Na chorvatské pobřeží přijeli za odpočinkem, noc však strávili útěkem před ohněm. Pro 194 lidí se moře nestalo kulisou dovolené, ale cestou do bezpečí.
V noci z 13. na 14. srpna přestalo být moře u Omiše pohlednicovým pozadím a stalo se únikovou trasou. Chorvatské ministerstvo moře, dopravy a infrastruktury uvedlo, že záchranáři evakuovali 194 lidí z pobřeží, vody a plavidel, na něž se snažili ukrýt před ohněm. Když se cestovní katalog promění v krizový plán, položka „výhled na Jadran“ náhle znamená hlavně vědět, kterým směrem utíkat.
Běžná dovolená stojí na drobných jistotách: klíč od apartmánu, doklady v tašce, ručník na lehátku a přesvědčení, že největším dramatem večera bude účet v restauraci. Oheň tuto pečlivě vybudovanou civilizaci kufrů zrušil během několika hodin. Neptal se, kdo má polopenzi, kdo storno zdarma a kdo si za klid připlatil výhledem na moře.
První hlášení o požáru u Lokve Rogoznice přijali hasiči 13. srpna ve 20:15.
Podle průběžné zprávy Chorvatského hasičského svazu se plameny za silného větru šířily v bezprostřední blízkosti staveb a do poledne zasáhly odhadem 900 hektarů trávy, nízkého porostu a borového lesa; poškozeny byly domy i větší počet aut. Léto si zkrátka otevřelo vlastní program, jen bez možnosti odhlášení.
Pláž, na které se přestalo odpočívat
Tísňová akce začala po oznámeních o lidech včetně dětí, kteří vstupovali do moře nebo se uchylovali na dostupná plavidla. Nejintenzivnější zásah probíhal mezi 00:15 a 02:45, především v pásu od Nemiry po Ruskamen. Místa, která turistický jazyk běžně měří vzdáleností od pláže, se té noci počítala podle toho, odkud ještě bylo možné někoho odvézt. Do operace vypluly čluny přístavních poboček z Makarské, Milny a Hvaru; přidala se policie, pobřežní stráž, celní správa, horská služba, civilisté i místní společnost s osobní lodí. V normálním čase by takový seznam připomínal organizační schéma, které se nevejde na jednu poradu. V krizi z něj vznikla jediná důležitá instituce: lidé, kteří přijeli včas. Byrokracie naštěstí tentokrát nedostala hlavní roli, protože motorové čluny neumějí vyplňovat formuláře.
All inclusive, v němž chyběla jistota
Část turistů neztratila jen noc, ale také ubytování a možnost jednoduše pokračovat v pobytu. Hrvatska radiotelevizija večer informovala, že v omišském přijímacím centru zůstávalo přibližně 100 až 150 lidí, převážně cizinců, kteří čekali na dopravu domů nebo ji teprve hledali. Dovolenkový byznys rád třídí pohodlí podle hvězdiček; pohroma používá skromnější stupnici — bezpečí, voda, jídlo a místo, kde lze přečkat noc.
Nebylo by přesné tvrdit, že každý zachráněný přišel o veškerý majetek. Rozsah škod se stále zjišťoval, zatímco někteří lidé se mohli vrátit a jiní zůstali bez ubytování. Skutečnost je méně úhledná než titulek, ale o nic méně krutá: při útěku před plameny se hodnota dovolené smrskne na to, zda z ní člověk odejde živý.
Hasiči počítali techniku, oheň jen další metry
V poledne zůstávalo na požářišti 210 hasičů s 61 vozidly a ve vzduchu pracovaly tři stroje Air Tractor; dříve ráno bylo nasazeno až 286 hasičů a 93 vozidel.
Situace se přechodně zlepšila a požár se podle hasičů dál nešířil, na místě však pokračovalo dohašování a zabezpečování zasažených domů. Proti ohni tedy nastoupila technika, zkušenost i vyčerpání — položky, které v nabídce letních zážitků kupodivu nenajdete.
Večerní bilance už nedovolovala schovávat se jen za nadsázku. HRT podle údajů nemocnice ve Splitu uvedla, že lékaři ošetřili 40 pacientů, 14 jich hospitalizovali a osm bylo ve velmi vážném stavu; na zasaženém území bylo navíc nalezeno tělo jednoho člověka. V tu chvíli musí glosa ztichnout. Jakmile se dovolenkové statistiky přesunou na jednotky intenzivní péče, ironie přestává být ostrá a začíná být bezcitná.
Moře zachránilo lidi, jistota zůstala na břehu
Turistický průmysl vytrvale prodává představu, že dobře zaplacený pobyt lze udržet pod kontrolou. Požár ovšem neuznává rezervace, recenze ani pozdní odjezd a z krásné adresy dokáže během chvíle udělat místo, odkud vede bezpečná cesta pouze pryč. Moře, kvůli němuž lidé přijeli, se tak nestalo atrakcí, nýbrž posledním volným prostorem mezi nimi a plameny.
Právě v tom spočívá nejtvrdší pointa celé noci: člověk může mít naplánovanou každou hodinu, ale k záchraně mu nakonec stačí cizí ruka podaná z člunu.
Terčem sarkasmu proto nejsou vyděšení turisté ani místní, kteří přišli o domovy a auta, nýbrž naše pohodlná víra, že katastrofy se odehrávají jen za sklem obrazovky.
Hrdiny nebyly reklamní slogany, ale hasiči, záchranáři, policisté, vojáci, dobrovolníci a obyvatelé pobřeží. Jejich malé lodě té noci unesly víc skutečné odpovědnosti než všechny bezstarostné sliby léta dohromady.
Na omišské pobřeží se vrátí elektřina, doprava i hosté. Některé domy se opraví, auta nahradí jiná a cestovní fotografie znovu získají své dokonale modré nebe. Lidem se však noc, kdy museli před ohněm vstoupit do moře, z paměti neodhlásí. Dovolená měla skončit cestou domů, nikoli útěkem o holý život. Až se příště bude Jadran prodávat jako ráj, bylo by poctivé pamatovat i na ty, kterým se v jediné noci stal záchranným člunem bez paluby.
