Česká „komediální“ vládní koalice objevila nový způsob řízení státu. Jeden politik hledá zákazníky pro česká letadla, druhý by jim nejraději zakázal vzlétnout a premiér se diví, proč mu někdo neustále komplikuje obchodní plány. Jak popsal komentátor Dalibor Martínek na serveru Newstream, Tomio Okamura se pustil do kritiky možného prodeje letounů Skyfox Ukrajině, zatímco Andrej Babiš hájí obchodní zájmy českého výrobce.
Pozoruhodná koaliční souhra. Kabinet může mít společný program, společné ministry i společnou fotografii, ale jakmile dojde na konkrétní rozhodnutí, každý vytáhne vlastní jízdní řád. A protože jde o letadla, tentokrát dokonce letový.
Mírová mise proti vlastnímu exportu
Ukrajina projevila zájem až o šestnáct letounů L-39 Skyfox z Aera Vodochody a ministr průmyslu Karel Havlíček možnost jejich prodeje podpořil, jak informovala ČT24.
Okamura namítá, že dodávky zbraní prodlužují válku. Babiš zase na oficiální tiskové konferenci vlády prohlásil, že nechápe, proč předseda SPD záležitost komentuje, když vláda sama obchod neorganizuje. Skvostná situace. Český výrobce nabízí výrobek, ukrajinský zákazník o něj stojí a domácí politická reprezentace předvádí veřejnou hádku, zda se smí vůbec jednat. Ještě štěstí, že Aero Vodochody nevyrábí také kávovary. To by se ve Sněmovně patrně řešilo, zda jejich vývoz neprodlužuje ranní únavu.
Babiš chtěl klid, dostal koaliční budíček
Spor o letadla přitom není jedinou ukázkou vládního soužití. Okamura už dříve prosazoval zrušení televizních a rozhlasových poplatků tak důrazně, že se o příslušném návrhu hlasovalo v sobotu nad ránem. Babiš následně kritizoval zbytečně provokativní způsob jednání, ačkoli samotnou změnu financování veřejnoprávních médií jeho kabinet podporuje. Tady už nejde o obyčejné rozdílné názory. To je politické manželství, v němž se partneři shodnou na rekonstrukci domu, ale jeden začne bez upozornění bourat obývák ve čtyři ráno.
Premiér chce před veřejností působit jako zkušený správce pořádku. Jeho koaliční společníci mu ovšem pravidelně připomínají, že pořádek je krásná věc, dokud nenarušuje vlastní předvolební vystoupení.
Největší ironie celé vládní podívané spočívá v tom, že se všichni mohou tvářit jako vítězové. Okamura svým příznivcům ukáže, že neustoupil. Babiš podnikatelům předvede, že brání český export. A občan dostane další veřejnou lekci z disciplíny, která nemá v politologických učebnicích vlastní kapitolu: společná odpovědnost bez společného stanoviska. Jenže vláda není debatní kroužek, v němž se po skončení hádky všichni rozejdou domů a účet zaplatí někdo jiný. Její rozhodnutí mají hospodářské, bezpečnostní i společenské důsledky.
Premiér se proto nemůže donekonečna vydávat za nezúčastněného rozhodčího zápasu, jehož pravidla sám pomáhal sestavit.
Babiš možná dokáže přesvědčit voliče, že jeho kabinet drží pohromadě. Mnohem těžší bude vysvětlit, proč se v jednom vládním letadle každý člen posádky snaží přistát na jiném letišti. A proč mají cestující stále věřit, že někdo skutečně sedí za řízením.
