Borat šokoval svět: nahý běh, politika i totální trapas USA

Borat je film, který proměnil trapnost v globální zbraň humoru a odhalil předsudky Ameriky bez milosti i slitování.

Tématu se dnes věnovala redakce magazínu FaktHusty.cz, protože snímek Borat zůstává i po letech jedním z nejkontroverznějších komediálních experimentů moderní kinematografie. Film vzbudil skandál, soudní spory i politické debaty. Zároveň ale redefinoval hranice toho, co si může mainstreamová komedie dovolit. Nešlo jen o vulgaritu nebo šok. Šlo o sociální experiment maskovaný jako groteska.

Film Borat: Cultural Learnings of America for Make Benefit Glorious Nation of Kazakhstan měl premiéru v roce 2006. Hlavní roli ztvárnil britský komik Sacha Baron Cohen, který postavu Borata vytvořil už dříve pro televizní show Da Ali G Show. Fiktivní kazašský reportér Borat Sagdiyev cestuje do Spojených států, aby natočil dokument o americké kultuře. Ve skutečnosti ale testuje, kam až sahají předsudky, nevědomost a ochota lidí říkat extrémní věci před kamerou.

Zásadní na filmu je jeho forma. Většina scén je natočena skrytou kamerou s reálnými lidmi, kteří netuší, že se účastní satirického projektu. Reakce nejsou hrané, a právě proto působí tak mrazivě i směšně zároveň. Borat se ptá na ženská práva, Židy nebo válku v Iráku a odpovědi často odhalují víc o dotazovaných než o samotné postavě.

Humor zde funguje jako lakmusový papírek společenských nálad.

Film režíroval Larry Charles a distribuovala jej společnost 20th Century Fox. Rozpočet byl relativně nízký, přibližně 18 milionů dolarů, ale celosvětové tržby přesáhly 260 milionů. Z komediální provokace se stal komerční fenomén. Kritici byli rozděleni, ale většina uznala, že jde o mimořádně odvážný počin.

Nahota, politika a žaloby: když humor bolí

Jednou z nejznámějších scén je nahá bitka v hotelu, která se stala virálním symbolem filmu. Další kontroverzi vyvolala scéna z rodea, kde Borat zpívá upravenou verzi americké hymny. Publikum reaguje nadšením, aniž by si uvědomilo, že text je absurdní provokací. Právě tyto momenty ukazují sílu satiry – smějeme se, ale zároveň je nám trochu trapně.

Film vyvolal i diplomatickou roztržku.

Kazachstán se proti zobrazování své země ostře ohradil. Postupně se ale ukázalo, že zájem o film paradoxně zvýšil povědomí o skutečné zemi. Turismus do Kazachstánu dokonce vzrostl a tamní představitelé časem změnili tón kritiky. Satira tak dosáhla nečekaného efektu.

Nechyběly ani soudní spory. Někteří účastníci natáčení tvrdili, že byli uvedeni v omyl. Produkce čelila několika žalobám, většina z nich však byla zamítnuta nebo vyřešena mimosoudně. Film tak obstál nejen kulturně, ale i právně.

Oscarová nominace a návrat po 14 letech

Navzdory vulgaritě získal snímek respekt filmové akademie. Borat byl nominován na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář a Sacha Baron Cohen vyhrál Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon v komedii. Kritici oceňovali především odvahu a schopnost improvizace. Baron Cohen často riskoval vlastní bezpečnost, aby dosáhl autentických reakcí.

V roce 2020 vzniklo pokračování Borat Subsequent Moviefilm, které reagovalo na politickou situaci v USA během pandemie a volebního roku. Film byl uveden na platformě Amazon Studios a opět vyvolal silné reakce. Tentokrát se více zaměřil na dezinformace, politickou polarizaci a roli médií. Satira byla temnější, ale neméně ostrá.

Borat zůstává důkazem, že humor může být nástrojem společenské kritiky. Není to komedie pro každého. Je to experiment, který nastavuje zrcadlo a nutí diváka ptát se, zda se směje postavě, nebo sám sobě. A právě v tom spočívá jeho trvalý význam.

