Macron vytáhl telefon na Lukašenka. Evropa znovu zkouší diplomacii nervů

Macron po útoku na Kyjev volal Lukašenkovi. Evropa zkouší, zda Minsk ještě zvedá telefon i bez Kremlu.

Tématu se věnoval server Novinky.cz Francouzský prezident Emmanuel Macron v neděli telefonicky hovořil s běloruským vůdcem Alexandr Lukašenko o situaci v regionu, vztazích Běloruska s Evropskou unií a o válce na Ukrajině. Podle informací agentury AFP, kterou citují Novinky.cz Macron Lukašenka vyzval, aby nedovolil zatažení Běloruska do války proti Ukrajině. Evropští diplomaté tak opět rozjeli disciplínu, kterou by šlo pracovně nazvat „volání do Minsku s vírou, že tentokrát to možná nebude jen dekorace“.

Telefonát přišel krátce po rozsáhlém ruském útoku na Kyjev, který Macron veřejně odsoudil. Francouzský prezident tím zároveň připomněl, že Evropa stále hledá způsob, jak jednat s režimem, který je dlouhodobě považován za nejbližšího spojence Moskvy. Politická realita tak opět nabídla scénu, kdy Paříž apeluje na zdrženlivost u člověka, jehož území posloužilo Rusku při útoku na Ukrajinu.

Diplomacie někdy skutečně připomíná situaci, kdy se někdo snaží hasit požár tím, že telefonuje do skladu benzínu.

Podle běloruské strany se jednalo také o vztazích s Evropskou unií a Francií. Elysejský palác se bezprostředně po hovoru detailně nevyjadřoval. To je mimochodem u podobných rozhovorů téměř tradice.

Čím citlivější telefonát, tím opatrnější slovník. Ve výsledku pak veřejnost sleduje geopolitickou partii, ve které všichni mluví diplomaticky, zatímco kolem dál létají rakety, sankce a výhrůžky jadernými cvičeními.

Když Evropa žádá Minsk o zdrženlivost

Předchozí telefonický kontakt mezi Macronem a Lukašenkem proběhl v únoru 2022, několik dní po zahájení ruské invaze proti Ukrajině. Francie tehdy podle své verze žádala Minsk, aby neusnadňoval ruské operace a odmítl rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku. Běloruská strana tehdy tvrzení o jaderných zbraních označila za falešné zprávy.

O něco později však Moskva a Minsk podepsaly dokumenty o rozmístění ruských taktických jaderných zbraní na běloruském území a Rusko tam následně dopravilo první hlavice.

Evropská diplomacie tak dnes působí dojmem člověka, který opakovaně žádá o klid uprostřed místnosti plné sirén. Západ zároveň dobře ví, že běloruské území bylo od začátku války využíváno pro ruské útoky na Ukrajinu. Z běloruských základen startovala ruská letadla a přes běloruské území proudila vojenská technika. Přesto se stále vede debata, zda je Minsk jen pasivním spojencem Moskvy, nebo už dávno pevnou součástí celé ruské válečné infrastruktury.

Právě tato opatrná hra vytváří jednu z nejabsurdnějších scén současné evropské politiky. Evropské státy uvalují sankce, zároveň však dál hledají kanály komunikace. Na jedné straně ostrá prohlášení o bezpečnostní hrozbě, na druhé straně snaha nezabouchnout dveře úplně. Výsledkem je diplomatický model, který občas připomíná krizové manželství: obě strany si nevěří, ale stále si občas volají.

Jaderné cvičení a nervózní sever Ukrajiny

Napětí navíc dál zvyšují společná rusko-běloruská vojenská cvičení. Tento týden vojáci obou zemí nacvičovali použití jaderných zbraní v rámci manévrů, do nichž byly zapojeny i ruské strategické síly. V Evropě tak znovu běží známý bezpečnostní scénář: Moskva demonstruje sílu, Západ vydává varování a veřejnost mezitím sleduje titulky, které by ještě před několika lety působily jako přehnaný politický thriller.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v posledních týdnech opakovaně upozorňuje na možnost nové ofenzivy vedené z běloruského území. Ukrajina proto posiluje obranu na severu země. Situace tak vytváří paradox, který by ještě nedávno zněl absurdně: Evropa telefonicky žádá klid v regionu, zatímco armády zároveň nacvičují scénáře jaderného konfliktu.

Celá epizoda navíc ukazuje širší problém evropské politiky vůči autoritářským režimům. Evropské státy se snaží udržet diplomatické kontakty i tam, kde už důvěra prakticky neexistuje. V praxi to pak často vypadá, jako když někdo vede krizové jednání v domě, jehož obyvatelé právě testují požární poplach plamenometem.

Macronův telefonát tak nepůsobí jen jako běžná diplomatická rutina. Je také symbolem nervózní evropské reality, ve které se současně mluví o míru, sankcích, jaderných cvičeních i možné další ofenzivě.

A zatímco politici dál hledají „deeskalaci“, obyčejní Evropané už několik let sledují, jak se z mimořádné krize postupně stává nová každodenní norma.

Zdroje: Novinky.cz, FaktHusty.cz