Sliby pryč, čísla vítězí: vláda přepíná a firmy jen koukají

Měly být nižší daně, místo toho přichází otočka o několik stupňů. Vláda naráží na realitu rozpočtu a firmy zjišťují, že sliby mají kratší životnost než volební kampaň.

Tématu se věnoval portál Aktuálně.cz, který popsal, jak se původně sebevědomý plán na snížení daní postupně rozpadá pod tlakem státních financí.

Ještě nedávno to znělo jednoduše. Daně pro firmy dolů, investice nahoru a ekonomika pojede. Realita ale připomněla, že státní rozpočet není nekonečný bankomat. Vláda Andreje Babiše tak postupně brzdí a začíná mluvit jinak než před volbami. Slib, který měl přinést úlevu podnikům, se mění v opatrné „možná někdy“. A firmy mezitím sledují, jak se plán rozplývá.

Současná sazba daně ve výši 21 procent není náhodná. Zavedla ji předchozí vláda v rámci snahy zalepit díry ve veřejných financích. Firmy ji zaplatily poprvé za rok 2024 a stát díky tomu získal významný příjem. Peníze z této daně patří mezi nejdůležitější zdroje rozpočtu. Každý pokus o její snížení tak znamená zásah do celého systému. A přesně to teď vláda řeší.

Ministryně financí Alena Schillerová otevřeně přiznala, že splnit všechny sliby by bylo příliš drahé. V překladu: na všechno prostě nejsou peníze. Vláda tak začala hledat cestu, jak situaci „upravit“, aniž by to vypadalo jako úplný ústup. Výsledkem je hledání kompromisu, který bude přijatelný pro rozpočet i politickou komunikaci. Jenže právě tady začíná být realita méně líbivá než původní sliby.

Daně dolů ne, ale něco vám dáme

Do hry vstupují zrychlené odpisy. Na papíře to zní jako technický detail, v praxi jde o nástroj, který může firmám ulevit jiným způsobem. Podniky si díky nim mohou rychleji odepsat investice a snížit si daňový základ. Vláda tento krok prezentuje jako chytré řešení. Ve skutečnosti jde spíš o kompromis než splnění původního plánu.

Rozpočtové propočty jsou v tomto směru neúprosné. Snížení daně by znamenalo výpadek zhruba 21,8 miliardy korun. To je částka, kterou si stát v současné situaci nemůže jen tak „odepsat“. Veřejné finance jsou pod tlakem a každá miliarda má své místo. Vláda tak stojí před dilematem, které nemá ideální řešení. Buď podpoří firmy, nebo ochrání rozpočet.

Zástupci průmyslu situaci komentují střízlivě. Ano, nižší daně by pomohly, ale zároveň bylo jasné, že to nebude tak jednoduché. Už během kampaně bylo podle nich patrné, že sliby jsou ambiciózní. Realita jim teď dává za pravdu. Zrychlené odpisy proto berou jako variantu, která je alespoň částečně přijatelná. Firmy by díky tomuto nástroji mohly více investovat do technologií nebo modernizace výroby. To by mohlo zvýšit jejich efektivitu i konkurenceschopnost. Zároveň ale nejde o řešení, které by pomohlo všem. Výhodu získají hlavně ti, kteří mají na investice prostředky. Detaily navíc zatím nejsou finální a změny se nečekají dříve než v dalších letech.

Politika vs. realita aneb, kdo z koho

Ani politická scéna není jednotná. Někteří trvají na tom, že sliby se mají plnit. Předseda SPD Tomio Okamura opakovaně zdůrazňuje, že snížení daně bylo jasně slíbeno. Podle něj by vláda neměla ustupovat. Jenže realita rozpočtu se s politickými prohlášeními příliš nevyjednává.

Opozice situaci kritizuje a mluví o nesplněných slibech. Zároveň ale někteří politici připouštějí, že ekonomická situace není jednoduchá. V některých případech tak dochází k paradoxní shodě. Kritika zůstává, ale pochopení roste. Politika se tak pohybuje mezi tlakem voličů a čísly v rozpočtu.

Podporu opatrnějšího přístupu vyjadřují například Piráti nebo STAN. Podle nich si stát nemůže dovolit další výpadky příjmů. Stabilita financí má být prioritou. Tento postoj ukazuje, jak rychle se ideály střetávají s realitou. A jak často nakonec vyhraje právě rozpočet.

Podobný scénář se opakuje i u dalších slibů. V oblasti obrany vláda ustoupila od zrušení muniční iniciativy.

Místo toho ji pouze upravila. Výsledek? Kompromis, který má uklidnit obě strany. Jenže zároveň ukazuje, jak daleko mají sliby k realitě.

Stejně tak se odkládá i změna věku odchodu do důchodu. Snížení, o kterém se mluvilo, zatím nepřichází. Vláda tvrdí, že na něj dojde později. Jenže „později“ je v politice často jen jiný způsob, jak říct „teď ne“. A to si voliči dobře pamatují.

Ani nákup stíhaček F-35 neskončil podle původních představ. Přestože zaznívaly sliby o jeho zrušení, kontrakt zůstává. Vláda se jen snaží vyjednat lepší podmínky. Další příklad toho, jak se předvolební rétorika střetává s realitou.

Ekonomové přitom upozorňují na jednu zásadní věc. Firmy nepotřebují jen nižší daně, ale hlavně stabilní prostředí. Neustálé změny pravidel mohou být větším problémem než samotná výše daně. Nejistota totiž brzdí investice. A právě to může mít dlouhodobější dopad než pár procentních bodů. V evropském kontextu přitom Česko nijak nevybočuje. Daňová sazba se drží kolem průměru. Investoři se proto nerozhodují jen podle daní. Důležitější je infrastruktura, pracovní síla nebo právní prostředí. Daň je jen jeden z dílků celé skládačky.

Zrychlené odpisy nejsou novinka. Používaly se už v minulosti, zejména v obdobích ekonomické nejistoty. Jejich výhodou je cílenost. Nevýhodou pak to, že nepomáhají všem stejně. Přesto jde o nástroj, který může v aktuální situaci dávat smysl.

Vládnutí tak znovu ukazuje, že realita má poslední slovo. Sliby mohou znít dobře, ale čísla rozhodují. Každé rozhodnutí je kompromisem mezi tím, co by politici chtěli, a tím, co si stát může dovolit. A právě tady se často láme důvěra veřejnosti. Současný vývoj zároveň odhaluje, jak rychle se mohou změnit podmínky, ve kterých vznikaly původní sliby. Ekonomika, rozpočet i mezinárodní situace vytvářejí tlak, který nelze ignorovat. Politické programy se tak mění v pružné dokumenty, které se přizpůsobují realitě.

Firmy i voliči tak sledují stejnou věc. Jak velký rozdíl je mezi tím, co bylo řečeno, a tím, co se skutečně stane. A právě tento rozdíl často rozhoduje o tom, komu budou věřit příště.