Jedna věta a byl oheň na střeše. Slovensko vzkázalo Magyarovi dost!
Maďarský premiér zmínil menšiny za hranicemi. Bratislava okamžitě vytáhla historické smlouvy.
Podle informací zveřejněných serverem e-News.cz s odkazem na maďarský portál 24.hu stačila jediná věta maďarského premiéra Pétera Magyara a mezi Bratislavou a Budapeští se opět rozhořel jeden z těch sporů, které ve střední Evropě přežívají déle než většina politických kariér. Zatímco část veřejnosti slyšela připomínku maďarských menšin v okolních státech, slovenská diplomacie okamžitě zaslechla vzdálené dunění dějin a preventivně vytáhla těžké historické dělostřelectvo.
Magyar během Dne národní soudržnosti hovořil o Maďarech žijících za hranicemi země a současně zdůrazňoval potřebu lepších vztahů se sousedy.
Ve střední Evropě však občas platí, že čím smířlivěji se člověk snaží mluvit o historii, tím rychleji někdo začne hledat mapy z roku 1920.
Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár nenechal výroky bez reakce. Šikulka. :-) Pravděpodobně po vzoru svého vůdce pana Fica.
Ve svém stanovisku připomněl, že hranice mezi Slovenskem a Maďarskem byly stanoveny po první světové válce trianonskou smlouvou a následně potvrzeny i po druhé světové válce. Současně zdůraznil, že Bratislava odmítá jakékoli zpochybňování územní celistvosti a státní suverenity.
Celá situace přitom působí téměř jako tradiční regionální rituál. V západní Evropě se politici hádají o rozpočty, migraci nebo energetiku. Ve střední Evropě stačí vyslovit několik vět o národnostních menšinách a během několika hodin se z archivů opráší století staré dokumenty, historické smlouvy a dávno uzavřené kapitoly, které se překvapivě znovu otevřou. Slovenská diplomacie dala jasně najevo, že dobré vztahy mezi oběma státy jsou možné pouze tehdy, pokud nikdo nebude zpochybňovat historické dohody. Jinými slovy: sousedské vztahy jsou vítány, ale dějepisné učebnice se přepisovat nebudou.
Péter Magyar se stal premiérem po volebním vítězství své strany Tisza nad dlouholetým premiérem Viktorem Orbánem. Mnozí očekávali, že změna vlády přinese i změnu atmosféry ve vztazích se sousedními státy. Jenže střední Evropa opět ukázala, že některá témata mají výdrž starých rodinných sporů, u nichž si už nikdo přesně nepamatuje začátek, ale všichni si bezpečně pamatují, proč se stále zlobí.
Magyar ve svém projevu zároveň mluvil o potřebě obnovit dialog v rámci Visegrádské skupiny a zlepšit komunikaci se sousedy. Právě zde se skrývá největší ironie celé události. Politik, který chtěl hovořit o spolupráci a vztazích, nakonec rozpoutal diplomatickou debatu o hranicích, historických smlouvách a národních citlivostech. Ve střední Evropě totiž někdy stačí jedna věta a historie vyskočí ze skříně rychleji než zapomenutý kostlivec.
Co původní text příliš nerozvádí, je širší kontext. Maďarské menšiny žijí nejen na Slovensku, ale také v Rumunsku, Srbsku, Chorvatsku či na Ukrajině. Právě proto bývají podobné výroky sledovány s mimořádnou pozorností. Každé slovo je zde často analyzováno pod mikroskopem, protože historické zkušenosti regionu zanechaly hluboké stopy na všech stranách hranic. A právě to je možná největší paradox celé kauzy.
Evropská unie, NATO i regionální spolupráce vznikaly mimo jiné proto, aby staré spory postupně ztrácely význam. Přesto stačí jediná věta, několik historických asociací a střední Evropa se během pár hodin vrátí do režimu, jako by se minulost rozhodla znovu kandidovat do veřejné funkce.
Zatímco svět řeší války, bezpečnost a ekonomické problémy, naši politici opět dokazují, že žádný politický recyklát není tak odolný jako dobře udržovaný historický spor.
