Víc než třicet tisíc hlasů se může otřást, když ANO přehodí rétoriku kvůli útoku na Polsko – polovina voličů už není rozhodně „proruská“.
ANO chce chytit všechny, ale občas chytí samu sebe
Hnutí ANO s Andrejem Babišem staví před volbami vůči voličům ambiciózní projekt: být stranou, která zahrne všechny názory a preference, a tím pádem i ty, kteří si přejí mír za každou cenu, i ty, kteří mají silné prozápadní sympatie.
Zatímco zpravodajsko-politický portál Forum24.cz se snaží rozplést geopolitické klubko jako babička vlnu na ponožky, FaktHustý.cz a to reaguje po svém — s nadhledem, satirickým skalpelem a chutí říznout do živého. Protože když se svět zamotává do vážnosti, my ho rozmotáme smíchem. A není divu — mnoho, opravdu mnoho lidí už má této nekonečné politické frašky, kterou tu roky hrají Babiš, Schillerová, Fiala a další herci z divadla „Česko na nervy“, plné zuby. Publikum nevolá potlesk, ale pauzu.
Slovo „catch-all party” tu nezní jako obvykle — situace je natolik vypjatá, že se nebezpečně blíží rozpolcení vlastního táboru.
Voličům, kteří dlouho ANO věřili, se začínají rozednívat pochybnosti. Když se Obišeho hnutí snaží zachovat image, že „není ani proruské, ani anti-západní“, některé chování, rétorika nebo mlčení působí právě opačně.
Útok na Polsko, byť v diskuzích, zahýbal s nervy části voličů, kteří se dříve spolehli na to, že bezpečnost je mimo politickou manipulaci.
Když hrozba války není už jen vzdálený pojem
Začíná platit, že válka už není pouhým pozadím zpravodajských článků – stává se diskutovanou realitou předvolebních debat.
U části voličů se objevují strach a neklid, když slyší, že hnutí, které dříve bagatelizovalo určité hrozby, najednou slibuje pevnost vůči Rusku a viditelnou podporu pro NATO a EU.
To je změna, která „catch-all” projekt navenek nečekal – stejně jako když chtěl učitel mít klidné třídy, a najednou v rohu učebny někdo volá „pojďme protestovat!“
Strach ovšem není jediným motivem — může to být i pocit zrady. Ti voliči, kteří doufali v jasné postoje, mohou teď ANO vnímat jako proměnlivý štít, který mění strany podle toho, kam vane vítr mezinárodního tlaku, médií či občanské kritiky.
Politika pragmatismu versus ideje
ANO vstupuje do volební kampaně se silným pragmatickým tónem: je potřeba ukázat, že bezpečnost je prioritou, že stát nehodlá mlčet, když soused napadnou. Zároveň ale chybí pevná ideová nabídka — co kromě „nejsem proti NATO ani proti EU“ skutečně nabízíte, ptají se někteří.
To vede k tomu, že některé voliče u ANO držela loajalita spíš kdysi vypjatá rétorika míru s Ruskem nebo neutrální postoje. Teď se jim zdá, že se za slovy opatrnosti skrývá opatrnost před ztrátou hlasů — což není to stejné jako odvaha stát si za hodnotami.
Závěr: volby jako zrcadlo obav i nadějí
Za 20 dní do voleb se stává jasné, že ANO těží ze své schopnosti oslovit široké spektrum — někdy až příliš široké. Část voličů oceňuje změnu k pro-západnímu postoji jako přiznání, že bezpečnost není prázdná fráze. Jiní to vidí jako taktiku, maskování dřívějších postojů, nebo jako signál, že politika je dnes spíš divadlo než pevný kompas.
Volby tedy nebudou jen o preferencích, budou o důvěře.
O tom, jestli voliči uvěří, že ANO nyní myslí vážně, nebo že tu změnu jen předvádí. Ať zvítězí cokoliv, dnešní volič, který se vyděsil útoku na Polsko, už není tím samým, kdo před týdnem věřil v jednostranné simplifikace.