Ukrajinský prezident je znovu ve Washingtonu. Než přijde řeč na mír, na stole budou protivzdušná obrana, sankce a účet, který stále nemá poslední stránku.
Volodymyr Zelenskyj dorazil do Washingtonu na další schůzku s Donaldem Trumpem a americká politika znovu otevřela svou nejvytíženější přepážku: bezpečnost na splátky, mír na neurčito. Jak shrnuje agentura AP ve zprávě věnované přímo návštěvě, ukrajinský prezident má jednat v Bílém domě, uctít památku zesnulého senátora Lindseyho Grahama a následně zamířit za senátory. Do Ameriky tedy nepřivezl kouzelnou hůlku, nýbrž další seznam položek, bez nichž se napadená země podle Kyjeva neubrání.
Zelenskyj po příletu označil za hlavní prioritu protiraketovou obranu a strategickou spolupráci se Spojenými státy; zároveň uvedl, že je třeba přiblížit mír, zaznamenala ukrajinská státní agentura Ukrinform. V překladu z diplomatštiny: mír je stále slavnostní chod na jídelním lístku, ale kuchyně zatím vydává hlavně interceptory.
Úterní setkání má být už druhým osobním jednáním obou prezidentů během července, protože mezinárodní politika zřejmě zavedla věrnostní program. Při předchozí schůzce na summitu NATO v Ankaře Trump oznámil, že Spojené státy umožní Ukrajině vyrábět systémy Patriot v licenci.
Z Washingtonu se tak nestalo místo, kde válka končí, nýbrž kancelář, kde se řeší, zda bude mít pokračování lepší protipožární vybavení.
Bílý dům jako přepážka poslední instance
Tvrdá satira by Zelenského nejraději popsala jako člověka, který už zná inventární číslo každé kliky v Bílém domě. Realita je méně líbivá: prezident napadené země opakovaně žádá o prostředky k obraně, protože ruské útoky nepřestaly jen proto, že západní publikum začalo zívat.
Patrioty nejsou pytle bankovek, které si návštěvník odnese do hotelu, ale nákladné a nedostatkové systémy určené k ničení střel ve vzduchu. Trump podle AP při červencovém jednání slíbil pomoc s jejich licenční výrobou, což zní skoro jako velkorysost, dokud si člověk nevzpomene, že i velkorysost má výrobní kapacitu, smlouvy a termín dodání. Humanita zde prochází technickým oddělením a bez správného razítka nelétá. Zelenskyj tedy přijíždí prosit, tlačit, přesvědčovat a připomínat; záleží jen na politickém vkusu, které sloveso si kdo vybere. Říkat tomu automaticky žebrání je snadné, stejně jako je snadné z bezpečné vzdálenosti doporučit člověku v hořícím domě, aby si přestal objednávat hasicí přístroje.
Současně nelze předstírat, že kyjevská diplomacie nepůsobí jako dokonale sehraná obchodní prezentace. Každá návštěva má prioritu, naléhavost, seznam nedostatků a závěrečnou větu o míru; chybí už jen hosteska, propiska s logem a zvýhodněný balíček pro rozhodné spojence. Válka si mezitím účtuje další den provozu, protože žádný summit zatím nenašel tlačítko „vypnout“.
Mírová jednání mají být rovněž součástí rozhovorů, jenže obrana nabízí hmatatelnější výsledek: objednávku, licenci, výrobní linku nebo alespoň politický příslib. Mír se do tiskové zprávy vejde krásně, ale v katalogu Pentagonu nemá skladové číslo. Proto se o něm hovoří slavnostně, zatímco o technice se jedná konkrétně.
Trump a Zelenskyj vstupují do schůzky s lepšími vztahy než v některých dřívějších etapách, uvádí AP. Není to romantické usmíření, spíše aktualizace pracovního softwaru: staré chyby zůstaly v paměti, ale systém se tentokrát snad nespustí rovnou v nouzovém režimu.
Kdo tu vlastně platí a kdo na válce vydělává
Představa, že americká pomoc znamená převod obří částky na Zelenského osobní účet, je pohodlná, úderná a nepravdivá. Přehled Rady pro mezinárodní vztahy vycházející z údajů amerického zvláštního generálního inspektora uvádí, že Kongres do 31. března 2026 zpřístupnil na výdaje spojené s válkou 195 miliard dolarů, avšak přímá podpora Ukrajiny činila přibližně 127 miliard. I čísla tedy odmítají nastoupit do jednoduchého propagandistického autobusu.
Část peněz zůstává ve Spojených státech: platí výrobu, doplňování amerických skladů i další činnosti související s válkou a bezpečností Evropy. Kufřík s hotovostí pro prezidenta se nekoná, zato výrobní haly, zakázky a pracovní místa ano. Washington tak dokáže pomáhat napadené zemi způsobem, při němž americký průmysl nemusí trpět nepříjemným pocitem nezištnosti.
Také evropská podpora má pozoruhodně vojenský rytmus. Kielský institut ve svých datech do dubna 2026 zjistil, že vojenská pomoc zůstala na vysoké úrovni a rostl důraz na drony, zatímco finanční a humanitární závazky v prvních čtyřech měsících roku zpomalily. Obranný pás tedy běží svižněji než pokladna pro civilní obnovu, protože střela má bohužel přesnější termín příletu než rozpočtová pomoc. Jestli má válka obchodní rozměr, nevzniká z něj automaticky důkaz Zelenského osobního byznysu. Vzniká z něj rozsáhlý systém, v němž vlády rozhodují, parlamenty schvalují, zbrojovky vyrábějí, spojenci platí a Ukrajina spotřebovává techniku rychlostí diktovanou bojištěm. Udělat z jednoho prezidenta majitele celé této mašinérie je satiricky efektní, fakticky však stejně přesné jako vystavit účet požárnímu poplachu.
