Babiš vs. Pavel: Souboj o Agrofert vstupuje do finále, Ústava prý mlčí

Budoucí premiér odmítá vysvětlit střet zájmů předem. Prezident čeká, Brusel sleduje.

O pikantním střetu mezi prezidentem Petrem Pavlem a budoucím premiérem Andrejem Babišem informoval server Novinky.cz. Redakce magazínu FaktHusty.cz nemohla tento "mocný" příběh nechat jen tak bez komentáře – koneckonců, kdy jindy máme v demokratickém státě sledovat pozoruhodnou situaci, kdy se hlava státu a šéf exekutivy hádají o to, zda by bylo slušné vyřešit majetkový konflikt ještě před nastoupením do úřadu, nebo až pak, když už to bude opravdu muset? Jde přece jen o drobnost: holding s obratem desítek miliard, evropské dotace a pár zákonů, které – jak se zdá – každý čte trochu jinak.

Andrej Babiš, jehož hnutí ANO zvítězilo v podzimních volbách a nyní skládá vládu s SPD a Motoristy sobě, razantně odmítl prezidentovu žádost, aby veřejně vyložil, jak hodlá vyřešit svůj notorický střet zájmů kvůli Agrofertu. Podle Babiše totiž Ústava nijak nestanoví, že by právě tento problém měl být překážkou pro jmenování premiérem. "To já nevím, že by to pan prezident chtěl veřejně, abych to vysvětloval," prohlásil šéf ANO v rozhovoru pro Deník.cz s tím, že vše vyřeší v souladu s našimi zákony i těmi evropskými. Jenže kdy přesně a hlavně jak – to je zahaleno tajemstvím hodným detektivky od Agathy Christie, jen s větším rozpočtem a bez poirotovských knírů.

Prezident Pavel přitom Babiše o veřejné vysvětlení požádal opakovaně, a to zjevně s představou, že česká veřejnost by možná ráda věděla, co čeká její budoucí hlavu vlády dřív, než usedne do křesla. Babiš však oponuje s odkazem na ústavu: "Je potřeba si přečíst Ústavu," apeluje na novináře i kritiky s tím, že nominace a střet zájmů jsou dvě různé kapitoly. A vlastně – proč by měl kdokoli chtít znát detaily dopředu, když se dá všechno vyřešit i dodatečně, že?

Třicetidenní klišé aneb Kdy je konflikt skutečně konfliktem

Tuzemský zákon o střetu zájmů skutečně říká, že člen vlády má na vyřešení této nepříjemnosti třicet dnů od svého jmenování. Z Babišova tábora zaznívají signály, že lídr ANO hodlá využít právě tuto lhůtu naplno – tedy nejdřív nastoupit, pak řešit.

Martin Vodička, mluvčí ANO, na dotaz Novinek, zda Babiš zveřejní svůj postup ještě před jmenováním, raději neodpověděl. Což je samo o sobě odpověď, jen trochu mlhavější.

Pikantní je, že ještě koncem října Babiš podle tiskové zprávy Pražského hradu sliboval pravý opak. "Andrej Babiš ujistil prezidenta, že otázku řešení střetu zájmů představí veřejně před svým případným jmenováním předsedou vlády," znělo oficiální sdělení. Co se stalo mezi koncem října a začátkem listopadu?

Možná si někdo důkladněji pročetl onu Ústavu. Nebo prostě došlo ke změně taktiky. Faktem zůstává, že Babiš už dnes tvrdí, že žádný takový zákon neexistuje a že premiérovi nic nebrání usednout do vlády i se střetem zájmů v aktovce.

Prezident Pavel je přitom zatím zdrženlivý, ale rozhodně nedřímá. "Možností je několik, některé mi i ukázal. Zatím je nebudu komentovat, dokud to nebude aktuální," poznamenal po jednom z jednání s Babišem. Další schůzku mají oba muži naplánovanou na příští středu. Na programu nebude jen střet zájmů, ale také programové prohlášení koalice, která už teď slibuje být pestrou směsicí motoristických vášní a národně konzervativních postojů.

Ústavní právník varuje, Brusel zatím mlčí (ale pozorně)

Jan Kysela, bývalý poradce prezidenta a uznávaný ústavní právník, se k celé záležitosti vyjádřil s chladnou jasností. Pavlova žádost je podle něj naprosto legitimní. "Prezident totiž musí dbát na to, aby byly dodrženy právní podmínky. Neměl by vědomě přispívat k tomu, aby vznikl protiprávní stav," vysvětlil pro Novinky.cz. Kysela dále upozorňuje na možné následky: pokud by se Babišovi nepodařilo vyřešit střet zájmů v zákonné lhůtě, vznikl by protiprávní stav s potenciálně vážnými důsledky. Evropská unie by mohla České republice pozastavit vyplácení dotací – což by byla pro Agrofert, ale i pro celou zemi, docela nepříjemná komplikace. Bruselští úředníci zatím mlčí, ale lze předpokládat, že situaci pozorně sledují. Ostatně, Babiš a Agrofert jsou v evropských kruzích pojmy už roky, a ne vždy ve významu pozitivním.

Zajímavé je, že zatímco v Česku se vedou debaty o výkladu ústava a třicetidenních lhůtách, evropská legislativa je v otázce střetu zájmů o poznání přísnější.

Předseda vlády, který zároveň ovládá holding čerpající evropské dotace, je pro Brusel problém bez ohledu na to, co říká česká ústava. A právě tady může nastat zádrhel: Babiš sice může být formálně jmenován podle českého práva, ale fakticky se pak ocitne v pozici, kdy mu hrozí sankce z Bruselu.

Déjà vu s příchutí Agrofertu

Pro všechny, kdo sledují českou politiku déle než pár měsíců, má celá kauza silný nádech déjà vu. Babiš se s obviněními ze střetu zájmů pere už roky, přičemž jeho strategie se dá shrnout do několika bodů: popření problému, odkaz na právní analýzy a svěření do svěřenských fondů, které – jak se později ukázalo – situaci nevyřešily tak úplně. Evropská komise i český Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně konstatovaly, že Babiš coby předseda vlády byl ve střetu zájmů, což vedlo k pokutám i vracení dotací.

Teď se celý kolotoč roztáčí znovu. Jen s tím rozdílem, že prezident tentokrát není Miloš Zeman, který by Babiše jmenoval, i kdyby přišel s holdingem v jedné ruce a paletou sýrů ve druhé. Petr Pavel dal najevo, že od budoucího premiéra očekává jasný plán – a to nejlép dopředu, ne až v průběhu oněch třiceti dnů, kdy už bude v křesle a poslanecký slib za sebou.

Otázkou zůstává, jak se celá věc vyvine. Babiš je známý svou schopností manévrovat v právně složitých situacích, ale tentokrát stojí proti němu nejen prezident, ale potenciálně i Brusel. Pokud by došlo k pozastavení evropských peněz, dopadlo by to nejen na Agrofert, ale na celé Česko – od zemědělců přes obce až po univerzity.

A to už by nebyl jen politický problém Andreje Babiše, ale problém nás všech.

Každopádně, příští středa slibuje být napínavá.

Možná se dozvíme víc, možná jen uslyšíme další ujištění, že vše bude v pořádku. Zatím však platí, že budoucí premiér odmítá vyložit karty na stůl, prezident na nich trvá a Ústava – ta prý mlčí. Anebo mluví, jen každý slyší něco jiného.