Benzín v Česku: natankoval jsem plnou a málem prodal ledvinu, zatímco Litvínov se směje
Tankování auta v Česku se stalo novou verzí ruské rulety. Zastrčíte pistoli do nádrže, otočíte hlavou k cenovce a čekáte, jestli z toho vyváznete jen s prázdnou peněženkou, nebo rovnou s hypotékou navíc.
Ceny na stojanech připomínají spíš luxusní menu v michelinské restauraci než obyčejné palivo. A to všechno v zemi, kde se benzín vyrábí za zlomek těchto částek – zdravíme Litvínov, kde se asi smějí, až se třese rafinérská věž.
Řidič dnes už neřeší, kolik litrů tankuje, ale kolik orgánů má ještě v těle na prodej. Představa „plné nádrže“ se změnila na sen boháčů. Většina lidí tankuje za pětistovku a doufá, že to vystačí aspoň na cestu do práce a zpátky. Je to jako dát dítěti půl lízátka a tvrdit mu, že se najedlo. A přitom víme, že výrobní cena paliva v Česku je směšně nízká, jenže mezi rafinérií a stojanem se na nás lepí armáda překupníků, marží a „nečekaných nákladů“.
Litvínovská pohádka o levném benzínu
Litvínovská rafinérie umí vyrobit litr benzínu za částku, která by nikoho nerozhodila. Jenže než se to dostane na stojan, přidá se k tomu příběh hodný fantasy románu. Najednou cena roste jako kvasnice v těstě a u pumpy vás vítá číslo, které připomíná telefonní tarif. Přitom každý ví, že náklady nejsou tak vysoké, jak se tváří. Jenže v Česku se i obyčejná kapka benzínu musí tvářit jako luxusní parfém.
Pumpaři se tváří, že za nic nemůžou, protože „to určuje trh“. Jenže ten trh se chová spíš jako loupežník, který vám s úsměvem bere peněženku. A tak stojíte u stojanu, v ruce držíte pistoli a přemýšlíte, jestli jste nepřehlédli nějakou slevovou akci „natankuj litr a vyhraj poukaz na rohlík“.
Tankování jako zážitek pro vyvolené
Když natankujete plnou nádrž, čekáte, že dostanete i wellness pobyt. Minimálně by vám mohli nabídnout masáž, kávu zdarma a psychologa na uklidnění. Místo toho vám u pokladny hodí účtenku, která vypadá jako účet za víkend v Alpách. Tankování se stalo zážitkovou službou – jen bez radosti a s nádechem finančního zoufalství. Řidiči se mezitím přizpůsobují. Tankují po deci, jezdí úsporněji než kdysi pionýři na mopedu a někteří dokonce přemýšlejí o návratu k jízdnímu kolu. Jenže ani to není jistota, protože v Česku by jednou mohli zavést poplatek za šlapání, kdyby zjistili, že lidi začínají utíkat od pump.
Český luxus na kolech
Ceny benzínu jsou v Česku dražší než v mnoha zemích, kde se palivo musí dovážet tisíce kilometrů. My si ho vyrábíme doma a přesto platíme víc. Je to jako péct si chleba ve vlastní troubě a kupovat ho pak v obchodě za cenu francouzské bagety. Češi se na to ale naučili nadávat a platit, protože jiná možnost prostě není.
A tak si každý říká, že natankovat u nás je vlastně prestiž. Můžete se pochlubit, že jste si to mohli dovolit, i když víte, že vaše konto pláče. Je to statusová záležitost – čím víc litrů v nádrži, tím víc respektu mezi kamarády. Akorát že k tomu respektu patří i splátkový kalendář.
Welcome to Czech tankování
Tankování v Česku je zážitek, který by měl mít svou vlastní turistickou značku. „Welcome to Czech fuel – nejdražší cesta od rafinérie k pumpě.“ Je to příběh o maržích, o nevysvětlitelných nákladech a o lidech, kteří se tváří, že benzín je vzácnější než kaviár. Jenže místo luxusu dostáváte obyčejnou tekutinu, kterou potřebujete k přežití v moderním světě.
A když nakonec zaplatíte a odjíždíte od pumpy, máte pocit, že jedete v Rolls-Royceu. Jenže realita je Fabia z roku 2008, jejíž cena je nižší než vaše poslední tankování. A v tu chvíli si říkáte, že Chorvatsko není drahé – drahé je jezdit po Česku.
