V televizním studiu se místo politické debaty rozdávaly nálepky zločinců. Havel s Fialou se pohádali o poplatky za ČT a rozhlas. Diváci dostali další lekci parlamentní kultury.
Česká „komediální“ politická kultura právě dosáhla dalšího významného milníku. K tomu, aby se člověk v přímém přenosu stal zločincem, už nepotřebuje policejní vyšetřování, soudní proces ani pravomocný rozsudek. Bohatě stačí pozvánka do televizního studia a politický soupeř s dostatečně prořízlou pusou.
Jak aktuálně informovaly Novinky.cz, předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a místopředseda SPD Radim Fiala se v sobotním pořadu televize Nova vzájemně označili za zločince. Havel obvinil vládní koalici ze snahy ovládnout stát, Fiala mu stejnou nálepku okamžitě vrátil. Nádherná ukázka moderní politické komunikace! Jeden vytáhne obvinění, druhý ho pošle zpátky a divák čeká, kdy moderátorka přeruší vysílání a požádá přítomného soudního zapisovatele o založení trestního spisu. Čeští politici totiž objevili geniální zkratku k prosazování vlastních názorů. Argumenty jsou zdlouhavé, důkazy obtěžují a slušnost zbytečně prodlužuje vysílací čas. Zato pořádná urážka se vejde do jediné věty a ještě z ní může být atraktivní titulek.
Za tímto slovním přeborem přitom stojí docela zásadní otázka: kdo a za jakých podmínek bude financovat Českou televizi a Český rozhlas? Vládní koalice chce zrušit přímé poplatky a převést financování na státní rozpočet.
Podle zpravodajství iDNES.cz prošel návrh v sobotu nad ránem prvním čtením, přičemž opozice neprosadila jeho zamítnutí ani vrácení k přepracování. Radim Fiala hájí změnu jako cestu k jiné formě financování a větší kontrole hospodaření. Havel naproti tomu varuje před politickou závislostí médií a upozorňuje na možné náklady spojené s financováním ze zadluženého státního rozpočtu.
Oba tedy mají o čem diskutovat. Jenže místo důkladného rozboru přišla televizní soutěž v hledání viníka.
Člověk by skoro čekal, že se příští debata ponese v duchu nového parlamentního ceníku: za věcnou odpověď žádná odměna, za urážku soupeře příspěvek na sociální sítě a za mimořádně hlasité rozhořčení rovnou pozvánka do dalšího pořadu.
Česká demokracie tak možná nepotřebuje nové zákony o médiích. Nejdřív by se jí hodil alespoň stručný návod, jak používat mikrofon, aniž by se z něj stala politická zbraň.
Největší nebezpečí nepřichází z televizního studia
Na celé přestřelce je nejvážnější to, že se skutečný problém ztrácí pod nánosem politických urážek. Český rozhlas upozornil, že navrhovaná změna může ohrozit jeho finanční stabilitu a nezávislost, přičemž by podle předlohy přišel přibližně o 400 milionů korun ročně. Financování ze státního rozpočtu samo o sobě neznamená konec svobodné žurnalistiky. Vyžaduje však důvěryhodné záruky, aby politici nemohli prostřednictvím peněz nepřímo ovlivňovat její fungování. A právě o těchto zárukách by měli zákonodárci především mluvit. Protože největší hrozbou pro demokracii není chvíle, kdy se dva politici v televizi navzájem urazí. Skutečné nebezpečí nastává tehdy, když si mocní zvyknou, že důležitější než odpovídat na nepříjemné otázky je rozhodovat o podmínkách, za kterých jim budou pokládány. Politici mohou po volbách přijít o funkce, své kanceláře i služební auta. Občané ale nesmějí přijít o právo vědět, co jejich zvolení zástupci skutečně dělají. A jestli si to Havel s Fialou při svém televizním souboji nestačili uvědomit, pak nezklamali jako řečníci. Zklamali především jako lidé, od kterých veřejnost právem očekává víc než jen schopnost vykřiknout urážku před kamerou.
