Rusko krmí Evropu plynem a válku kritikou: Girkin vidí porážku
Ruský důstojník otevřeně mluví o porážce, zatímco Kreml dál sponzoruje vlastní problém a Evropa si v klidu vyrábí munici.
Tématu se věnoval náš nejoblíbenější politicko-zpravodajský portál Forum24 a nestačil se divit, co všechno se dá napsat z vězení, když vám konečně dojde, že realita není propagandistický plakát. Igor Girkin, muž s minulostí válečného zločince i velitele separatistů, tentokrát nehlásí vítězství, ale něco mnohem nepříjemnějšího: že se to celé sype. A že to není žádná náhoda, ale logický výsledek letitého „geniálního“ řízení státu.
Girkin reagoval na rozhodnutí Evropské rady schválit půjčku 90 miliard eur pro Ukrajinu. Neřeší, jestli dorazí všechno nebo po částech. Pointa je jinde. Peníze prostě přijdou. A s nimi i další problém pro Kreml, který si zjevně pořád myslí, že ekonomika funguje na přání.
Plyn sem, granáty tam. Dokonalý obchod století
Girkinova frustrace má konkrétní důvod. Rusko dál poslušně dodává Evropě fosilní paliva. Evropa za to – překvapení – nepošle děkovný dopis, ale podporu Ukrajině. V praxi to znamená, že ruský plyn pomáhá vyrábět drony a munici, které pak míří zpět na ruské cíle. Kruh se uzavírá. Dokonalý ekonomický model, kde si zákazník z vašich surovin vyrábí nástroje proti vám.
A aby to bylo ještě pikantnější, evropské státy nakupují ruský plyn levněji než americký. Takže nejenže Rusko financuje nepřítele, ale ještě mu to vychází výhodně. Kdyby to nebylo tragické, byl by to učebnicový příklad absurdní ekonomiky.
Operace bez cíle, válka bez výsledku
Girkin si zároveň neodpustil jednu zásadní otázku: co je vlastně cílem celé války? Podle něj nikdo neví. A co je horší – ani se to nikdo nedozví. „Speciální vojenská operace“ tak běží dál jako projekt bez zadání, bez konce a hlavně bez výsledku.
Ztráty rostou. Výsledek nikde. A respekt? Ten se podle Girkinových slov vypařil. Už se Ruska nebojí ani státy jako Estonsko, Francie nebo Česko. Dokonce i česká diplomacie si dovolí předvolat ruského velvyslance kvůli zveřejnění citlivých informací. Pro Kreml zjevně nečekaný moment, kdy „mali“ přestávají hrát roli komparzu. Girkin to interpretuje po svém: Rusko má bez odporu snášet útoky zbraní vyrobených jinde a ani nepřemýšlet o odvetě. Realita ale spíš naznačuje, že prostor pro reakci se zúžil natolik, že už zbývá hlavně komentování situace z cely.
Výsledek jeho úvahy je až nepříjemně přímočarý.
Rusko podle něj směřuje k vojenské porážce. Ne možná. Ne hypoteticky. Reálně. A zatímco Ukrajina bude dál dostávat podporu, ruská strana podle něj nedělá nic zásadního, aby trend otočila.
Girkin, který byl nizozemským soudem odsouzen na doživotí za sestřelení civilního letadla z roku 2014, si aktuálně odpykává čtyřletý trest v Rusku za „extremismus“. Ironie? Muž, který kdysi pomáhal roztáčet konflikt, dnes z vězení popisuje jeho důsledky.
A jeho závěr zní jako studená sprcha: problém není venku. Problém je uvnitř.





