Andrej Babiš opět vytahuje plány na obří nemocnici v Letňanech, která má vyřešit vše od rýmy po nesmrtelnost.
O ambiciózním záměru vybudovat v metropoli gigantické zdravotnické zařízení informoval s odkazem na své interní zdroje a ověřená fakta web zdravotnickydenik.cz. Tento ambiciózní projekt se vrací na scénu s razancí, která je pro české politické prostředí a jeho cyklické sliby naprosto typická. Představa monstrózního areálu na okraji Prahy vyvolává v odborných kruzích i u široké veřejnosti směsici úžasu a zdravého skepticismu.
Zatímco vizionáři už v duchu stříhají pásky, realisté se ptají, zda nejde o další kapitolu z nekonečné knihy nereálných investičních pohádek.
Plán počítá s koncentrací špičkové péče do jednoho místa, což zní na papíře skvěle, pokud ovšem ignorujete logistiku a personální krizi. Zdravotnictví totiž netvoří jen nablýskané fasády a drahé přístroje, ale především lidé, kterých se v systému nedostává.
Betonová spása pro všechny neduhy národa
Koncept supernemocnice je prezentován jako moderní odpověď na roztříštěnost pražských klinik, které podle kritiků pamatují ještě císaře pána. Modernizace je nepochybně nutná, ale zvolená forma připomíná spíše megalomanské projekty z dob minulých. Investice v řádech desítek miliard korun jsou v českém kontextu vždy doprovázeny otázkou, kolik z těchto prostředků skutečně skončí v základech budov. Transparentnost a efektivita bývají v takových případech často až na druhém, ne-li třetím místě zájmu.
Politická reprezentace sází na to, že volič miluje velké stavby a vizualizace, které vypadají jako vystřižené ze sci-fi filmu. Skutečnost, že do takového kolosu bude potřeba sehnat tisíce sester a lékařů, se v předvolebním zápalu obvykle taktně zamlčuje. Není to poprvé, co se o Letňanech mluví v souvislosti s vládní čtvrtí nebo jiným monumentem, který má změnit tvář hlavního města. Zatím se zde však daří především trávě a občasným veletrhům, což je prozatím nejhmatatelnější výsledek všech velkolepých vizí. Strategické plánování v Česku připomíná jízdu na horské dráze, kde se priority mění s každou novou tiskovou konferencí. Supernemocnice je tak vnímána spíše jako politický symbol než jako promyšlený krok k lepší péči o pacienty.
Kde vzít personál do chodeb dlouhých kilometry
Otázka personálního zajištění je oním pověstným slonem v místnosti, o kterém se v oficiálních proslovech příliš nediskutuje. Vybudovat stěny je totiž mnohem snazší než motivovat unavený zdravotnický personál k přesunu do nového, sice moderního, ale odlehlého centra.
Existující pražské nemocnice se potýkají s nedostatkem lidí i bez existence nového konkurenta, který by mohl vysát zbývající kapacity. Kanibalizace stávajících pracovišť by mohla vést k paradoxní situaci, kdy budeme mít krásnou budovu, ale zavřená oddělení.
Ekonomická náročnost provozu takového giganta je dalším bodem, který vyvolává vrásky na čelech odborníků na zdravotnické finance. Údržba a energie v takovém měřítku mohou snadno pohltit rozpočty, které by jinak mohly směřovat do prevence nebo regionálního zdravotnictví.
Satirický nádech celého projektu podtrhuje fakt, že se o něm mluví v době, kdy se řeší nedostatek základních léků a dlouhé čekací lhůty na operace. Priorita výstavby betonového paláce tak působí poněkud nepatřičně vzhledem k aktuálním bolestem systému.
Přesun klíčových klinik do jednoho bodu na mapě Prahy s sebou nese i rizika spojená s dopravní infrastrukturou, která už nyní v Letňanech kolabuje. Pacient v sanitce by si tak mohl užít prohlídku okolních kolon dříve, než uvidí vysněnou moderní recepci.
Marketingová diagnóza a politická léčba šokem
Celý záměr působí jako precizně vypracovaný marketingový tah, který má za cíl ukázat akčnost a tah na branku. V zemi, kde se stavební povolení vyřizuje roky, je slibování supernemocnice v dohledné době projevem neuvěřitelného optimismu. Veřejnost je krmena vizemi o digitální medicíně a robotických operacích, zatímco realita v mnoha okresních zařízeních zůstává v minulém století. Propast mezi těmito světy se s každým podobným projektem jen prohlubuje. Ironií osudu zůstává, že čím více se o projektu mluví, tím méně lidí věří, že se skutečně někdy kopne do země. Historie českých megaprojektů je totiž lemována spíše studiemi a vizualizacemi než reálnými stavbami, které by sloužily lidem.
Investigativní pohled na věc naznačuje, že za oponou se hraje především o vliv a kontrolu nad obrovskými toky peněz. Zdravotnictví je lukrativní obor a výstavba nemocnice za miliardy je pro určité skupiny lákadlem, kterému nelze odolat. Pokud by se projekt nakonec přece jen realizoval, bude zajímavé sledovat, zda se v něm najde místo i pro obyčejného pacienta. Zatím to totiž vypadá, že hlavními obyvateli této supernemocnice budou především politické ambice a faktury za poradenství.
Závěrem lze říci, že Praha se možná dočká nového monumentu, ale zda to pomůže českému zdravotnictví, je ve hvězdách. Prozatím nám musí stačit barevné obrázky a ujištění, že se na všem intenzivně pracuje, jak je u nás dobrým zvykem.
Použité zdroje: zdravotnickydenik.cz