Politici v akci: Bez brigádníků netleská už ani babička v první řadě
Politické debaty bývaly kdysi nudné. Politik pronesl větu, publikum si zívlo, pes venku zaštěkal a bylo hotovo. Dnes? Sotva zazní první slib o levnější elektřině, sál exploduje potleskem, jak kdyby právě přistáli Marťani s mírem a pivo teklo zdarma.
Za vším stojí brigádníci. Ano, lidé najatí jen proto, aby tleskali. Za stovku na hodinu dokážou vytvořit nadšení, jaké by politik vlastními slovy nevyvolal ani za milion.
Jeden z brigádníků, student z kolejí, přiznává, že nejtěžší je tleskat v momentě, kdy politik mluví o zvýšení daní. „Ale co, za ty peníze zatleskám klidně i novému mýtnému systému,“ směje se kluk, kterému už ruce vibrují jak pračka na odstřeďování. Politici jsou z nového trendu nadšení. „Konečně lidé reagují! Minule jsem mluvil o reformě důchodů a bylo ticho. Teď? Vznikl standing ovation tak dlouhý, že jsem si skoro myslel, že jsem zachránil světový mír,“ chlubí se jeden poslanec a mává směrem k brigádníkům v první řadě.
Opozice zuří. Tvrdí, že potlesk ztrácí hodnotu, když je placený. „Lidi už nepoznají, jestli je to opravdový souhlas, nebo parta brigádníků po brigádě v Lidlu,“ říká jeden z kritiků a má pocit, že demokracie by měla tleskat spontánně.
Jenže voliči na sociálních sítích vidí videa, slyší hluk a myslí si, že národ souhlasí. Ve skutečnosti to je pět studentů, dva důchodci a jeden nezaměstnaný herec, kteří si chtějí přivydělat na víkend.
A politici? Ti už plánují nové vylepšení. Kromě potlesku chtějí i profesionály na smích, pláč dojetí a možná i na házení květin po projevu.
Možná brzy přijdou debaty, kde politik zmáčkne tlačítko a z reproduktorů se ozve krutě — bouřlivý aplaus, pískání a hysterický smích. A voliči už nepoznají, jestli koukají na politiku, nebo sitcom.
