Moskva vytáhla chudou armádu. Kreml letos místo síly budil rozpaky

Ruská armáda letos v Moskvě působila slabším dojmem než dřív. Chybějící technika vyvolala další rozpaky.

Tématu se věnoval portál Novinky.cz, podle kterého letošní vojenská přehlídka v Moskvě proběhla v podstatně omezenější podobě než v předchozích letech. Každoroční oslava výročí konce druhé světové války, kterou Kreml tradičně využívá jako demonstraci vojenské síly, tentokrát působila mnohem opatrněji. Největší pozornost totiž nebudilo to, co Rudým náměstím projelo, ale hlavně to, co na něm úplně chybělo.

Ruské ministerstvo obrany už předem oznámilo, že se letošní přehlídky nezúčastní těžká vojenská technika. Oficiálním vysvětlením byla „současná operační situace“, což okamžitě vyvolalo spekulace o skutečných důvodech. Během předchozích čtyř ročníků, které se konaly už za pokračující války na Ukrajině, přitom tanky, raketové systémy i obrněná vozidla v Moskvě běžně nechyběly. Letos zůstala hlavní vojenská show bez své největší atrakce a celé představení začalo připomínat koncert kapely, která zapomněla přivézt reproduktory. Ironie celé situace spočívá právě v tom, že akce určená k demonstraci síly začala působit překvapivě křehce. Kreml se dlouhé roky snaží budovat obraz neotřesitelné vojenské velmoci, jenže letošní přehlídka připomínala spíš pečlivě hlídanou státní kulisu než sebevědomou ukázku dominance. Když musí armáda vysvětlovat, proč na vojenské přehlídce nejsou tanky, působí to podobně přesvědčivě jako restaurace chlubící se nejlepšími steaky ve městě, která ten den náhle přejde na mrkev a čaj.

Skromnější byl také seznam zahraničních hostů. Do Moskvy dorazili představitelé jen několika států, konkrétně z Bělorusko, Malajsie, Laos a Slovensko.

Slovenský premiér Robert Fico měl podle dostupných informací absolvovat jednání s ruským prezidentem Vladimir Putin, samotné přehlídky se ale nezúčastnil.

Z kdysi pompézní mezinárodní události tak vznikla akce, která připomínala spíš opatrně organizované setkání několika loajálních známých.

Bezpečnostní nervozita byla navíc patrná téměř na každém kroku. Stanice CNN uvedla, že mnoha zahraničním novinářům nebyla účast umožněna a světová média se musela při informování spoléhat hlavně na záběry ruských státních médií. Celá akce tak působila jako pečlivě kontrolované televizní vysílání, kde se hlídalo nejen nebe nad Moskvou, ale i každý detail výsledného obrazu. Přehlídka, která měla ukázat jistotu a klid, nakonec připomínala člověka kontrolujícího každých třicet sekund, jestli má zamčené dveře.

Když příměří připomíná hlasitou hádku přes zavřené dveře

Rusko kvůli oslavám vyhlásilo dvoudenní příměří. Ukrajina následně oznámila vlastní příměří, které mělo začít ještě dříve. Přesto pokračovaly vzájemné útoky i po oficiálním startu moskevského klidu zbraní. Celá situace tak působila téměř absurdně. Obě strany oznamovaly omezení bojů, zatímco boje dál pokračovaly.

Americký prezident Donald Trump následně oznámil třídenní příměří mezi 9. a 11. květnem.

Součástí dohody měla být i výměna tisícovky zajatců na každé straně. Souhlas s návrhem podle dostupných informací potvrdila ruská i ukrajinská strana. Krátce poté ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vydal dekret, kterým byl sektor Rudého náměstí během přehlídky vyňat z plánovaného použití ukrajinských zbraní.

Právě kolem možných dronových útoků se přitom točila velká část bezpečnostních obav.

Zelenskyj už několik dní před přehlídkou připustil možnost, že by ukrajinské drony mohly nad Moskvou operovat. Ruští představitelé následně varovali před tvrdou odvetou vůči Kyjevu a evropské státy vyzvali ke stažení diplomatických zastoupení z ukrajinské metropole. Atmosféra kolem celé přehlídky tak připomínala oslavu, na které se všichni usmívají do kamer, ale současně nervózně sledují každý podezřelý zvuk v okolí.

Co se neříká nahlas

Letošní přehlídka zároveň ukázala, jak výrazně se změnila veřejná prezentace celé války.

Dříve Kreml stavěl především na okázalé demonstraci techniky a vojenské převahy.

Tentokrát dominovala hlavně opatrnost, kontrola a snaha minimalizovat riziko jakéhokoli incidentu v přímém přenosu.

Právě v tom spočívá nejtvrdší ironie celé situace. Akce, která měla symbolizovat sebevědomí a moc, nakonec připomínala pečlivě hlídané představení, kde největším úspěchem bylo hlavně to, že se nic mimo plán nestalo. Z vojenské demonstrace síly se stal nervózní ceremoniál, který světu mnohem víc než tanky ukázal atmosféru současného Ruska.