Kreml už zve Evropu ke stolu. Po dronech náhle objevil kouzlo dialogu

Moskva po útocích mluví o dialogu s Evropou. Když létají drony, diplomacie najednou zní téměř romanticky.

Kreml po masivním ukrajinském útoku na Moskevskou oblast znovu vytáhl starý diplomatický kufřík, který několik let připomínal spíš zapomenutou dekoraci ve sklepě ministerstva zahraničí. Server Aktuálně.cz upozornil, že mluvčí Dmitrij Peskov začal Evropě vysvětlovat, že si s Ruskem bude muset „dříve nebo později promluvit“. A protože nic neříká „čas na dialog“ lépe než hořící rafinerie, zásahy přečerpávacích stanic a trosky dronů poblíž letiště Šeremetěvo, působila celá výzva téměř jako geopolitická verze pozvánky na usmiřovací večeři po rozbité hospodě.

Peskov v rozhovoru s kremelským propagandistou Pavlem Zarubinem tvrdil, že v Evropě údajně začíná sílit pochopení pro obnovení kontaktů s Moskvou. Kreml podle něj čeká na „praktický přístup“. V překladu do běžné řeči to znamená, že Moskva by ráda jednala hlavně s těmi, kteří při zmínce o sankcích nezačnou sahat po mapě plynovodů a kalkulačce cen energií. Jen pár hodin po útoku dronů tak Rusko opět objevilo výhody diplomacie, kterou ještě nedávno prezentovalo asi s takovým nadšením jako bezpečnostní kontrolu na letišti.

Kreml hledá partnera, který o Rusku neřekl nic ošklivého

Peskov zároveň naznačil, že šéfka evropské diplomacie Kaja Kallas není ideální kandidátkou pro případná jednání. Důvod byl téměř poetický. Podle Kremlu by bylo nejlepší jednat s někým, kdo o Rusku nestihl napovídat příliš mnoho špatného. V evropské politice tak začíná nenápadný casting na člověka, který dokáže projít ruským filtrem bez jediné kritické poznámky. Něco jako talentová soutěž pro diplomaty s mimořádně pružnou páteří. Do debaty znovu vstoupil také Vladimir Putin, který po oslavách Dne vítězství prohlásil, že válka na Ukrajině podle něj směřuje ke konci a vztahy se Západem se časem normalizují. Jako možného prostředníka zmínil bývalého německého kancléře Gerhard Schröder. Ano, právě toho Schrödera, jehož vztah k ruským energetickým firmám bývá v Evropě popisován asi stejně jemně jako tank v městském parku.

Evropské reakce mezitím připomínají rodinnou poradu, kde se část příbuzných snaží zachovat klid a druhá polovina už hledá nouzový východ. Předseda Evropské rady António Costa připustil prostor pro dialog s Moskvou a tvrdí, že pro případná jednání existuje i podpora ukrajinského prezidenta Volodymyr Zelenskyj. Jenže mezi diplomatickým dialogem a naivní vírou, že se geopolitické ambice vypaří po několika schůzkách a kávě, bývá někdy vzdálenost delší než fronta na ruském úřadě.

Evropa mluví o jednání. Pobaltí raději hledá další sankce

Finský prezident Alexander Stubb použil větu, která okamžitě zapadla do evropského geopolitického folklóru. Pokud nesedíte u stolu, můžete skončit na jídelníčku. Evropští diplomaté tak nyní řeší, zda je lepší sedět u stolu s Kremlem, nebo zůstat mimo místnost a doufat, že menu nebude obsahovat jejich bezpečnostní zájmy.

Jenže ne všechny státy sdílejí stejný optimismus. Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna varoval, že Moskva může rozhovory využít hlavně k získání času. Na bezpečnostní konferenci v Tallinnu vyzval spojence, aby místo diplomatických experimentů pokračovali v tlaku a sankcích. V pobaltských státech totiž slovo „dialog s Kremlem“ stále nevyvolává představu mírového kulatého stolu, ale spíš pocit člověka, který slyší podezřelé zvuky v motoru a mechanik mu doporučuje zesílit rádio.

Co se nepíše...

Evropská debata o obnově kontaktů s Moskvou zároveň ukazuje hlubší problém celé Unie. Část evropských lídrů stále hledá cestu mezi bezpečnostní realitou a ekonomickou únavou veřejnosti. Rostoucí ceny energií, tlak na obranné rozpočty i nejistota kolem budoucí role Spojených států totiž začínají měnit tón některých evropských kabinetů.

Ještě před několika lety zněly podobné úvahy téměř nepředstavitelně.

Dnes se z nich stává běžná součást zákulisních debat.

Právě proto Moskva pečlivě sleduje každou známku evropské nerozhodnosti. Kreml dlouhodobě spoléhá na to, že únava, ekonomické problémy a rozdílné zájmy jednotlivých států začnou evropskou jednotu postupně obrušovat. A zatímco politici mluví o hodnotách, sankcích a bezpečnosti, obyčejní Evropané sledují účty za energie, ceny potravin a další miliardy mizící v nekonečné geopolitické šachové partii.

Celá situace tak působí skoro absurdně. Po letech ostrých prohlášení, sankcí, vzájemných útoků a dramatických summitů se Evropa znovu dostává do bodu, kdy se řeší stará otázka: s Kremlem jednat, nebo nejednat? Moskva mezitím naznačuje ochotu k rozhovorům právě ve chvíli, kdy jí nad hlavou explodují drony a hoří infrastruktura.

Diplomacie se tak znovu vrací na scénu v momentě, kdy už sirény přehlušily většinu předchozích prohlášení o „novém světovém pořádku“.