Trumpův obrat roku: od Putinova mazlíka k Washingtonskému kladivu

Bílý dům přešel z uklánění Kremlu k tlaku, který Rusko nezažilo od krize roku 2009.

K tématu se nedávno s notnou porcí ironie vyjádřil bloger Thomas Paukner na serveru Medium.cz s odkazem na několik dalších svých interních zdrojů, což redakci FaktHusty.cz inspirovalo k vlastní satirické reakci – protože když se na scéně potkají Vladimir Putin, Donald Trump a ukrajinské bojiště, rodí se materiál jako dělaný pro politickou grotesku.

Od mazlení k manýrám velmocí

Začátek roku 2025 vypadal jako reklamní spot Kremlu. Americký prezident Donald Trump rozdával vzkazy o „zbytečné válce“, lichotil Vladimiru Putinovi a naznačoval, že Ukrajinu klidně vymění za mírovou fotku na titulní stránce. Realita tomu napovídala – zablokované ukrajinské F-16, odstřižené zpravodajské informace i omezení satelitního připojení nad Kurskou oblastí. Suma sumárum: vstřícnost, nad kterou si v Moskvě nejspíš připíjeli.

Když však Rusko odmítlo jednat v Istanbulu, předvedlo staré známe manévry z roku 2022 a dožadovalo se podmínek připomínajících kapitulaci Ukrajiny — od rozpouštění její armády až po přepisování evropské bezpečnostní architektury — začal i Trumpova trpělivost povážlivě povrzávat. Ačkoliv v Saúdské Arábii i později Aljašce Američané tlačili Moskvu k příměří, z ruské strany přišla jen arogance, výmluvy a školení o historii.

Zlom na mrazivé Aljašce

Aljaška měla být triumfem Trumpovy „svérázné diplomacie“, jenže Putinova delegace se dostavila jen proto, aby nic neschválila. Trumpovi zůstala v ruce prázdná mapa míru a na kontě mezinárodní ostuda. Zatímco Ukrajinci opakovaně deklarovali ochotu zastavit boje, Moskva opět couvla. Tady se cosi zlomilo. Od 15. srpna 2025 americká politika vůči Rusku přestala připomínat vlídný letní vánek a proměnila se v polární uragán. Bílý dům povolil Ukrajině údery hluboko do ruského území, obnovil plnou zpravodajskou podporu a vrátil do hry satelitní rozvědku, bez níž by nebylo možné zasahovat rafinerie stovky či tisíce kilometrů od fronty.

Palivo, které zhaslo: ruská ekonomika pod tlakem

Útoky brzy vyřadily až třetinu ruských rafinačních kapacit. Benzín začal mizet, ceny rostly a Moskva musela vysvětlovat, proč se pumpy tváří, jako by je někdo vyluxoval. Do toho USA zavedly sankce proti Indii a energetickým gigantům Rosněfť a Lukoil. Ztráty Lukoilu přesáhly podle odhadů 14 miliard dolarů, firma prodává majetek v Evropě i Iráku a Rosněfť čekají odchody z projektů v Africe a Jižní Americe.

Současně se propady příjmů z ropy a plynu prohloubily o téměř třetinu.

A tak se Kreml ocitl na hranici nejvyššího deficitu za 30 let. Daně rostou, sociální služby se krátí, IT sektor přichází o výhody a ruský státní dluh se musí financovat za úroky, které připomínají spíš rychlopůjčku než stabilní ekonomiku.

Putinovi dochází dech, Ukrajincům narůstá dosah

Úročení ruských dluhopisů vyletělo po amerických sankcích až k 15,8 % na domácím trhu a přes 17 % pro zahraniční investory. Moskva rozpustila biliony z fondu národního bohatství a přesto zůstává v mínusu. To vše kvůli kombinaci ukrajinských úderů, amerických sankcí a izolace ruských energetických projektů. Vladimir Putin tak v Trumpovi ztratil partnera, který byl ochoten nabídnout kompromis výměnou za rychlé ukončení války. Místo toho dostal tvrdý tlak, který ochromuje ruskou ekonomiku i vojenské kapacity a poprvé v historii přibližuje válku do ruského vnitrozemí tak, že ji běžní občané už nemohou ignorovat.

Zda tento tlak přiměje Kreml ustoupit, ukáže až čas. Pokud však USA udrží současný směr, mohou se přiblížit podmínkám příměří bez ruského maximalismu – a zároveň posílit bezpečnost Ukrajiny i celé východní Evropy.