Lavrov zavolal Rubiovi a pak slíbil Kyjevu další ruskou „odvetu“

Rusko chystá další údery na Kyjev. Kreml dál mluví o odvetě, i když válku rozpoutal právě on sám.

Podle Aktuálně.cz oznámil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov americkému ministrovi zahraničí Marku Rubiovi, že Moskva připravuje další systematické útoky proti cílům v Kyjevě. Rusko zároveň doporučilo zahraničním diplomatům, aby ukrajinskou metropoli opustili. Kreml tak opět předvedl zvláštní druh geopolitické etikety: nejprve oznámit bombardování a potom působit dojmem, že rozdává bezpečnostní rady z čisté starosti o lidské zdraví.

Moskva tvrdí, že útoky představují odvetu za ukrajinský zásah v okupovaném Starobilsku.

Podle zkreslené ruské verze tam měl být zasažen internát pedagogické školy, při čemž mělo zahynout 21 lidí. Ukrajina naopak uvedla, že cílem útoku byla elitní dronová jednotka. Ve válce už dávno nestačí sledovat samotné exploze. Stejně intenzivně totiž probíhá i soutěž o to, čí verze událostí přežije déle než další tiskové prohlášení.

Rusko během víkendu podniklo první sérii „odvetných“ úderů a podle dostupných informací použilo i hypersonickou raketu Orešnik. Jedním ze zasažených míst byla Bila Cerkva jižně od Kyjeva. Hlavním terčem ale zůstává samotná ukrajinská metropole. Moskva dál opakuje, že útočí na vojenské objekty, velitelská stanoviště a podniky vojensko-průmyslového komplexu. Jenže čím častěji Kreml používá podobné formulace, tím víc působí jako automatický generátor válečných frází, který běží nepřetržitě už několik let.

Kreml dál prodává válku jako obrannou operaci století

Lavrov během hovoru s Rubiem označil připravované údery za odpověď na „teroristické útoky kyjevského režimu proti mírumilovné populaci“. Moskva tak dál používá slovník, ve kterém invaze na sousední stát zní téměř jako krizový zásah bezpečnostních složek.

Člověk už jen čeká, kdy Kreml začne raketové útoky prezentovat jako program regionální stabilizace s explozivním doprovodem.

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha označil ruskou výzvu diplomatům za formu vydírání a psychologického nátlaku.

Podle Kyjeva se Rusko snaží vyvolat atmosféru strachu nejen mezi zahraničními misemi, ale i mezi civilisty. A právě v tom spočívá další ironie celé situace. Země, která pravidelně tvrdí, že bojuje proti údajné hrozbě chaosu, zároveň každý týden vyrábí nové titulky o sirénách, krytech a balistických raketách.

Do širšího obrazu patří i pokračující tlak Ruska na ukrajinskou energetickou infrastrukturu a velká města. Kyjev už dlouhé měsíce upozorňuje, že cílem podobných útoků není pouze vojenský efekt, ale také únava obyvatelstva a destabilizace běžného života. Moskva přitom dál používá výraz „mírumilovná populace“, zatímco další obyvatelé nocují v podzemních krytech. Moderní propaganda totiž dnes funguje zvláštně jednoduše: čím tvrdší realita, tím opatrnější slovník v oficiálních komuniké.

Telefonáty velmocí mezitím připomínají krizový servis před explozí

Celá situace zároveň ukazuje podivný paradox současné války. Na jedné straně pokračují diplomatické kontakty mezi Moskvou a Washingtonem, na druhé straně zároveň sílí útoky na ukrajinská města. Studená válka měla slavný červený telefon. Rok 2026 nabízí modernější verzi: oznámení o dalších raketách předané během diplomatického hovoru.

Marco Rubio patří dlouhodobě mezi americké politiky zastávající tvrdší postoj vůči Rusku. Přesto komunikace mezi oběma stranami pokračuje, protože i během otevřeného konfliktu musí existovat alespoň minimální kontakt mezi jadernými mocnostmi.

Jenže pohled na celou situaci občas působí absurdně. Zatímco diplomaté formulují opatrné věty o bezpečnostní situaci, obyvatelé Kyjeva znovu řeší, kde bude nejbližší kryt a zda noc nepřeruší další siréna.

Mimo hlavní titulky navíc zůstává ještě jedna podstatná věc. Rusko v posledních měsících výrazně zesílilo informační operace směrem k západním zemím. Kreml se snaží vytvářet obraz, podle kterého Moskva pouze reaguje na ukrajinské kroky. Tato rétorika se přitom opakuje prakticky od začátku invaze v roce 2022. Jen kulisy se mění. Jednou jde o „obranu obyvatel“, podruhé o „ochranu bezpečnosti“, potřetí o „odvetu“. Rakety ale létají pořád stejně.

A právě v tom zůstává největší absurdita celé války. Politici si telefonují, ministerstva vydávají komuniké a svět sleduje další diplomatickou epizodu s vážnými tvářemi před kamerami. Jenže pod všemi těmi formulacemi dál zůstává realita města, nad kterým znovu houkají sirény.

A čím déle konflikt trvá, tím víc působí některá oficiální prohlášení jako pokus přesvědčit veřejnost, že raketa vlastně není raketa, pokud ji správně pojmenujete.

Použité zdroje: Aktuálně.cz