Putin slaví přehlídky, zatímco jeho blogeři mluví o katastrofě

Zatímco se na Rudém náměstí znovu leštil obraz neporazitelného impéria pro televizní kamery, server FORUM 24 upozornil na úplně jinou realitu. Ne tu slavnostní, s fanfárami a přehlídkou tanků, ale tu bahnitou, kde ruští vojáci dál umírají a vlastní váleční blogeři už otevřeně mluví o katastrofě, kterou se propaganda snaží překrýt vojenskou choreografií.

Administrátoři telegramového kanálu „Třináctý“ po oslavách Dne vítězství napsali, že Rusko podle nich „šláplo do lejna i s rozběhem“. A právě tohle je na celé situaci možná nejvýmluvnější. Zatímco státní televize dál vyrábí obraz pevného a sebevědomého státu, část lidí přímo spojených s válkou začíná mluvit jazykem, který už připomíná spíš ztrátu trpělivosti než vlastenecké nadšení.

Ruští blogeři tvrdí, že vyhlášené příměří se nedodržovalo a vojáci dál umírali, zatímco se Moskva bavila pompézní přehlídkou.

Kontrast mezi slavnostní tribunou a realitou zákopů tak začíná být příliš viditelný i pro ty, kteří ještě nedávno bezvýhradně podporovali ruského vůdce Vladimir Putin a jeho vedení války proti Ukrajině.

Celá situace navíc působí téměř absurdně. Čím déle konflikt pokračuje, tím hlasitěji začínají část proruských nacionalistů a válečných komentátorů mluvit o chaosu, špatném velení a nekonečné válce bez jasného výsledku. Jinými slovy: systém začínají rozebírat lidé, kteří ještě nedávno sloužili jako jeho nejhlasitější megafony.

Zakladatel kanálu Jegor byl podle dostupných informací za kritiku armády a vedení země poslán do takzvané „zóny smrti“. Jeho spolubojovníci uvedli, že si nemohl vzít ani vlastní vybavení a dostal starý samopal po mrtvém vojákovi.

V zemi, kde propaganda neustále vypráví o hrdinství a nové elitě národa, začínají podobné příběhy působit jako velmi nepříjemná trhlina v pečlivě budovaném obrazu silného Ruska.

Administrátoři účtu zároveň tvrdí, že skuteční vojáci jsou pro vedení jen spotřební materiál. V televizi se mluví o vlastenectví, ale lidé přímo na frontě podle nich vidí úplně jiný obraz. A právě tady začíná být ironie celé situace téměř černohumorná. Čím hlasitější jsou přehlídky a projevy o národní síle, tím ostřeji část vlastních podporovatelů upozorňuje na chaos, ztráty a nespokojenost uvnitř armády. Ruští blogeři navíc otevřeně kritizují i samotný jazyk Kremlu. Vadí jim například označení „speciální vojenská operace“, kterým ruské vedení dlouhodobě nahrazuje slovo válka. Jenže realita fronty se propagandistickými zkratkami příliš řídit nedá. A když začnou podobné věci veřejně říkat lidé, kteří byli dlouhé měsíce symbolem tvrdého nacionalismu, působí to pro Kreml mnohem nebezpečněji než kritika ze zahraničí.

Do celé atmosféry navíc stále vstupuje i otázka odpovědnosti ruského vedení za válku na Ukrajině. Mezinárodní trestní soud vydal v roce 2023 zatykač na Vladimir Putin kvůli podezření z válečných zločinů spojených s deportacemi ukrajinských dětí.

Moskva to odmítá, jenže právě podobné kroky dál prohlubují izolaci Ruska a posilují obraz země, která se čím dál více uzavírá do vlastního světa propagandy a demonstrací síly.

Administrátoři kanálu „Třináctý“ zároveň připomněli jméno Jevgenij Prigožin. Podle nich šlo o jediného člověka, který měl odvahu postavit se vojenskému velení napřímo. A právě to zůstává pro dnešní Kreml mimořádně citlivé téma.

Prigožin v roce 2023 vedl ozbrojenou vzpouru proti ruskému armádnímu velení a jeho jednotky tehdy postupovaly směrem na Moskvu. O dva měsíce později zemřel při pádu letadla v Tverské oblasti.

Okolnosti havárie dodnes nejsou jasně vysvětleny a kolem celé události dál existuje řada spekulací.

Celé to dnes působí téměř jako politická ironie sama o sobě. Lidé, kteří ještě nedávno volali po tvrdším vedení války, dnes veřejně mluví o chaosu, nekompetenci a systému, který podle nich ničí vlastní vojáky rychleji než nepřítel. A zatímco Moskva dál organizuje přehlídky síly pro televizní kamery, internet mezitím zaplavují komentáře lidí, kteří už očividně přestávají věřit vlastním sloganům.

Na Rudém náměstí znovu hrála hudba, pochodovali vojáci a nad hlavami létaly stíhačky.

Jenže čím větší okázalost režim ukazuje, tím hlasitěji se z jeho vlastního tábora ozývá něco, co propaganda slyší velmi nerada — pochybnosti. A pro každou moc bývá právě tohle začátek největšího problému.