Trump a Putin si vyměnili rozkazy: Ukrajinu a Írán řeší po telefonu

Trump mluvil s Putinem 90 minut o válkách. Každý slíbil řešit tu cizí, tu vlastní nechal být, zatímco realita si jela dál.

Tématu se republikánsky věnoval portál e-news.cz. A výsledek? Dva prezidenti, jeden telefon a velké řeči, které zní lépe než realita v terénu.

Devadesát minut. Trump s Putinem. Středa 29. dubna. Dva muži na lince, každý s vlastním problémem. A oba přesvědčení, že řešení mají. Jenže ne na svůj konflikt. Na ten cizí. Trump po hovoru neztrácel čas. Ukrajina se prý vyřeší „relativně rychle“. Putin podle něj chce dohodu. „Myslím, že by rád viděl řešení,“ zaznělo z Oválné pracovny. Optimismus na export. Realita na skladě chybí.

Dobře pro koho? To už nezaznělo. Možná proto, že odpověď není zrovna líbivá.

Obě velmoci mezitím stojí po kolena ve válkách, které se jim rozjely jiným směrem, než plánovaly. Rusko se dál brodí Donbasem. Ukrajinské drony mezitím likvidují infrastrukturu hluboko v ruském týlu. A Putin letos raději zrušil tankovou přehlídku na Rudém náměstí. Symbolika? Spíš tichý ústup z pózy neporazitelnosti.

Trump má vlastní starosti. Konflikt s Íránem neumí přesvědčivě vysvětlit ani doma. Benzín zdražuje, sliby o levném životě se rozpadají. Volby se blíží. A čas se krátí. Výsledky jsou potřeba. Ideálně hned.

Příměří na efekt, válka na pokračování

Putin přišel s nápadem. Dočasné příměří na květnové oslavy. Trump souhlasil. A pak ho prodal, jako by to byl jeho vlastní nápad. „Navrhl jsem příměří,“ prohlásil. Klasika.

Symbolické gesto. Navenek uklidnění. Uvnitř prázdno. Válka běží dál, jen se na chvíli ztlumí kulisy. Rusko získá propagandistický bod. Trump si připíše diplomatický moment. Publikum doma dostane show. Fronta dostane pauzu.

Mezitím se řeší další „nabídka“. Putin naznačil ochotu zapojit se do íránské otázky. Trump odmítl. Raději by viděl Moskvu řešit Ukrajinu. „Pro mě by to bylo důležitější,“ zaznělo. Priorita konečně jasná. I když trochu pozdě.

Oba hrají stejnou hru. Ukázat, že mají situaci pod kontrolou. I když ji ve skutečnosti dohánějí.

Velké plány, malé odpovědi

Trump naznačil, že Írán i Ukrajina by mohly skončit ve stejném časovém rámci. Co to znamená? Nikdo neví. Pět let? Možná. Nebo jen další věta bez vysvětlení.

„Otázka je, jestli zajdou dostatečně daleko,“ řekl o Íráncích. Podmínka zní jasně. Bez jaderných zbraní žádná dohoda. Jenže cesta k tomu? Ticho.

Putin potřebuje ukázat, že není izolovaný.

Trump potřebuje výsledek, který prodá doma. Oba tak mluví o řešeních, která vypadají dobře na papíře. A hůř v realitě.

Evropa mezitím sleduje. Když se dva lídři baví o budoucnosti třetích zemí bez nich, málokdy to končí dobře. Obzvlášť když jeden vede válku a druhý se snaží hrát prostředníka, zatímco má vlastní konflikt.

Devadesát minut hovoru. Proud slov. Nula výsledků. A jediná jistota? Že řešení nikde — anebo že se k nám opravdu‚ po malých krůčcích neplíží ten pověstný „Nový světový řád.“