Putin hlásí konec války. Kreml už čeká, kdy Evropa přileze zpátky

Putin tvrdí, že válka skoro končí. Moskva zároveň čeká, kdy Evropa znovu ohne páteř.

Tématu se věnoval portál Novinky.cz, který popsal sobotní vystoupení ruského prezidenta Vladimira Putina po oslavách výročí vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Kreml během něj opět připomněl, že ruská propaganda už dávno nepřipomíná politiku, ale nekonečný televizní seriál, kde se scénář přepisuje rychleji než učebnice dějepisu. Jednou je válka téměř vyhraná, podruhé za všechno může Západ a potřetí Evropa údajně tajně touží po návratu pod ruský energetický deštník. Člověk už jen čeká, kdy Moskva oznámí, že sankce byly ve skutečnosti romantickým dopisem Bruselu.

Putin novinářům prohlásil, že konflikt na Ukrajině se podle něj „chýlí ke konci“. Současně naznačil, že evropské státy časem obnoví normální vztahy s Ruskem. V podání Kremlu tak celá invaze působí skoro jako drobná společenská nehoda, která vznikla hlavně tím, že si Evropa dovolila nesouhlasit s přítomností ruských tanků na cizím území. Moskva dál statečně vysvětluje, že problém nikdy nebyl ve válce samotné, ale v tom nepříjemném okamžiku, kdy si jí všiml zbytek světa.

Ruský prezident zároveň zopakoval svůj tradiční výklad druhé světové války a připomněl, že Německo podle něj „zrádně zaútočilo“ na Sovětský svaz v roce 1941.

O společném napadení Polska Sovětským svazem a nacistickým Německem už ale opět nepadlo ani slovo. Některé historické události totiž v Moskvě mizí rychleji než opoziční kandidáti z volebních lístků. Kreml tak dál připomíná zvláštní muzeum historie, kde se minulost upravuje podle momentální potřeby režimu a realita dostává povolení vstupu jen po důkladné cenzuře.

Putin dále tvrdil, že konfrontaci s Moskvou rozdmýchali západní politici, kteří údajně čekali drtivou porážku Ruska. Podle něj však v Evropě stále existují „chytří lidé“, kteří chápou podstatu událostí a mohou se vrátit k moci. Přeloženo do normální řeči to znamená, že Kreml dál hledá evropské politiky ochotné tvářit se, že závislost na ruském plynu byla vrcholem civilizační elegance a ne bezpečnostní sebevraždou v přímém přenosu.

Jako vhodného partnera pro jednání označil bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera.

Ten je dlouhodobě spojován s firmami Nord Stream 2, Rosněfť nebo Gazprom a v Německu vyvolává silné kontroverze. V Moskvě ale dál funguje jako nostalgická připomínka časů, kdy část evropských elit věřila, že obchod s Kremlem vyřeší úplně všechno. Od cen plynu až po geopolitické ambice muže sedícího pod rudými zdmi Kremlu.

Kreml čeká, až Evropě definitivně dojde dech

Putin současně prohlásil, že vztahy s evropskými zeměmi budou časem obnoveny. Moskva dlouhodobě spoléhá na to, že drahé energie, ekonomické problémy a únava veřejnosti postupně oslabí podporu Ukrajiny. Kreml tak dál čeká, až Evropě definitivně dojde trpělivost, peníze i paměť. V ruských představách totiž starý kontinent nakonec stejně odhodí principy stranou a poslušně se vrátí tam, kde kdysi levný plyn přehlušil téměř všechno ostatní.

Ruský prezident také oznámil ochotu setkat se s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenskym. Reagoval tak na vzkaz, který mu předal slovenský premiér Robert Fico. Jednání ale podmínil dosažením trvalé mírové dohody. Diplomatický styl Moskvy tak dál připomíná člověka, který nejdřív zapálí sousedovi dům a potom slavnostně nabídne debatu o požární bezpečnosti.

Válka na Ukrajině mezitím výrazně proměnila evropskou bezpečnostní politiku. Země NATO navyšují obranné rozpočty, Evropa omezuje závislost na ruských energiích a státy, které ještě před pár lety řešily hlavně klimatické cíle a ekonomickou spolupráci, dnes otevřeně mluví o armádě, obraně a bezpečnostních rizicích. Moskva přitom původně očekávala rychlejší rozpad evropské jednoty. Místo toho dosáhla hlavně toho, že si Evropa znovu připomněla, proč NATO vůbec vzniklo.

Co propaganda nikdy dobrovolně nepřizná

Rusko současně čelí sankcím, vysokým vojenským výdajům i odlivu části odborníků do zahraničí.

Přesto státní propaganda dál vytváří obraz stabilní velmoci, která má vše pod kontrolou a jen čeká, až se unavená Evropa sama vrátí ke starým pořádkům.

Čím déle konflikt pokračuje, tím víc ruský veřejný prostor připomíná nekonečný seriál, kde každá další epizoda slibuje blížící se vítězství, ale závěrečné titulky pořád nikde.

Celá situace tak dál působí jako politické divadlo, ve kterém každá strana mluví o míru, zatímco současně pokračuje v tvrdé konfrontaci. Putinovo sobotní vystoupení proto nepůsobilo jen jako diplomatický vzkaz, ale také jako další pokus přesvědčit Evropu, že čas pracuje hlavně pro Moskvu.

Jenže právě v tom možná leží největší ironie celé války.

Kreml chtěl Evropu zastrašit, rozdělit a oslabit. Místo toho probudil kontinent, který ještě před pár lety vedl největší politické bitvy hlavně o plastová brčka, emisní normy a barvu papírových víček.