Belgie v šoku: domovy důchodců a nemocnice prodávají těla nebožtíků jako zboží!

V Antverpách pečovatele domy i nemocnice dostaly platbu, těla zesnulých mizela dřív, než se rodina dozvěděla – skandál otřásá Flandrami.

V belgických Antverpách se choulí pečovatelské domy a nemocnice do klece skandálu, který připomíná horor bez noci. Obchod s těly zesnulých! Zaměstnanci domovů pro seniory i nemocnice Middelheim přijímali peníze od pohřebních ústavů výměnou za možnost vyzvednout si zesnulé – bez svolení rodiny. Tématu se dnes věnuje zpravodajský portál Novinky.cz s tím, že příbuzní se dozvěděli až poté, co tělo bylo už pryč. Nikdo je nevolal, nikdo se neptal. Zesnulý byl jak neoznačený balíček – a někdo prostě rozhodl, že už se s ním dá obchodovat. Dohody, dary, peněžní odměny – to vše podle svědectví a dokladů fungovalo po léta.

Vedoucí institucí prý o praxi věděli. Nejde o tragický omyl, ale o záměrné dohody, při kterých se instituce a zaměstnanci domluvili s pohřebními ústavy. Peníze tekly – a lidská důstojnost? Ta se ztratila někde mezi báněmi s formalitami.

VRT zaznamenala více než deset svědectví – lidé, kteří se odvážili promluvit.

Někteří zaměstnanci potvrdili, že těla byla odvezena dříve, než někdo kontaktoval rodinu. Jako by čekali jen na potvrzení těla a na podpis smlouvy pohřebního ústavu.

Cena za tělo – kolik zaplatíš za nebožtíka

Pohřební ústavy platily domovům důchodců i nemocnicím za „možnost vyzvednutí“ zesnulých. Finanční výměna se neodehrávala tajně – ve Flandrech to podle svědků byla běžná praxe. Domovy i nemocnice prý přijaly dary či výplaty, aniž by rodiny upozornily na možnost rozhodovat.

Kontrakt bez souhlasu – to je podle etiky červená linka. Ale ve Flandrech se zdá, že někdo tu čáru přešel. Když instituce začnou jednat jako by svévolně disponovaly těly druhých, je to podobné, jako kdyby z lidských bytostí udělaly zboží.

Nemocnice Middelheim na lavici obžalovaných

Jedna z nemocnic, Middelheim v Antverpách, figuruje přímo v centru skandálu. Její zaměstnanci a vedení jsou obviňováni, že se podíleli na dohodách s pohřebními ústavy. Domovy důchodců také. Vyšetřování pokračuje, počet nemocnic a domovů, které do praxe zasahují, není dosud stanoven přesně.

Rodiny zesnulých i svědci tvrdí, že vedení zdravotních a pečovatelských zařízení bylo informováno – a nikdo nezasáhl. Některé dokumenty dokazují, že smlouvy existovaly letmo, možná skrytě, možná legálně šedou zónou, možná úplně nelegálně.

Důstojnost za peníze – co to znamená pro lidstvo?

Když se lidské tělo stane komoditou, co jsme ještě ochotni přijmout jako normální?

Skandál v Belgii ukazuje, jak tenká je hranice mezi péčí a obchodem, mezi respektem k zesnulým a bezcitností.

Vlámská televize VRT dokázala, že praxe trvala několik let – dlouhé období, kdy se těla odevzdávala i bez svolení pozůstalých. Tento kompromis s etikou a právem nezůstane bez odezvy.