NATO čeká na lídry. Česko zatím předvádí frašku pro pobavení Evropy

Všechny státy už mají jasno o summitu NATO. Česko dál řeší vlastní spor a budí rozpaky všude kolem.

Podle informací a komentáře zveřejněného v Reflexu se Česká republika dostala do situace, kterou by nevymyslel ani zkušený scenárista politických grotesek. Zatímco ostatní členské státy NATO už dávno vědí, kdo jejich delegaci v červenci povede na summit v turecké Ankaře, Praha několik měsíců vede téměř filozofickou debatu o tom, zda má jet prezident Petr Pavel, nebo premiér Andrej Babiš. Aliance mezitím řeší bezpečnost Evropy, válku na Ukrajině, obranné rozpočty a budoucnost transatlantických vztahů. Česká politika naproti tomu zkoumá záhadu, kterou by možná nevyřešil ani tým archeologů vyslaný do starověkého Egypta.

Vláda už několikrát oznámila termín rozhodnutí, aby ho následně posunula. Nejnověji se hovoří o 22. červnu. Kritici upozorňují, že celé manévrování může souviset se snahou oddálit případnou kompetenční žalobu prezidenta k Ústavnímu soudu.

Pokud by totiž soud začal rozhodovat o tom, kdo má reprezentovat stát na mezinárodním summitu, dostala by se česká politika do fáze, kdy by už scházela snad jen rozhodčí komise, videorozhodčí a los mincí před zahájením jednání.

Zatímco svět řeší obranu, Praha pořád hledá delegaci

Největší paradox celé situace spočívá v tom, že většina členských států podobný problém vůbec nemá. V Polsku se prezident Karol Nawrocki a premiér Donald Tusk rozhodně neřadí mezi politické spojence, přesto je jasné, že delegaci povede prezident. Důvod je jednoduchý. Taková je tradice a zvyklost.

Podobně postupuje Slovensko, kde do Ankary zamíří prezident Peter Pellegrini. V Portugalsku pojede premiér, protože tomu odpovídá tamní politický systém. Jinými slovy – ostatní státy buď respektují své ústavní uspořádání, nebo dodržují dlouhodobou tradici. Česká republika se rozhodla přidat vlastní disciplínu, ve které se několik měsíců diskutuje o něčem, co jinde zvládnou vyřešit během jednoho telefonátu.

Čeští vládní představitelé navíc argumentují statistikou, podle níž na summity NATO jezdí více premiérů než prezidentů. Jenže tento výpočet naráží na drobný detail. Devět členských zemí NATO jsou monarchie, kde panovníci na podobné akce běžně nejezdí a zastupují je premiéři. Je to asi stejně přesvědčivý argument, jako kdyby někdo tvrdil, že většina lidí chodí do práce bez koruny na hlavě, a proto jsou králové zbyteční.

Celý spor navíc vznikl na pozadí konfliktu kolem nejmenování jednoho z vládních kandidátů ministrem. Reflex připomíná, že právě odtud se začala rozjíždět série politických přestřelek, osobních sporů a veřejných prohlášení, která postupně přerostla v nedůstojné představení. To, co mohlo být krátkým ústavním sporem, se proměnilo v několik měsíců trvající reality show, v níž nikdo nechce ustoupit ani o krok.

Mistrovství světa v trapnosti má překvapivého vítěze

Nejvíce zarážející je však pohled zvenčí. Zatímco ostatní spojenci už mají dávno potvrzené seznamy delegací, Česká republika zůstává jedinou zemí, u níž stále není jasné, kdo vlastně přijede.

V seznamu vedoucích delegací tak vedle jmen prezidentů, premiérů a kancléřů svítí česká varianta připomínající otázku v televizní soutěži.

Přehled vedoucích delegací NATO:

• Albánie – Edi Rama (premiér)
• Belgie – Bart De Wever (premiér)
• Bulharsko – Rumen Radev (prezident)
• Černá Hora – Jakov Milatović (prezident)
• Dánsko – Mette Frederiksenová (premiérka)
• Estonsko – Alar Karis (prezident)
• Finsko – Alexander Stubb (prezident)
• Francie – Emmanuel Macron (prezident)
• Chorvatsko – Zoran Milanović (prezident)
• Island – Kristrún Frostadóttir (premiérka)
• Itálie – Giorgia Meloniová (premiérka)
• Kanada – Mark Carney (premiér)
• Litva – Gitanas Nausėda (prezident)
• Lotyšsko – Edgars Rinkēvičs (prezident)
• Lucembursko – Luc Frieden (premiér)
• Maďarsko – Péter Magyar (premiér)
• Německo – Friedrich Merz (kancléř)
• Nizozemsko – Dick Schoof (premiér)
• Norsko – Jonas Gahr Støre (premiér)
• Polsko – Karol Nawrocki (prezident)
• Portugalsko – Luís Montenegro (premiér)
• Rumunsko – Nicușor Dan (prezident)
• Řecko – Kyriakos Mitsotakis (premiér)
• Severní Makedonie – Gordana Siljanovská-Davková (prezidentka)
• Slovensko – Peter Pellegrini (prezident)
• Slovinsko – Janez Janša (premiér)
• Velká Británie – Keir Starmer (premiér)
• USA – Donald Trump (prezident)
• Španělsko – Pedro Sánchez (premiér)
• Švédsko – Ulf Kristersson (premiér)
• Turecko – Recep Tayyip Erdoğan (prezident)
• Česká republika – Petr Pavel (prezident) nebo Andrej Babiš (premiér) 

A právě zde se dostáváme k tomu, co původní text zmiňuje jen okrajově. Summit NATO letos nebude obyčejnou diplomatickou schůzkou. Aliance řeší další podporu Ukrajiny, obranné výdaje členských států, modernizaci armád i budoucí bezpečnost Evropy. Jde o jedno z nejdůležitějších jednání posledních let. O to absurdněji působí skutečnost, že Česká republika věnuje největší energii nikoli obsahu summitu, ale otázce, kdo si sedne do letadla.

Právě v tom spočívá největší ironie celého příběhu. Zatímco spojenci diskutují o raketách, bezpečnosti a geopolitice, česká politická scéna předvádí soutěž v ješitnosti, kterou by jí mohla závidět i profesionální divadelní společnost. Až se v Ankaře otevřou dveře jednacího sálu, ostatní delegace budou řešit budoucnost NATO.

My budeme rádi, pokud budeme mít definitivně vyřešeno alespoň to, kdo do toho sálu vlastně vstoupí aneb komediální reality show z domácí politické scény nezná hranic. :-)

Použité zdroje: Reflex.cz, FaktHusty.cz