Miloš Zeman chce hnát Fialu k soudu. Ironie století – muž, který za kariéru prohnal demokracii mlýnem, volá po spravedlnosti.
Bývalý prezident Miloš Zeman znovu rozčeřil vody české politiky, tentokrát výrokem, který zní jako přímá pozvánka na stand-up: „Fialu bych hnal k soudu.“ Tenhle bonmot padl po volbách, když se exprezident urazil na premiéra za větu o „vládě národní zrady“. V zemi, kde se politici hádají o to, kdo je větší vlastenec, působí Zemanovo pohoršení skoro roztomile. O tématu dnes píše CNN Prima News, která výrok vytáhla na světlo jako čerstvě nalezený relikt z politického archeologického naleziště. A protože redakce magazínu FaktHusty.cz má na podobné perly vyvinutý zvláštní radar, nemohla si nechat ujít příležitost reagovat svou tradičně neuctivou satirou. Když se Zeman ohání soudem, je to jako kdyby se šéfkuchař z bufetu u nádraží rozčiloval nad michelinskou hvězdou – prostě fraška, co si říká o vlastní divadelní plakát.
Zkušený řečník si zjevně vybírá slova podle síly ozvěny, ne podle obsahu. Přitom právě on kdysi na Hradě rozdával lekce politické kultury tak, že i stěny Vladislavského sálu musely červenat. A teď mluví o sprostotě? Těžko říct, jestli se smát, nebo plakat. Možná obojí.
Nejslavnější exprezident všech dob uvedl, že Fialův výrok o „vládě národní zrady“ byl podle něj „sprostota, kterou nelze pominout“. Ano, ten samý muž, který roky dělal ze sprostoty formu umění, nyní hraje morálního arbitra. To je, jako by Golem káral lidi, že jsou z hlíny.
Když se soudí ten, kdo si s právem tyká
Zeman oznámil, že by premiéra za jeho slova „minimálně hnal k soudu“.
Působí to, jako by mu někdo po letech ukázal paragrafy, které v jeho éře ležely v šuplíku. Je to kouzelné: člověk, který z Hradu udělal nonstop talk-show o politické imunizaci, teď volá po justiční čistce.
Jeho rétorika se tváří vážně, ale zní spíš jako kabaret pro pamětníky. Když Zeman mluví o spravedlnosti, je to trochu jako kdyby Jánošík vyhrožoval krádeží. Všichni se pousmějí, ale v koutku duše si řeknou: „To snad nemyslí vážně.“
Voličská msta na způsob důchodového dramatu
Zeman se zároveň svěřil, že hnutí ANO letos nevolil. Proč? Protože ho prý urazili. Přesněji – Babišův tým ho nejdřív pozval na mítink, a pak pozvání zrušil. Tak se bývalý prezident rozhodl, že ANO už prostě „ne“. To není politika, to je romantická tragédie v přímém přenosu.
Popravdě – má to v sobě jistou poetiku. Starý státník čeká na podium, místo fanfár přijde SMS: „Zrušeno.“ A zraněné ego se rozhodne změnit volební mapu. Takhle vznikají dějiny — z dotčenosti a uraženého čaje o páté.
Od politické šachovnice ke stolu pro důchodce
Zeman se označil za „81letého důchodce, který si už nemusí s nikým zadávat“. To zní důstojně, dokud si člověk nevzpomene, že ten samý důchodce ještě nedávno vykládal z Hradu, kdo je „blb, pitomec nebo neomarxista“. Teď se stylizuje do roztomilého dědečka, který jen občas hodí soudní výhrůžku pro pobavení publika. Kdyby měl Zeman skutečně sepsat žalobu, advokáti by asi potřebovali překladač ze zemanštiny do paragrafů. V soudní síni by to znělo jako festival vzpomínek, ne obžaloba.
Morální soudce po letech na lavičce
Jeho výroky o „sprostotě“ Fialova projevu jsou paradox samy o sobě.
Zeman byl po desetiletí politickým sochařem, který modeloval veřejný prostor z hlíny, piva a bonmotů. Když teď káže o etice, připomíná to piráta, co sepisuje kodex pro lodní pojišťovnu.
Když si navíc přičteme jeho někdejší výroky o novinářích, učitelkách, Romech či Evropě, dostáváme fascinující obrázek: člověk, který by sám sebe před soudem obžaloval z nadprodukce sarkasmu.
Zeman zároveň Fialovi vyčetl, že „vláda národní zrady“ je označení, které prý rozděluje společnost. To říká muž, který svého času rozděloval s takovou přesností, že by mu záviděl i laser. Přesto má jeho rozhořčení půvab. Je v něm nostalgie po době, kdy jeho slova určovala rytmus politického dne.
Politická fraška jako národní sport
To, co zní jako vážné prohlášení, je ve skutečnosti dokonalý kousek sebereklamy. Zeman si z veřejného prostoru udělal vlastní talk-show, ve které se nikdy nerozloučil s publikem. A teď, když mu potlesk chybí, vyvolává kauzy, které připomínají jeho nejlepší roky.
Vlastně se dá říct, že Fialův výrok mu dal příležitost vrátit se na scénu. Jen místo prezidentské kanceláře má teď gauč, televizi a mikrofon CNN Prima News. A stále stejnou chuť připomínat světu, že on byl kdysi hlavní herec. Kdyby se nakonec Zemanovo přání o soudu naplnilo, byl by to proces století. Ne kvůli právu, ale kvůli humoru. Dva muži, kteří se kdysi střídali ve vládnutí, by se hádali, kdo je větší zrádce, zatímco soudce by si psal poznámky na okraj: „Toto by si zasloužilo Oscara.“
Až to celé skončí, jeden z nich možná odejde jako vítěz.
Ale všichni ostatní — voliči, novináři i historie — už dávno vědí, že v tomhle soudním kabaretu jde hlavně o jediné: kdo si naposledy zatleská.