Macinka svolal veterány. Černín ovládl politický návrat minulosti

Petr Macinka vytáhl poradce z éry Klause a Zemana. Česká diplomacie rázem získala silný retro nádech.

Novinky.cz ve středu popsaly moment, který na české politické scéně okamžitě vyvolal pozornost i pobavené reakce. Ministr zahraničí Petr Macinka představil svůj nový tým poradců a seznam jmen působil chvílemi spíš jako reunion bývalého Hradu než oznámení nové diplomatické éry. V jedné sestavě se totiž sešli lidé spojovaní s Václavem Klausem, Milošem Zemanem i strukturami kolem někdejší prezidentské kanceláře. A internet měl během pár minut jasno — česká politika znovu dokázala, že minulost v Praze nikdy úplně neodchází, jen občas změní kancelář.

Poradní tým povede ekonom Filip Šebesta, který s Macinkou dlouhodobě spolupracoval v Institutu Václava Klause.

Právě "mnohdy výrazně humorný" IVK se stal hlavním personálním mostem mezi minulostí a současným vedením ministerstva zahraničí. Macinka v institutu působil mezi lety 2013 až 2025 jako manažer i mluvčí a s několika novými poradci se zná právě z tohoto prostředí.

Výraznou rolí v novém týmu disponuje i Jiří Weigl, bývalý vedoucí kanceláře prezidenta Václava Klause a současný ředitel IVK. Vedle něj se v seznamu objevil také někdejší hradní protokolář Jindřich Forejt, známý z období prezidentů Klause a Zemana. Energetickou oblast má řešit bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček, mezi poradci nechybí ekonom Pavel Šik ani bývalá velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi. Novou šéfkou komunikace Černínského paláce se navíc stává novinářka Iveta Křížová.

Macinka odmítl, že by šlo o politické trafiky. Podle něj očekává od všech výkon a jejich odbornost nelze zpochybňovat. Jenže právě tahle věta spustila další vlnu ironických reakcí.

Česká politika totiž už roky slibuje modernizaci, generační obměnu a nový styl řízení státu. Pak ale přijde tisková konference a veřejnost sleduje sestavu, která připomíná speciální díl pořadu „Návrat známých tváří české politiky“.

Diplomacie ve stylu „best of“ posledních dvou dekád

Celá situace zároveň znovu ukázala, jak výrazně zůstává český veřejný prostor propojený s lidmi okolo bývalých prezidentů. Václav Klaus i Miloš Zeman sice už nejsou aktivními hlavami státu, jejich někdejší spolupracovníci ale dál zůstávají součástí důležitých mocenských i poradních struktur. A právě to okamžitě otevřelo debatu, zda Černínský palác čeká nový směr, nebo spíš pokračování dlouhodobě známého stylu politiky.

Ironie celé situace spočívá hlavně v tom, že česká politika dnes často působí jako prostředí, kde se lidé přesouvají mezi institucemi podobně pravidelně jako herci mezi televizními seriály. Jednou Hrad, podruhé institut, potřetí ministerstvo. Veřejnost pak občas získává pocit, že personální změny nejsou ani tak o nových lidech, ale spíše o přesouvání stejných jmen mezi různými kancelářemi s jinou cedulkou na dveřích.

Zvláštní pozornost vyvolal také návrat Jindřicha Forejta do vyššího veřejného prostoru.

Bývalý hradní protokolář patřil svého času mezi nejviditelnější tváře prezidentské kanceláře a média jeho působení dlouhodobě sledovala.

Jeho jméno tak okamžitě připomnělo období silně personalizované hradní politiky, která českou veřejnost dlouhá léta rozdělovala.

Vedle toho se začalo diskutovat i o roli Institutu Václava Klause. Ten se v posledních letech stal výraznou platformou pro konzervativní a euroskeptické názory a právě z jeho prostředí nyní přichází několik lidí do blízkosti ministerstva zahraničí.

Kritici proto upozorňují, že nová sestava může symbolicky naznačovat tvrdší postoj vůči některým evropským tématům.

Macinka však podobné interpretace zatím přímo nekomentoval.

Staré kontakty neumírají, jen mění kanceláře

Do celé situace navíc vstupuje ještě širší politický rozměr. Česká politika posledních let stále více funguje na osobních vazbách, dlouhodobých kontaktech a známých okruzích lidí. Právě proto veřejnost podobné kroky sleduje mnohem citlivěji než dříve. Když se totiž v jednom týmu objeví několik bývalých hradních jmen, automaticky vzniká dojem, že se vrací určitý styl politického fungování.

Macinka navíc připustil, že většinu lidí z nového týmu zná dlouhodobě. Podle něj je to logické, protože jde o osoby, se kterými už dříve profesně spolupracoval. Jenže právě tady začíná další satirická rovina celé kauzy. Česká politika totiž často mluví o otevřenosti a nových příležitostech, ale při důležitých funkcích stejně nakonec vítězí staré známé kontakty a dlouholeté vztahy.

Pozornost vzbudila i absence bývalého europoslance Jana Zahradila, o jehož možné roli se spekulovalo.

Macinka uvedl, že s ním dál jedná a že pro něj má jiné plány. Internet okamžitě začal spekulovat, že pokračování personálního seriálu teprve přijde. A vzhledem k tempu posledních dní by nikoho příliš nepřekvapilo, kdyby další tisková konference připomínala pokračování politického reunionu devadesátých let.

Zároveň je ale pravda, že většina nových poradců má za sebou dlouhou profesní kariéru a zkušenosti ze státní správy či diplomacie. Právě na to Macinka opakovaně upozorňoval. Spor se tak rychle přesunul od odbornosti k symbolice. Neřeší se pouze schopnosti jednotlivých lidí, ale hlavně to, co jejich návrat veřejnosti připomíná.

A právě v tom spočívá největší ironie celé situace.

Česká politika neustále mluví o budoucnosti, modernizaci a nové energii. Pak ale veřejnost sleduje tiskovou konferenci, která místy působí, jako kdyby někdo otevřel archiv prezidentské kanceláře, oprášil staré vizitky a rozhodl, že retro bude letos znovu státní strategií.