Kontrola pomoci přitom nesmí být posvátná kráva s neprůstřelnou vestou. Americký kontrolní úřad GAO ve zprávě o dohledu nad převody zbraní upozornil, že bezpečnostní podmínky omezovaly přímé kontroly některých citlivých položek a že v nepřátelském prostředí bylo možné část inventur doplňovat hlášeními partnerské země. To je důvod pro důslednější dohled, nikoli hotový rozsudek o rozkrádání ani důkaz, že se ukrajinský prezident obohacuje.
Skeptici proto mají plné právo požadovat účtenky, výsledky auditů a vysvětlení každé miliardy. Zvláštní generální inspektor pro operaci Atlantic Resolve ostatně pravidelně předkládá Kongresu zprávy o americké vojenské, diplomatické a humanitární podpoře i probíhajících kontrolách. Audit není urážka spojence; je to chvíle, kdy politická láska konečně odloží růžové brýle a vezme si kalkulačku.
Únava publika není jednomyslný rozsudek
Tvrzení, že lidé už Zelenskému obecně nefandí, zní rozhodně, jenže průzkumy mu odmítají dělat komparz. Pew Research Center v dubnu 2026 zjistil, že Zelenskému v otázkách světového dění důvěřuje 50 procent amerických dospělých, zatímco 40 procent nikoli. Rozdělená veřejnost ano, všeobecné zavržení ne.
Stejný výzkum ukázal ještě nepohodlnější obraz pro každého, kdo chce jediné jednoduché heslo: 29 procent dotázaných považovalo americkou podporu Ukrajině za nedostatečnou, 26 procent za přiměřenou a 20 procent za příliš vysokou. Zbylá část neměla jasný názor, což je v politice nejpočetnější klub lidí, kteří zatím odmítli koupit permanentku na cizí jistotu. Amerika tedy není jeden rozzlobený hlas, ale několik hádajících se řad v témže hledišti.
Únava však existuje a bylo by směšné ji lakovat na modrožluto. Podíl Američanů, pro které je válka alespoň do určité míry osobně důležitá, podle Pew klesl z 59 procent v roce 2024 na 54 procent v roce 2026; Chicago Council zároveň v únoru naměřil podporu vojenské pomoci na 57 procentech a ekonomické na 58 procentech. Nadšení slábne, většina se ale zatím nerozpustila.
Z téhož průzkumu vyplynulo, že 63 procent Američanů odmítá vyslání vlastních vojáků na obranu Ukrajiny. Veřejnost je tedy ochotnější poslat techniku než své děti, což není zbabělost ani bezmezná solidarita, ale velmi lidská hranice zahraniční politiky. Politici ji následně přeloží do tiskové konference tak, aby každý slyšel přesně tu polovinu věty, kterou chtěl slyšet už předem.
Zelenského problém proto není prosté „nikdo mu nefandí“, nýbrž eroze pozornosti a rostoucí cena každé další žádosti. Čím déle válka trvá, tím více se tragédie mění v položku mezi inflací, migrací, volbami a ranním počasím. Prezident země pod palbou musí znovu prodávat naléhavost lidem, kteří si už dávno vypnuli upozornění.
Až zhasnou kamery, zůstanou sirény
Za všemi slovními přestřelkami stojí účet, který se nedá převést na vtip. Mise OSN pro lidská práva na Ukrajině ověřila za první polovinu roku 2026 celkem 1 396 zabitých a 7 978 zraněných civilistů, což představovalo meziroční nárůst o 37 procent. Válečná mašinérie tedy není metafora pro televizní studio, ale mechanismus, který skutečně drtí lidi.
Nazvat Zelenského cestu pouze žebráním je satiricky lákavé a redakčně líné. Žádá další obranné prostředky, opakuje svou nabídku spojencům a bezpochyby umí proměnit každou návštěvu v naléhavou prezentaci. Jenže žádný ověřený zdroj k této schůzce nedokládá, že by přijel shánět peníze pro osobní válečný byznys. To ovšem neznamená, že si zaslouží bianko šek a potlesk na povel. Zaslouží si tvrdé otázky na cíle, kontrolu pomoci, podmínky míru i okamžik, kdy se z obrany stává strategie bez měřitelného konce; přesně stejné otázky však musejí dostat také Trump, Kongres, evropští lídři a firmy inkasující zbrojní zakázky. Washingtonská schůzka nejspíš znovu nabídne fotografie, opatrná slovesa a příslib, který bude dost pružný pro zastánce pomoci i její odpůrce. Trump může pomoc brzdit, podmiňovat nebo posouvat, Zelenskyj může naléhat a senátoři mohou počítat hlasy. Jediný, kdo nemá právo na procedurální přestávku, je civilista čekající, zda protivzdušná obrana tentokrát zasáhne.
Zelenskyj se může stát únavným symbolem nekonečné žádosti a Západ unaveným pokladníkem nekonečného konfliktu. Rusko však zůstává státem, který v únoru 2022 zahájil plnohodnotnou invazi, a bez této věty se z tvrdé satiry stává měkká propaganda. Mír nevznikne tím, že se vysmějeme žadateli, ani tím, že bez otázky zaplatíme další objednávku. Vznikne teprve tehdy, až lidský život přestane být nejlevnější položkou celé války.
