Amerika se rozpadá v přímém přenosu. Evropa už nechce čekat na cirkus

Historik Timothy Snyder varuje před úpadkem USA. Evropa zjišťuje, že bez Ameriky neumře.

Tématu se věnoval magazín Forbes Česko, kde historik Timothy Snyder během festivalu Svět knihy v Praze popsal Spojené státy jako velmoc, která si podle něj ničí vlastní moc přímo za pochodu. A zatímco Evropa ještě donedávna sledovala každý americký politický výkřik skoro jako finále talentové soutěže, dnes začíná zjišťovat, že svět možná opravdu nekončí pokaždé, když ve Washingtonu někdo zveřejní nový status.

Snyder, známý kritikou Donald Trump i Vladimir Putin, tvrdí, že problém Spojených států nespočívá pouze v jednom prezidentovi. Podle něj se část amerických elit začala na stát dívat jako na soukromý investiční fond s armádou, jadernými hlavicemi a televizními kamerami. Jinými slovy: kdysi nejmocnější země světa dnes podle kritiků občas připomíná korporaci, kde se vedení hádá o marketing, zatímco zaměstnancům hoří sklad.

Historik zároveň upozorňuje, že Trump není příčinou všeho, ale spíš produktem dlouhodobých problémů amerického systému. Podle něj Spojené státy roky ignorovaly vlastní vnitřní krize, polarizaci společnosti i proměnu politiky v permanentní mediální show. A když se politika začne řídit hlavně sledovaností, začne stát připomínat reality show, ve které každý mluví o vlastenectví, ale účet za chaos platí úplně někdo jiný.

Evropa zjistila, že bez Washingtonu stále umí chodit sama

Snyder tvrdí, že Evropa je schopná řešit své bezpečnostní i ekonomické problémy bez neustálého čekání na rozhodnutí Spojených států. Podle něj si evropské vlády příliš dlouho zvykaly schovávat vlastní nečinnost za větu „počkáme, co udělá Amerika“. Jenže politika není zákaznická linka a Bílý dům není nonstop servis pro evropskou nerozhodnost.

Jako příklad uvádí válku na Ukrajině.

Podle historika mají evropské státy dostatek ekonomické síly i průmyslové kapacity, aby dokázaly Ukrajinu podporovat samostatně.

Jenže část evropské politiky si podle něj zvykla sledovat Washington s takovou fascinací, že občas působí dojmem, jako by se bez amerického souhlasu neuměla ani nadechnout.

Do podobných závěrů přitom dlouhodobě dochází i analytici z European Council on Foreign Relations nebo ekonomického institutu Bruegel. Obě organizace opakovaně upozorňují, že Evropa bude muset výrazně posílit vlastní obranu, energetickou bezpečnost i strategickou samostatnost. Jinak riskuje, že každé americké volby budou na starém kontinentu připomínat panickou evakuaci obchodního centra před slevovou akcí.

Snyder zároveň tvrdí, že Trumpova administrativa Rusku nepřímo pomáhá například tlakem na oslabování sankcí nebo opakováním některých ruských narativů.

Přesto ale upozorňuje, že oslabení Spojených států automaticky neznamená triumf Moskvy. Podle něj Rusko stále naráží na vlastní ekonomické i vojenské limity a válka proti Ukrajině ukazuje, že ani Kreml není neporazitelný stroj, za který se roky vydával.

Kreml čekal triumf. Místo něj přišlo drahé probuzení

Snyder připomíná, že Moskva dlouhodobě počítala s tím, že návrat Trumpa zásadně změní průběh války na Ukrajině. Jenže ani změny v americké politice nepřinesly Rusku rozhodující průlom. Podle historika Kreml roky stavěl strategii na představě, že Západ ztratí trpělivost dřív než Rusko peníze, techniku a vojáky.

Analýzy Mezinárodního měnového fondu i výstupy Institute for the Study of War dlouhodobě upozorňují, že válka představuje pro Rusko obrovskou ekonomickou i personální zátěž. Rostoucí vojenské výdaje, tlak sankcí i závislost ekonomiky na válečném režimu začínají vytvářet problémy, které už nejde zakrýt jen dalším televizním projevem se státní vlajkou v pozadí.

Historik zároveň tvrdí, že obraz síly je pro Kreml téměř existenční nutností. Autoritářské režimy totiž často stojí hlavně na dojmu neomylnosti.

Ve chvíli, kdy začne veřejnost pochybovat, že vůdce vždy vítězí, vzniká problém mnohem větší než špatná tisková konference nebo další přepis mapy v televizním studiu.

Do celé debaty navíc vstupuje i role Viktor Orbán, kterého Snyder označuje za významného prostředníka ruského vlivu v Evropě.

Podle něj právě Budapešť dlouhodobě fungovala jako elegantní přestupní stanice pro ruské peníze, myšlenky i politické vlivy směrem na Západ. Ironie celé situace pak spočívá v tom, že část politiků neustále mluví o národní suverenitě, zatímco zároveň obdivuje modely závislé na cizím vlivu a zahraničních penězích.

Snyderův pohled samozřejmě není přijímán všemi stejně.

Přesto dobře ukazuje nervozitu, která dnes kolem budoucnosti Západu sílí. A zatímco Evropa pomalu zjišťuje, že bez Ameriky úplně nezmizí z mapy, Spojené státy dál vedou hlučný souboj o to, zda je politika ještě správou země, nebo už jen nekonečný casting na další televizní sezonu.