Tajné triky natáčení: jak Borat obelstil Ameriku i úřady

Méně známým faktem je, že produkce pracovala s extrémně přísnými bezpečnostními protokoly, protože některé situace se během natáčení rychle vyhrotily. Sacha Baron Cohen opakovaně uváděl, že musel mít připravené únikové scénáře pro případ fyzického napadení. Štáb často natáčel s minimálním počtem lidí, aby nevzbudil podezření. V některých případech se používaly falešné produkční názvy projektu, aby nebylo možné dohledat spojení s komikem. Účastníci podepisovali standardní souhlasy s natáčením, ale skutečný koncept satiry jim nebyl vysvětlen. To vedlo k pozdějším žalobám, které se snažily napadnout platnost těchto smluv. Veřejnost tehdy netušila, jak sofistikovaně právní tým filmu dokument připravil. Producenti počítali s tím, že kontroverze je nevyhnutelná součást projektu. Některé scény byly natáčeny jen na jeden pokus, protože opakování by odhalilo mystifikaci. Baron Cohen také používal silný přízvuk i mimo kameru, aby postavu udržel věrohodnou. V určitých momentech byl podle vlastních slov skutečně v ohrožení, například při natáčení na rodeu. Ochranka musela být připravena zasáhnout, aniž by bylo zřejmé, že jde o filmový štáb. Distribuční strategie byla rovněž utajovaná až do poslední chvíle, aby se předešlo předčasným varováním potenciálních „obětí“ satiry. Marketing záměrně pracoval s minimem detailů o obsahu. Některé mediální projekce probíhaly pod embargem, aby se informace nedostaly ven příliš brzy. Celý projekt tak fungoval spíše jako operace s prvky investigativního experimentu než klasická komedie.

Další méně diskutovanou skutečností je rozsah improvizace, který byl výrazně větší, než se původně předpokládalo. Scénář existoval jako struktura situací, nikoli jako pevně daný dialog. Výsledná podoba filmu vznikala až v postprodukci, kde se stovky hodin materiálu sestříhaly do koherentního příběhu. Veřejnost často netušila, kolik natočených scén se nikdy nedostalo na plátno. Některé pasáže byly vyřazeny kvůli právní opatrnosti, jiné kvůli dramaturgii. Baron Cohen později přiznal, že psychická zátěž z dlouhodobého hraní extrémní postavy byla značná. Musel zůstávat v roli i během přestávek, aby nedošlo k prozrazení identity. Produkce také zvažovala, zda určité scény vůbec uvést, protože mohly vyvolat diplomatické komplikace. Málokdo ví, že některé lokace byly vybrány právě proto, že tamní úřady měly méně přísná povolení pro natáčení. Film tak využíval právních mezer, nikoli jejich porušování. Z mediálního pohledu se většina diskuse soustředila na vulgaritu, nikoli na metodologii natáčení. O procesu střihu a právního krytí se psalo jen okrajově. Přitom právě tato fáze rozhodla o tom, že film obstál před soudy. Produkce spolupracovala s týmem právníků už od první klapky. Každý záběr byl analyzován z hlediska potenciální žaloby. Veřejnost viděla výsledek, nikoli složitou infrastrukturu v pozadí. Borat tak nebyl jen provokací, ale i precizně řízeným projektem na hraně dokumentu a fikce.

Smích, který řeže hlouběji než jakýkoli komentář

Borat není jen komediální relikvie poloviny nultých let, ale trvalá připomínka toho, jak moc dokáže satira zasáhnout společenský nerv. Film funguje jako test upřímnosti veřejného prostoru, protože nechává lidi mluvit bez filtrů a bez pocitu, že jsou součástí velké premiéry. Právě tato autenticita mu dává sílu i po letech, kdy se mediální krajina dramaticky proměnila. V době sociálních sítí a okamžitého pobouření působí Borat téměř jako předchůdce dnešních virálních experimentů. Zároveň ale ukazuje rozdíl mezi lacinou provokací a promyšlenou satirou. Smích zde není samoúčelný, ale odhalující.

Divák je postaven do nepohodlné pozice, kdy si musí přiznat, proč se vlastně směje. Film tak otevírá otázky o hranicích humoru, odpovědnosti autora i ochotě společnosti konfrontovat vlastní stereotypy. Ne každému je tento typ humoru příjemný, a právě to je jeho podstata.

Borat nikdy neusiloval o univerzální sympatie. Usiloval o reakci. A tu vyvolal v míře, jakou komedie dosahují jen výjimečně.

Z dnešního pohledu je zřejmé, že snímek překročil rámec běžné filmové produkce a stal se kulturním fenoménem. Ovlivnil způsob, jakým se pracuje s mystifikací a sociálním experimentem v mainstreamové zábavě. Zároveň připomněl, že humor může být efektivnější než seriózní komentář, pokud jde o odhalování předsudků. Borat vyvolal odpor i obdiv, ale nikdy nezůstal bez odezvy. To je v mediálním prostoru možná ta největší hodnota. Film nezestárl proto, že by byl nadčasově uhlazený, ale proto, že byl nekomfortní. A nekomfort bývá často přesně tím impulsem, který společnost potřebuje.

Pokud má satira nějaký smysl, pak právě v tom, že nastavuje zrcadlo bez retuše. Borat ho nastavil s groteskní parukou, falešným přízvukem a odvahou riskovat veřejný lynč. A i proto se o něm mluví dodnes.