se nakonec shodne, že vítězství chutná sladce bez ohledu na to, kolik nul stálo na smlouvě, ale přesto v hloubi duše tuší, že někde po cestě se sport změnil z radosti v obchod, kde emoce prodávají lístky a hráči jsou jen figurky na šachovnici účetních.
Ladislav Vízek, veterán, který pamatuje časy, kdy největší drama bylo, jestli rozhodčí uzná gól z ofsajdu, a svět byl ještě v pořádku, dnes sleduje tyto miliardové přestřelky s pobavením, které připomíná diváka v cirkuse, kde klauni rozdávají dividendy a akrobati dělají kotrmelce s kufry plnými peněz. Možná mu to přijde absurdní, možná jen ví, že svět se změnil a nostalgie po „starých dobrých časech“ je stejně užitečná jako deštník v hurikánu.
Fanoušci zatím tleskají, sponzoři rozdávají vizitky, politici se snaží tvářit, že sport patří lidem, i když všichni vědí, že dnes patří hlavně těm, kteří si ho mohou koupit celý i s historií, stadionem a poháry ve vitríně. A tak se píše nový příběh, kde hrdinové mají místo srdcí trezory a kde se na zlaté medaile díváme spíš jako na akcie než na symbol vítězství.
Až do poslední nuly
Jak válka miliardářů pokračuje, všichni se ptají, kde je konec téhle spirály. Bude to chvíle, kdy se koupí celý sportovní svaz, nebo až když se hráči začnou dražit na burze vedle ropy a zlata? Možná přijde den, kdy se výsledky zápasů budou určovat podle výše investic, a ne podle počtu gólů, a kdy trenéři budou místo taktiky studovat kurzovní lístky.
Ale dokud se hraje, dokud fanoušci zpívají a dokud peníze tečou proudem, válka miliardářů neskončí.
Bude to show, na kterou si zvykne i ten největší romantik, protože svět, kde rozhodují emoce místo čísel, už dávno odplul s poslední lodí, která nepatřila žádnému sponzorovi. A možná je to škoda. Ale možná je to prostě jen evoluce, v níž se sport stal podnikem a podnik zábavou pro masy, které chtějí hlavně vítězství, góly a příběhy, bez ohledu na to, kdo za nimi stojí a kolik nul muselo padnout, aby se to celé mohlo odehrát.