Noční jízda Filipa Turka: Místo volantu žhaví sítě a útočí na „udavačky“!

Europoslanec Turek v noci nespí, ale bojuje za svobodu prodeje hákových křížů na burze a novinářům hrozí fakturou za výjezd policie.

Téma Filipa Turka je pro satirické pero doslova požehnáním, což neuniklo ani kolegům z portálu Novinky.cz, kteří si na jeho nejnovějším digitálním úletu s chutí smlsli.

Protože jde o pana Turka, je to téma pro satiru jako stvořené... doslova! Naše interní zdroje potvrzují, že zatímco běžní smrtelníci po půlnoci počítají ovečky, Filip v garáži mezi svými historickými dýkami počítá „udavače“, kteří mu kazí radost z nákupu pochybných cetek na military burzách.

Celý tenhle tyátr odstartovala reportáž z Chotusic, kde se kromě rezavých kanystrů prodávaly i „stylové“ zapalovače s nacistickou symbolikou. Redaktorka Novinek si dovolila ten luxus, že o tom napsala, což našeho milovníka spalovacích motorů vytočilo víc než emisní povolenka. V půl jedné ráno tak světlo světa spatřil status, kde Filip označil novinářku za „udavačku bez právního základu“. Podle samotného Turka je totiž upozornit na prodej svastik na veřejném tržišti aktem nejvyššího vlastizrádcovství. Možná si plete svobodu slova se svobodou sbírat cokoli, co má na sobě orlici, ale jeho fanoušci mají jasno – Filip je hrdina, který se nebojí říct, že prodávat nacistické repliky je vlastně taková nevinná lidová zábava, kterou nám zlá média chtějí zakázat.

Když na místo dorazila policie, kterou tam redakce mimochodem ani nevolala, Filip okamžitě vycítil příležitost k útoku.

Protože policisté nikoho na místě neseřezali obuškem a prodejce rovnou nezatkli, interpretoval si to europoslanec jako jasný důkaz novinářské lži. Je to fascinující logika: pokud vás policie hned nezavře, tak ty předměty s hákovým křížem vlastně neexistují nebo jsou to pravděpodobně jen velmi podivné větrníky.

Sběratel dýk v ráži a faktura za policejní majáky

Turek šel ve své ironii (nebo zoufalství?) dokonce tak daleko, že po redaktorce požadoval úhradu nákladů za zbytečný policejní výjezd.

Je dojemné vidět, jak se člověk, jehož plat v Bruselu financujeme my všichni, stará o státní kasu zrovna ve chvíli, kdy jde o obhajobu prodejců nacistického harampádí. Možná by mohl příště rovnou navrhnout zákon, aby každý, kdo položí nepříjemnou otázku, musel povinně natankovat plnou nádrž do jeho sbírky veteránů.

Tento verbální průjem přichází v momentě, kdy se Filip chystá na audienci k prezidentu Petru Pavlovi. Ten má na Turkovu vášeň pro „historické kuriozity“ a jeho staré fotky se zdviženou pravicí dlouhodobě alergii. Je to jako jít na pohovor k vegetariánovi a mít přitom za nehty zbytky tataráku – Filip prostě ví, jak udělat dojem, a jeho noční útoky na média mu na Hradě body rozhodně nepřidají.

Prezident Pavel už dříve naznačil, že Turkovy kauzy spojené s adorací symboliky třetí říše jsou pro něj nepřekonatelnou překážkou pro jakoukoli vážnější politickou roli. Turek se sice brání, že jde o mladickou nerozvážnost, ale jeho aktuální rétorika o „udavačkách“ naznačuje, že mentálně v té garáži plné dýk zůstal dodnes. Na Hradě ho tak čeká vysvětlování, které bude pravděpodobně drsnější než jízda v autě bez tlumičů. Zajímavé je, že zatímco se Filip v Bruselu snaží vypadat jako seriózní politik bojující za naše výfuky, na sítích se chová jako ublížený teenager, kterému někdo sáhl na oblíbené hračky. Jeho neschopnost ignorovat kritiku a potřeba agresivně útočit na novináře v nekřesťanskou hodinu jen potvrzuje, že pod tou vyleštěnou kapotou europoslance to občas pořádně skřípe.

Bruselský král sociálních sítí a bitva o čest burzy

Když se redakce snažila získat jeho oficiální vyjádření, Turek místo argumentů vytáhl svůj oblíbený arzenál urážek. Podle něj jsou média, která neschvalují prodej nacistických suvenýrů, jen „odpadem“. Je to vskutku státnický přístup – pokud se ti nelíbí realita, prostě ji označ za lež a autora za práskače. S takovou výbavou se v Evropském parlamentu jistě neztratí, tam jsou na excentrické postavičky zvyklí. Interní zdroje z hnutí Přísaha naznačují, že Robert Šlachta z těchto nočních výlevů svého „koně“ zrovna nejásá. Budovat image strany zákona a pořádku a mít u toho lídra, který veřejně plive na novináře za to, že upozornili na prodej nelegálního zboží, je marketingový oříšek, který by nerozlouskl ani ten nejlepší detektiv. Filip je prostě neřízená střela, která pálí na všechny strany, hlavně však do vlastních řad.

Jeho fascinace historií, která se nápadně často točí kolem jednoho konkrétního (a velmi nepopulárního) období, je pro satiriky nevyčerpatelnou studnicí inspirace.

Turek nám svým chováním ukazuje, že se sice můžeš dostat z garáže do Bruselu, ale tu garáž z hlavy jen tak nevymažeš. Zvlášť když v ní máte schované dýky a pocit, že celý svět je proti vám.

Na závěr nezbývá než Filipovi popřát, aby mu klávesnice v noci tolik nepálila a aby u prezidenta Pavla nezapomněl, že se zdraví podáním ruky, nikoliv jinými gesty.

My ve FaktHusty.cz mu děkujeme za materiál, protože dokud bude Filip Turkem, o vtipnou a drsnou realitu nebude nouze. Satira v jeho podání se totiž píše sama, stačí jen počkat, až se v noci zase připojí na Wi-Fi.