Írán na pokraji výbuchu: Režim praská a svět nervózně sleduje

Írán se otřásá v základech. Experti varují, že země může projít chaosem, který neodpovídá žádným pravidlům moderní geopolitiky.

Když se řekne geopolitická krize, většina lidí si představí složitou, ale stále poměrně logickou hru velmocí. Jenže situace kolem Íránu začíná připomínat spíše moment, kdy někdo v šachové partii ztratí trpělivost, smete figurky ze stolu a prohlásí, že se vlastně nikdy nehrálo podle pravidel. Analytici stále častěji upozorňují, že to, co se v regionu odehrává, už se vymyká klasickým parametrům konfliktů 21. století. A když experti začnou používat větu „tohle už nedává smysl ani v teorii“, bývá to obvykle signál, že se něco opravdu děje. Tématu se mimo jiné věnoval i server Aktuálně.cz.

Írán byl dlouhá desetiletí prezentován jako stát s pevnou strukturou moci. Režim, který sice čelil kritice a sankcím, ale dokázal držet společnost i politický systém relativně pevně pohromadě. Jenže každá konstrukce má své nosné pilíře a ty se čas od času začnou otřásat. V okamžiku, kdy se otřese samotné centrum moci, začnou se rychle ozývat i regiony, které dosud mlčely. A právě to je moment, který dnes mnozí pozorovatelé sledují s rostoucí nervozitou.

Írán totiž není jednolitý stát, jak se může zdát při rychlém pohledu na mapu. Uvnitř země žijí různé národnostní skupiny, které mají vlastní historické zkušenosti i politické ambice. Pokud centrální moc zeslábne, mohou tyto regiony začít uvažovat o tom, zda je výhodnější zůstat součástí velkého celku, nebo se vydat vlastní cestou. Historie už mnohokrát ukázala, že právě takové okamžiky mohou spustit procesy, které se pak jen velmi těžko zastavují.

Do celé situace navíc vstupují ozbrojené skupiny a regionální aktéři, kteří dlouhodobě sledují vývoj v Íránu s velkou pozorností. Některé z těchto skupin už v minulosti operovaly na íránském území nebo v jeho blízkosti. Pokud by se mocenské vakuum skutečně začalo prohlubovat, mohou se pokusit znovu posílit svůj vliv. V geopolitice totiž platí jednoduché pravidlo: když se někde objeví prázdné místo, vždy se najde někdo, kdo ho bude chtít zaplnit.

Situaci komplikuje i fakt, že Írán hraje významnou roli v širší rovnováze sil na Blízkém východě. Jakákoliv destabilizace by proto měla dopady daleko za hranicemi samotné země. Region už tak patří k nejnapjatějším oblastem světa a další otřes by mohl spustit řetěz reakcí, které by zasáhly nejen sousední státy, ale i globální politiku.

Ironií celé situace je, že Írán se dlouhodobě snažil vystupovat jako stabilní mocnost schopná odolávat tlaku ze zahraničí. Politické vedení opakovaně zdůrazňovalo, že země má pevnou kontrolu nad svým vývojem a dokáže čelit jakémukoli tlaku. Jenže geopolitika je nevyzpytatelná disciplína. Někdy stačí několik souběžných krizí a i zdánlivě pevné struktury se mohou začít drolit.

Analytici proto mluví o několika možných scénářích. V tom nejoptimističtějším se režimu podaří situaci stabilizovat a udržet kontrolu nad státem. V pesimističtější variantě by však mohlo dojít k dlouhodobé destabilizaci, která by proměnila Írán v prostor plný soupeřících mocenských center. A jak historie opakovaně ukázala, takové prostředí bývá živnou půdou pro konflikty, které se pak táhnou celé roky.

A právě proto dnes svět sleduje vývoj v Íránu s napětím. Nikdo totiž přesně neví, zda se země nachází na prahu zásadní transformace, nebo pouze prochází další krizí, kterou její politický systém dokáže přežít. V geopolitice se totiž často stává, že okamžiky, které vypadají jako konec jedné éry, jsou ve skutečnosti jen začátkem mnohem složitější kapitoly.

Jisté je zatím jediné. Když odborníci začnou říkat, že situace „přestává odpovídat parametrům 21. století“, není to obvykle metafora. Spíš velmi diplomatický způsob, jak naznačit, že se svět opět ocitl v okamžiku, kdy staré mapy přestávají platit a nové ještě nikdo nenakreslil.